Ondřej Konrád: Jak si Andrej Babiš zkouší opoziční boty
Bývaly časy, a trvaly poměrně dlouho, kdy o sobě předseda druhé nejsilnější strany ve vládě a ministr financí stále tvrdil, že není žádný politik, nýbrž vysoce výkonný manažer. Coby premiér už pak jakoby tiše připustil, že přece jen asi politikem bude. A nyní se Andrej Babiš (ANO) pomalu vpravuje do role, jíž ještě v první reakci na výsledek říjnových voleb s posměchem odmítal. Totiž politika opozičního.
Jednak s nadějí, že vládní koalice bezprecedentních pěti subjektů po nějaké době uvízne na mělčině a opět přijde jeho čas. Anebo, to spíš, že se mu bude z pozice den co den v médiích viditelného opozičního lídra podstatně lépe startovat k případné prezidentské kandidatuře.
Zatím málo témat ke kritice
Zatím je ovšem stále předsedou vlády, a dokud ta příští nepředstaví svůj program, moc toho k opozičnímu kritizování není. Vlastně jen vznik tří nových ministerských křesel, podle Babiše také nadbytečných a zbytečně nákladných.
Čtěte také
Což je samozřejmě námitka legitimní a vznikající kabinet Petra Fialy (ODS) bude musit doložit, že ministři pro legislativu, pro Evropskou unii a pro vědu, výzkum a inovace mají opodstatnění a peníze i prostory pro ně se najdou bez větší zátěže státní pokladny. Připomeňme, že například za éry Mirka Topolánka (ODS) přechodně vzniklé ministerstvo pro evropské záležitosti se komplet lehce vešlo do Strakovy akademie.
Jinak se ale budoucí opoziční šéf mohl zatím jen tiše bavit tím, jak se Piráti obtížně vyrovnávají s masivní ztrátou poslaneckých postů a osočováním Starostů snad naznačují, že uvnitř koalice mohou být stabilně napjaté vztahy. Ale také nemusí: Pirátům mají připadnout atraktivní oblasti zahraničí a místního rozvoje a konec konců i legislativy. Nynější vášně dost možná záhy ochladnou.
Což Andrej Babiš jistě tuší, slibovat si od této půtky něco víc nemůže. Zvlášť když by i při případné revoltě z vnitřku strany nakonec Piráti z vlády vycouvali, má Fiala k dispozici pořád dostatek poslaneckých hlasů. A ty čtyři pirátské by se asi málokdy připojovaly k hnutí ANO a SPD.
Po uzavírkách kultura o něco viditelnější?
Babiše také určitě nepřekvapuje, že nikdo nejevil větší zájem ujmout se ministerstva kultury, neboť tak tomu bylo vlastně vždycky. Ale pokaždé se bylo čemu divit, protože i když problémy resortu běžní občané spíš nevnímají, a politici je tudíž přehlížejí, lidé v kultuře aktivní mají nezanedbatelný obecný vliv. A kdyby se jim kterákoli vládní garnitura snažila aspoň naslouchat, tratit by na tom nemohla.
Čtěte také
Druhdy se o to snažil sociální demokrat Pavel Dostál, i když jej za sedm let v křesle drželi celkem čtyři premiéři na přísné rozpočtové dietě. Ale dnes, po rozsáhlých epidemických opatřeních (nevíme navíc, co přinese nadcházející zima), která značně omezovala kulturní život, na jaký byla veřejnost zvyklá, je vstřícnost především vůči živému umění určitě na místě.
Uvažovaný a zřejmě nikoli marný kandidát na ministerský post, dosavadní ředitel festivalu Svět knihy Radovan Auer (za TOP 09), by ovšem musel vyvinout hodně přesvědčovacího úsilí, aby dosáhl kýženého procenta ze státního rozpočtu.
Ale kdo ví, třeba se vznikem nové vlády leccos skutečně zásadně změní. A lídr opozice se raději opře do tahu na Pražský hrad. Kam ale ani zdaleka dospět nemusí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
