Ondřej Konrád: Lívia Klausová míří do Bratislavy

17. říjen 2013

Když v noci z 12. a 13 června protikorupční jednotka vkročila na úřad vlády, byla instalace Lívie Klausové na bratislavskou ambasádu vlastně zpečetěna. Následný pád kabinetu znamenal konec Karla Schwarzenberga v čele ministerstva zahraničních věcí a nebylo už, kdo by jmenování manželky ex-prezidenta ještě bránil.

Paní Klausovou hodlal učinit ambasadorkou nový prezident krátce po příchodu na Hrad, což široká veřejnost chápala jako projev díků za podporu ve volbě. A to od prakticky celé Klausovy rodiny. I když vlastně šlo spíš o dehonestování Zemanova protivníka, jako s uděláním právě Schwarzenberga. A to překvapivým poukazováním na dlouhá léta jeho vynuceného pobytu v cizině, ne zcela dokonalou češtinu i na fakt, že jeho manželka není Češka. To například vadilo Lívii Klausové, rodilé Slovence. Byť v Praze dávno žijící.

Schwarzenberg, který se Zemanově nápadu vzepřel (už před jeho nástupem na Hrad byl předběžně vytypován jiný vyslanec), mohl být sice podezříván, že to paní Lívii takříkajíc „vrací“. Ale musel vědět, že kvůli třem čtvrtinám Klausovy rodiny finále prezidentské volby neprohrál. Spíš se mu zdála „trafika“ za odměnu příliš do očí bijící a nevkusná. A zároveň věcně argumentoval: Klausová sice reprezentovala coby žena premiéra, šéfa sněmovny a dvojnásobného prezidenta a nabízenou roli by zvládla, nicméně v diplomacii dosud nepracovala. A přeskočila by zdatné kariérní diplomaty. Vést ambasádu neznamená jen chodit na různé akce, ale také prostě řídit úřad a řešit různé konkrétní věci. Služba v Bratislavě je ovšem o něco jednodušší, než například ve vzdálených nebo nepříliš stabilních zemích. Se Slovenskem máme nadstandardní vztahy a do prekérních situací se český vyslanec asi těžko dostane. A je také pravda, že se ambasadory občas stávají například vysloužilí politikové. Ale to nebyl případ paní Lívie.

Spor o Klausovou, ale také o někdejšího kosmonauta a komunistického europoslance Vladimíra Remka, jehož chtěl prezident do Moskvy a Schwarzenberg byl rovněž proti, neboť si přál mít v Rusku někoho bez vazeb na staré časy, se táhl zhruba čtvrt roku. A vedl k zablokovanému jmenování osob na zcela jiných ambasádách, čili stavu dlouhodobě neudržitelnému. V zájmu zachování koalice v něm stál, i když nikoli nadšeně, za předsedou TOP 09 i premiér Nečas. Nicméně se zdálo, že prezident dříve či později prosadí svou. A jak už řečeno, usnadnila mu to demise vlády. Čímž Schwarzenberg vlastně ze souboje také vyšel s čistým štítem.

Dnešní agrément, tedy v diplomatickém jazyce schválení Lívie Klausové Ficovou vládou, nepříliš elegantní kauza končí. A příští ministr zahraničních věcí, ať už se jím stane kdokoli, asi těžko po pár měsících paní Klausovou zase odvolá. Občané si o její „odměně“ sice myslí své, ale mávli už nad ní rukou. Jak si povede ve svém rodném městě, stejně nebudou skoro vědět. Ale proč se na post dostala, zároveň nezapomenou.

Spustit audio