Ondřej Konrád: Jedinečná autorka a vydavatelka Zdena Salivarová
„Zdeně, té holce, kterou jsem potkal v Praze.“ Tak zní dedikace v duchu snění ústřední postavy a vypravěče slavného románu Josefa Škvoreckého Zbabělci, který na přelomu 50. a 60 let způsobil jasně největší literárně-politický skandál v socialistickém Československu.
Kniha ovšem byla napsána o dost dřív, než Škvorecký poznal při hostování na text-appealech divadélka Paravan svou ženu Zdenu Salivarovou, tehdy členku tamního dámského vokálního kvarteta Inkognito.
Čtěte také
V kádrových dokumentech měla osudovou charakteristiku „buržoazní původ“, otce poúnorového emigranta, staršího bratra v nápravných zařízeních i u „černých baronů“, se zbytkem rodiny „třídních nepřátel“ úředně vystěhována do pavlačového domu proletářského Karlína.
Ale chmurné realitě se vzpírala, jak to šlo a podařilo se jí dokonce dostat mezi zpěvačky folklórního Státního souboru písní a tanců. Se kterým ji ovšem StB nepouštěla na turné po západních zemích.
Což se po letech odrazilo v její brilantní novele Honzlová s četnými autobiografickými rysy. Která vznikla až v kanadském Torontu, kde manželé Škvorečtí zakotvili po sovětské okupaci roku 1968.
Donkichotský podnik
A když pak Josef uvažoval, kde a jak by mohl konečně publikovat v mnohém ohledu autentickou humoresku z časů jeho vojenské služby Tankový prapor, když se to v Praze nepodařilo ani do příjezdů jiných tanků, s rudou hvězdou na bocích, Zdena ho vprostřed jedné noci roku 1971 náhle probudila se zásadní větou: „Vydáme to sami!“
Čtěte také
Tak se zrodila značka Sixty Eight Publishers, fungující hlavně v prvních letech takřka doslova na koleně, nicméně významnější než drtivá většina nakladatelských domů v poválečném Československu.
Protože Tankový prapor tehdy už velmi známého spisovatele přinesl takový úspěch, že se Škvorečtí rozhodli pustit do podniku na prvý pohled donkichotského. Ale s přesvědčením, že je třeba šířit mezi čtenáře literaturu v normalizované vlasti zapovězenou.
Josef, který učil na blízké univerzitě anglickou literaturu, a na vlastní tvorbu mu zbýval čas jen o prázdninách, měl na starosti redakční práci, Zdena zařizovala kompletní výrobu. A ovšem i distribuci stovkám a stovkám čtenářů po celé zeměkouli.
Čtěte také
Z celkového počtu 224 svazků exilových a samizdatových autorů vydaných za dvě dekády, se samozřejmě tajně dostávaly exempláře i do Československa a půjčovaly se z ruky do ruky.
Však šlo i tituly světově proslulých jmen jako Václav Havel nebo Milan Kundera. A není známo, že by Škvoreckým někdo odmítl poskytnout rukopis k tisku, 68 Publishers bylo bezvýhradně uznávané.
Jen křestní jméno
Zdena Salivarová, nadaná a pak už i zkušená autorka, která ještě v Praze debutovala sbírkou povídek Pánská jízda, jakousi ženskou odpovědí Kunderovým Směšným láskám, toho pak mimo Honzlovou, jíž si čtenáři doslova zamilovali, mnoho nenapsala. Starost o chod tak pro Čechoslováky důležitého nakladatelství, jí k tomu neskýtala čas.
I když je možné, že něco v příslovečném šuplíku měla. Po smrti Škvoreckého roku 2012 se s ní na toto téma pokoušel leckdo komunikovat. Ale ztráta milovaného druha, a nadto tak silné osobnosti, ji vedla k osamělé uzavřenosti.
25. srpna ve věku 91 let zemřela historicky nejvýznamnější česká vydavatelka, a osobně nesmírně srdečná a zábavná žena. Ačkoli úředně Škvorecká, pořád známá a také vystupující pod dívčím jménem.
A v jistém pražském kroužku se dokonce o ní mluvilo pouze jako o Zdeně. A každý věděl, kdo se tím myslí. I ti, co ji osobně nikdy nepotkali. Ale znamenala pro ně mnoho.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
