Ondřej Konrád: I bez výjimky se nic nedělo

Připomínám, že jde o to, aby pro nás neplatila unijní Listina lidských práv, která podle českého prezidenta totiž dává šanci zpochybňovat Benešovy dekrety a roztočit zmatek kolem majetku odsunutých sudetských Němců a že Brusel slíbil českou výjimku připojit do dokumentů souvisejících s přístupem Chorvatska k unii, což znamená asi ode dneška za rok. Lidové noviny ovšem o minulém víkendu přinesly poměrně rozsáhlý materiál, podle něhož se prý unijní právníci domnívají, že by tato výjimka měla být projednávána členskými státy zvlášť.

Pokud by podle původní dohody byl dodatek součástí přístupové smlouvy s Chorvatskem, těžko by některá země kvůli Klausově „doložce“ házela Chorvatům klacky pod nohy. Ale extra hlasování o výjimce by zřejmě potíže přinést mohlo z rakouské či maďarské strany a výjimka by dost možná paradoxně neprošla ani českým parlamentem.

Ale to vše je zatím předčasné a leckdo by dokonce možná řekl, že jde stejně o zbytečnost, jíž prezident vytáhl, aby si zachoval tvář, když před tím dlouho smlouvu podepsat evidentně nechtěl a po prvém irském referendu ji prohlásil za mrtvou. Opět připomínám, že Unie ovšem na reformním dokumentu trvala a byla ochotna Irům v několika specifických otázkách ustoupit a přimět je tak ze změně postoje. Když se tak stalo a když podpis připojil i rovněž si podmínky kladoucí polský prezident, Klaus zůstal v boji proti smlouvě osamocen a těžko mohl signaturu odmítnout. Dosáhl tedy aspoň výjimky, s níž souhlasila vůči sudetským Němcům ostražitá levice, která si ale zároveň nepovšimla, že se vyvázáním z Listiny vzdáváme řady kolektivních sociálních práv. Václav Klaus ovšem zdůrazňoval, že jde o dekrety a na to levice slyšela.

Jaké bude mít záležitost s českou výjimkou pokračování, je momentálně těžké předvídat, takřka jisté je jen tolik, že Unii nestojí o žádné handrkování. Na domácí půdě ale kauza zajiskřila. Na otázku Lidových novin, zda prezident věří ministru zahraničních věcí, že se bude za výjimku bít (dokonce s použitím výrazu „do krve“), totiž Václav Klaus na prvý pohled nadbytečně vyjádřil Karlu Schwarzenbergovi v této věci nedůvěru a dodal (cituji): „…on je svým dosavadním životem a desetiletí trvajícím pohybováním se po Evropě trochu na jiné straně barikády“ (konec citátu). Když pomineme, že se deník prezidenta nezeptal spíš na jeho důvěru v celou vládu v čele s premiérem, pak člověka samozřejmě zarazí výrok o jakési jiné straně barikády, k níž by údajně měl mít blíž šlechtic a někdejší emigrant Schwarzenberg.

Před ním už Václav Klaus ne zcela srozumitelně varoval také počátkem roku 2007, neboť se mu zdálo, že může zhoršit česko-rakouské vztahy. Jenomže Schwarzenberg jako ministr zahraničí klidně vystupoval proti Rakušanům, jimž vadil protiraketový radar a rakouské odpůrce Temelína dokonce označil za magory. Na něco podobného nikdo z jeho předchůdců ani ostatních vysoko postavených českých politiků ani nepomyslel. Naznačovat tedy, že Schwarzenberg obrazně řečeno „kope“ za Rakousko a tedy i za tamní vyhnance, nemá žádné opodstatnění. A záhadné je i slovo samo barikáda – žádná bitva se tu přece nevede, takže není jasné, kam a proč prezident ministra zařazuje. Někdo si to může vysvětlovat jako Klausův šťouchanec do lídra strany, která je krátce před volbami soupeřem ODS, jíž se sice Klaus před časem zřekl, ale to bylo za Topolánkovy éry a dnes už může být vše jinak.

Na venek jinak vůči hlavě státu loajální ministr vzal Klausova slova skutečně jako útok a tak se tentokrát slyšitelně ozval: podle něho je to smutné, že Klausovy názory tkví v daleké minulosti, kdy bylo jeho generaci do hlav vtloukáno učení Zdenka Nejedlého zatracující církev nebo šlechtu coby národní velezrádce. Nu, nezbývá než doufat, že tím roztržka končí a dál se rozvíjet nebude.

Pokud se ale vrátíme k samotné otázce české, či podle žurnalistů častěji Klausovy výjimky, pak poznamenejme: pikantní je, že když ji vloni Pražský hrad vytáhl, v nezasvěcených očích mohla vypadat, jakoby přišla těsně před spuštěním laviny sudetských majetkových nároků. Jenomže Česká republika byla bez výjimky v Unii od roku 2005. A nic se nedělo. A ostatně se nedělo nic ani v onom uplynulém roce.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.