Ondřej Konrád: Menšinová nebo jednobarevná, KSČM je to jedno

12. červen 2018
VIII. Sjezd KSČM v Liberci, (zleva) Petr Šimůnek, Vojtěch Filip, Miloslava Vostrá a Jiří Dolejš

Někdy kolem poloviny 90. let se KSČM zvolna přestávala bát. Že ji totiž přece jenom doběhne dědictví po totalitní KSČ a bude z veřejného života vyštípána.

A jakmile tento strach zmizel, čeští a moravští komunisté zjistili, že s víceméně stabilní voličskou základnou, lehce, ale nepřehnaně protestní rétorikou a zároveň s nulovou zodpovědností, je jim na světě krásně.

Jsme překvapení a rozčarovaní. O misích mluvíme od začátku, říká k jednání o vládě komunista Grospič

Stanislav Grospič (KSČM)

Přestože by se mohlo zdát, že se menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD rýsuje stále jasněji a čeká se jen na výsledek referenda sociálních demokratů, vznik vlády může být ještě složitější. Do hry totiž o víkendu vstoupili komunisté. Předseda strany Vojtěch Filip v sobotu oznámil, že pokud bude programové prohlášení vlády ANO a ČSSD obsahovat závazek na posílení zahraničních misí armády, KSČM kabinet nepodpoří.

Odolali tlaku rozpustit se v ČSSD, na což snad svého času myslel, ale mnoho proto nedělal Miloš Zeman. A podařilo se jim dokonce uhájit slovo komunismus v názvu. Byť jim byl dlouhodobě otloukán o hlavy.

I to však postupně vybledlo. A tak si začali říkat, že kdyby se lehce posunuli výš, lidem by to třeba už tak nevadilo. Ale raději stejně nespěchali. 

Ruce nebo nohy

K moci se blížili roku 2006, kdy už se sociální demokrat Paroubek na koalici s KSČM chystal, ale součet hlasů nestačil, a pokus tehdejšího šéfa lidovců Kalouska prolomit patovou situaci měl život ani ne jepičí. Pak už se podobná příležitost nenaskytla. Až nyní, i když nemá jít o přímý vstup do vlády. A paradoxně po zdaleka nejhorším výsledku KSČM v obecných volbách vůbec.

Lukáš Jelínek: Revolucionáři z KSČM. Nebo obchodníci s mocí?

Předseda komunistů Vojtěch Filip: „Jednoznačně odsuzuji útok USA, Británie a Francie v Sýrii“

Kdyby vojenský zásah nepomohl ničemu jinému, tak aspoň dokázal spojit české komunisty, v jejichž řadách to hned z několika důvodů vře. Ovšem pohled na zahraniční politiku je spojuje.

A komunisté už to berou jako vlastně hotovou věc. Podle svého předsedy Filipa se prý sociálně demokratické referendům vyvíjí směrem k souhlasu se vstupem do kabinetu, ale k získání důvěry je třeba ještě cosi. Tedy hlasy 15 komunistických poslanců. Ať už zvednou ruce, nebo se zvednou a odejdou ze sálu snížit kvorum.

A Filip čerstvě říká, že KSČ by byla „za určitých podmínek“ ochotna tolerovat i jednobarevnou vládu hnutí ANO. Ale taková varianta by předpokládala sehnat někde ještě aspoň osm hlasů a prozatím asi není aktuální.

Šance, jaká se nepouští

Zatímco ´ladění podmínek´ podpory předpokládané menšinové vlády ANO a ČSSD je aktuální prudce a jde při něm o vyváženost mezi sebevědomými požadavky a zároveň vědomím, že Andrej Babiš úplně na všechno kývat nebude. Komunisty potřebuje i nepotřebuje: jsou momentálně pro něho nejpřijatelnějším třetím do vládního mariáše, ale nikoli nenahraditelní.

Ondřej Konrád

A KSČM historickou šanci propást nehodlá. To bylo krásně vidět, jak lehce zkousla vyslání českých vojáků do Pobaltí, ačkoliv původně mluvila o zásadní podmínce. Jaké budou ty ostatní vyladěné (jistě se najde dost občanů, kterým se tak či onak nebudou líbit), se ovšem dozvíme až za pár dnů. Ne náhodou souběžně s výsledkem sociálně demokratického referenda.