Ondřej Konrád: Pozoruhodně dopředu vidoucí student
„Pořád se dějí věci a řeči, s nimiž při nejlepší vůli nemohu souhlasit – hromadné zajišťování, přílišné vyvyšování dělníka rukou, snižování zásluh Anglie a USA, vůbec celý kurz, který mi tak trochu připomíná ducha „Nové Evropy“ minulých šesti let.“
Zapsal si pro leckoho překvapivě už 14. května 1945 osmnáctiletý Václav Polívka, syn již nežijícího ministerského rady a překladatelky. Vášnivý klasický pianista a cellista, chystající se na studium medicíny, citlivě vnímající zprvu nenápadnou, ale stále sílící proměnu klimatu. Která prostupuje jeho deníky let 1945 – 1948; krátce po 25. únoru mladík emigroval a lékařské řemeslo provozoval až do předčasné smrti roku 1971 v Norsku.
Nečekaný nález
Teprve dlouho poté našly jeho děti v rodinném domě staré deníkové sešity, jejichž výbor z nakladatelství Maraton se nedávno objevil na knižním trhu. Nikoli náhodou v pětasedmdesátém roce od počátku gottwaldovské totality.
Čtěte také
Jíž Polívka předem cítí ve vzduchu a neustále to reflektuje vedle záznamů běžných událostí, návštěv koncertů, procházek s dívkou a domácího kvartetního muzicírování s přáteli i ze dvou letních studentských pobytů ve Skandinávii. „Velké zklamání z přílišné východní orientace, zejména po stránce kulturní, všemožně se omezují západní knihy, filmy aj., stále jen „ať žije generalissimus Stalin, Rudá armáda osvoboditelka“ a „bez Rudé armády bychom nebyli svobodní“, a podobně. Že by skutečně zapadla „železná opona“?“
V zápisku z 20. srpna 1945 se dokonce objevuje tehdy zatím neznámý termín, proslavený až o několik měsíců později legendární Churchillovou řečí ve Fultonu. Polívka, který mimochodem záhy po americkém vydání četl v originále slavné Kravčenkovo odhalení poměrů v SSSR „I Chose Freedom“, byl, řeklo by se dnešním slovníkem, vysloveně „in“. I když v Československu těch let se považovalo za „cool“ stát nalevo.
Jiný než většina vrstevníků
Čtěte také
Jenže rodinným zázemím ovlivněný student měl k sympatiím vůči KSČ daleko a viděl věci na svůj věk podivuhodně přesně. A věděl, co stojí za citaci.
Kupříkladu z vystoupení ministra informací Kopeckého: „Je nutno provést důkladnou očistu mezi profesory i studenty… Dnešní vysoká škola nedá studentu ani tolik vzdělání, kolik získá dělník, koupí-li si jedno číslo komunistických novin… Studenti nakonec budou všichni komunisté, protože jim nic jiného nebude zbývat. Trpělivost lidu má své hranice. Vždyť protikomunismus je dnes už vlastně velezrada.“
Což ovšem nejsou slova z roku řekněme 1949, jak by se dalo čekat, nýbrž čtvrt roku před únorovým pučem! A drtivé většině Polívkových vrstevníků zřejmě nepřišla nehorázná, natož aby jim běhal mráz po zádech. Naopak mnozí tleskali. Sugestivní obraz postupného prorůstání jediného a zcela netolerantního vidění světa celou společností je četba pozoruhodná, emotivní i varovná. I když se nám dnes nezdá nic s komunistickou totalitou srovnatelně nebezpečného.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
