Ondřej Konrád: Podněty ze zápisků kapitána Gullivera

14. září 2013

Názory a argumenty

Mnoho českých voličů vyznačuje se v těchto dnech rozpaky přinejmenším a bezradností povětšinou. Útěchou jim může být, že nejde o nic nového. Rozhořčeně pochybovačný náhled na politiku, tedy zatím nenahraditelnou, byť komplikovanou demokracii, je přece starý jako ona sama.

Což plyne z četby knih historických, od antiky počínaje. Ale i literatury mladší, třeba i satiricky fantaskní. Jakou jsou skoro tři sta let staré Gulliverovy cesty dublinského děkana Jonathana Swifta. Většinou jsou z nich známa dobrodružství kapitána mezi Liliputy i v říši obrů.

Pro rozpory zmítaného českého voliče roku 2013 jsou ovšem zábavné poznatky kapitána z návštěvy akademie v Lagadě. Nejprve tamní profesoři politických vynálezů Gullivera rozesmutní. Neboť vymýšlejí, jak přimět vladaře vybírat do svého okruhu osoby podle moudrosti, schopnosti a ctnosti, naučit ministry dbát veřejného blaha a odměňovat zásluhy, velká nadání a vynikající služby, vštípit knížatům, že jim skutečný prospěch poplyne jen z prospěchu lidu, a do úřadů dosazovat lidi schopné je zastávat. Kapitána takové (a to s chutí cituji) „bujné a nemožné chiméry utvrdily ve starém poznatku, že nic není tak výstřední a nesmyslné, aby to někteří filozofové nepokládali za pravdu“.

Pak ale Gullivera zaujme série dalších nápadů. Jeden akademik říká, že by každý senátor po té, co ve státní radě pronese své mínění, byl nucen hlasovat proti němu. Což přinese nesporný prospěch veřejnosti. A další má zase recept na boje mezi stranami: Z každé vzít sto vůdců, rozdělit je do dvojic s přibližně stejnými hlavami. Následně jim zdatní operátoři vyříznou zátylky a rozpůlí mozky. Ty se vzájemně vymění. Rozpůlené mozky potom proberou věc uvnitř jedné hlavy a brzy se dohodnou.

Tak nastane, píše doslova Swift, „umírněnost a pravidelnost myšlení, jíž se nedostává hlavám těch, kdo se domnívají, že přišli na svět, aby řídili jeho běh“. Co prý se týká rozdílností v množství a jakosti mozků u vůdců stran, doktor z lagadské akademie kapitána ujistil, že to je naprostá maličkost. A tak dále, a tak dále.

A mimochodem – Gulliver v Lagadě také zaznamená slepce od narození, obklopeného učni se stejnou vadou. Ti míchají malířům barvy, které rozeznávají dle učitelova návodu hmatem a čichem. Kapitán má ale smůlu. Za jeho pobytu prý ještě učni nepokročili dost daleko a také mistr se často mýlil.

Tenhle kocourkovský výjev sice důstojný pan Swift asi k politice nevztahoval, ale tu současnou českou by mohl přesto snadno připomínat.

autor: Ondřej Konrád