Ondřej Konrád: Premiér a kouzlo dobrovolnosti
V září před třemi lety Česká republika nesouhlasila s unijním principem kvót pro rozdělování migrantů.
Vedle Slovenska, Maďarska, Rumunska, a Finsko se tehdy zdrželo. Jenže rozhodly hlasy ostatních 23 členských států a nastala dlouhodobá zákopová válka.
Objektivně vzato jí odpůrci kvót vyhráli, systém byl letos v červnu opuštěn. A nahrazen dohodou o kontrolovaných střediscích pro zjištění, kteří migranti mají být vracení a kteří potřebují mezinárodní ochranu a budou pak rozdělováni na základě dobrovolnosti. Což leckterý český realista se sklonem ke skepsi viděl jako krásně legální šanci dobrovolně nikoho nepřijmout.
Peklo voličské nevole
Zda to tak bude vždycky, to těžko říci, ale první příležitost projevit aspoň stín dobré vůle česká politická reprezentace promarnila na plných sto procent, když na žádost italské vlády podělit se o část ze 450 uprchlíků odpověděla, že si nevezme ani jednoho.
Kvóty jsou symbolická pomoc přetíženým zemím. Jinak v nich zvítězí krajní pravice, varuje Rozumek
Dublinský systém vznikl jako mechanismus pro jednotné posuzování žádostí o azyl v evropských zemích. Měl zabránit tomu, aby cizinci žádali ve více zemích najednou. Jeho revize zvaná Dublin IV ale nyní vyvolává velké diskuze, zahrnuje totiž i systém povinného přerozdělování uprchlíků.
Podle premiéra Babiše jde totiž o „cestu do pekel“ a „motivaci pro pašeráky“. Pokud jde o cynické kšeftaře s migranty, má Babiš podle všeho pravdu. Ale nabídnout se, že bychom mohli dvě tři desítky žen a dětí aspoň na nějaký čas vstřebat, není nic, co by mohlo ohrožovat vnitřní bezpečnost.
Když předseda vlády a hnutí ANO tedy mluví o cestě do pekel, zní to daleko spíš jako výraz obav z postojů svých voličů. A nejen jich. Zřejmě si přitom nepřipadá přinejmenším divně, když si po jeho nenenene! (což volali i Maďaři), rozebraly pasažéry z lodě zakotvené v sicilském přístavu po padesáti Francie, Německo, Malta, Portugalsko a Španělsko. Co bude s dalšími, to se ještě uvidí.
Když ne nápady, aspoň solidaritu
Konec kvót čeští politici před pár týdny prakticky oslavovali a výraz dobrovolnost se jim ohromně líbil. Pořád také mluví o přednostní pomoci zemím, odkud migranti přicházejí. Jenže to nejde samosebou, těžko lze například na cizím území bez souhlasu tamních úřadů zřizovat jakákoli centra.
A zcela utopická jsou třeba na jihu Sýrie, odkud před vládními jednotkami nyní prchají obrovské zástupy. Že by zrovna česká strana přišla s nějakým obecně diskutovaným námětem k řešení uprchlické otázky, jistě nikdo v Evropě nečeká. A bohužel se už asi ani nečeká, že by u nás a z naší dobré vůle mohlo pár obětí absurdní a vleklé syrské války nalézt bezpečí a ochranu. Pořád je na to ale čas. Princip dobrovolnosti je zatím ještě čerstvý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
