Ondřej Konrád: Jaroslav Vostrý a zázrak Činoherního klubu
„60. léta měla do jisté míry atmosféru evokující éru první republiky,“ říkal před lety v prvém díle dokumentárního seriálu České televize o fenoménu pražského Činoherního klubu jeho zakladatel a umělecký ředitel Jaroslav Vostrý. A kulturní tání v šesté dekádě minulého století skutečně mohlo připomínat inspirativní meziválečné časy.
Čtěte také
Vedle filmové Nové vlny, dění na literární scéně nebo v hudbě vážné i nevážné se to silně projevovalo právě v divadelní sféře, kde vznikaly malé scény užívající řadu nových a překvapivých inscenačních postupů a sázely na uvolněný projev.
Činoherní klub, sídlící dodnes vedle Václavského náměstí, doslova vydupal na příslušných institucích roku 1965 teatrolog a šéfredaktor prestižního časopisu Vostrý. S přítelem režisérem a dramatikem Ladislavem Smočkem pak coby základ ansámblu přilákali Jana Kačera a skupinu herců, kteří před pár let před tím po absolutoriu DAMU odešli společně do ostravského angažmá.
Čtěte také
Činoherní klub se hned během prvých sezón stal nejen podstatnou součástí dobového „milieu“, ale senzací nevšední kombinace pevného jevištního tvaru se silným individuálním vkladem vzájemně empatických herců.
Budoucích veličin: Vladimíra Pucholta, Josefa Abrháma, Petra Čepka, Jiřího Hrzána, Pavla Landovského, Niny Divíškové, Jiřího Kodeta, Jiříny Třebické, Josefa Somra a dalších. S „Činoherákem“, jak se divadlu od počátku říkalo, také úzce spolupracovali spřízněné osobnosti režisérů a herců v jedné osobě Jiří Menzel a Miroslav Macháček.
Tajně i v časech zakázanosti
A Vostrý dbal vedle uvádění děl současné světové dramatiky a čechovovské i gogolovské klasiky také na vznik původních textů, psaných mnohdy hercům na tělo.
Jejich autoři byli Smoček, Alena Vostrá nebo Landovský. Vostrý sám pak kupříkladu zdramatizoval Dostojevského román Zločin a trest. Divadlo také vedle vysloveně závažných her uvádělo i bezbřehé komedie, z nichž legendární se stala z prvků „commedia dell'arte“ vybudovaná Machiavelliho Mandragora s asi 600 reprízami.
Na což ostatně Vostrý, za normalizace vedle Kačera z divadla vyhozen o několik let později navázal, když anonymně a opět přímo, pro představitele hlavních rolí napsal podobně úspěšnou frašku Tři v tom.
Do „Činoheráku“ se po roce 1989 na čas vrátil, ale pak se naplno věnoval pedagogické činnosti na DAMU a teoretické publicistice. S vědomím, že pro „živé“ české divadlo druhdy udělal cosi, nač se bude ještě dlouho navazovat a hovořit o tom jako o zázraku svého druhu.
Necelé dva měsíce po svých čtyřiadevadesátinách Jaroslav Vostrý zemřel. 18. března.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka