Ondřej Konrád: Policejní horlivost při čínské návštěvě

6. říjen 2016

Názory a argumenty

Kdo se letošního března během pobytu čínského prezidenta pohyboval v pražských ulicích, snadno mohl vidět, a posléze si na internetu ověřit ze záběrů jak České televize, tak z amatérských záznamů to, co nyní konstatovala veřejná ochránkyně práv. Že si totiž policisté v řadě případů počínali „nepřiměřeně a zmatečně“.

A klást si otázku, podle jakých instrukcí vlastně postupovali. Neboť pomíjeli násilnické chování příznivců prezidenta Si, napadajících české občany s tibetskými vlajkami a naopak zakročovali proti obětem útočníků. S následným vysvětlením, že neviděli počátek jednotlivých incidentů. Ale na služebny odváželi toliko Čechy a nikoliv hystericky agresivní cizince.

Jako kdyby ti byli nejen v právu, ale i nedotknutelní. Což přirozeně vyvolalo rozhořčené reakce veřejnosti.

Nechápavě vrtící hlavou také nad tím, jak bylo možné, že se dva civilní policisté opakovaně v budově Filmové fakulty, ležící v centru města naproti Národnímu divadlu, vyptávali, zda vedení školy ví o tibetských praporcích v oknech.

Za což se později sice vedení policie omluvilo a oba muži absolvovali kárné řízení a měli snad být nějak potrestáni. Ale prezident Miloš Zeman, hostitel svého čínského protějšku, naopak České policii za zásahy poděkoval s tím, že prý má: “často nevděčný úděl bránit v projevu duševně nenormálních lidí“.

Vstříc tajným přáním

Jednou věcí je samozřejmě při státních návštěvách udržení bezpečnosti v ulicích, ale to ještě neznamená, že část občanů nemůže vyjadřovat nesouhlas.

Odpůrci čínského prezidenta si na pražskou Kampu přinesli i tibetské vlajky|foto: Filip Jandourek

V tomto případě nošením či vyvěšováním vlajek Tibetu anektovaného Čínou, ve které neexistuje politická pluralita a veškerou moc pevně třímá komunistická strana. S níž máme vlastní přebohaté zkušenosti.

To se sice nemusí líbit cizincům, kteří prezidenta Si nadšeně oslavovali. Ale policie, jíž bylo v oněch dnech ve městě enormní množství ve dne v noci, měla případným incidentům předcházet, jedny i druhé držet od sebe a už vůbec ne protestující zatýkat a ty, kdo se projevovali krajně násilnicky nechávat být.

Prezidenta Si tibetské vlajky nijak neohrožovaly a nejsou u nás samozřejmě zakázané. Konec konců, každého jara se v připomínce krvavě potlačeného tibetského povstání roku 1959 vyvěšují na mnohých radnicích po celé republice.

Tvářit se před čínským vůdcem, jako by u nás nebyla svoboda projevu, což počínání policistů bohužel nápadně připomínalo, bylo stejně absurdní jako ostudné. Snad se z toho vedení policie poučí a nebude příště daleko nad rámec svých úkolů vycházet vstříc jakýmsi tajným přáním. Ať už je za nimi¨, kdo chce.