Ondřej Konrád: Hledá se představitelný ministr kultury

21. srpen 2019

Dnes už slavná věta pana premiéra, že si vůbec nedokáže představit, jak Michala Šmardu představuje ve Vídeňské státní opeře rakouskému kancléři, dostala nejen pomyslná křídla.

Ale dost možná i vlastnosti bumerangu. A Andrej Babiš před ní bude muset opakovaně uhýbat.

Náhle vysoké nároky

Čtěte také

Jednak proto, že je představování člena své vlády zahraničnímu kolegovi formalita všech formalit a může se klidně odbýt bleskem, aniž by měl – řekněme právě rakouský kancléř – sebemenší možnost všimnout si na panu Šmardovi něčeho pro výkon funkce diskvalifikujícího. Nadto tím být pohoršen.

Za druhé – proč si premiér nepřipustil podobné pochyby v případě ministra kultury před pár týdny odvolaného a hlavně post zastávajícího celý rok? Zvlášť když jde podle premiéra o specifický resort, na který je potřeba umět jazyky, reprezentovat, být vzdělaný, mít znalosti a být respektovaný odbornou veřejností?

A pak ovšem – nebude nakonec osoba, jíž místo Šmardy ČSSD navrhne a všemocný prezident schválí, rakouskému šéfu ministrů třeba ještě méně představitelnější?

Čtěte také

Buď jak buď, její jméno zatím neznáme. Ale únavně vleklá tragikomedie v režii hlavy státu o resortu kultury, z hlediska chodu země nepodstatném (také jde jen o záminku, pomocí které lze ztrapňovat a ponižovat ostatní), snad přece jen zvolna spěje do finále.

Jak lze číst z poměrně optimistických vyjádření jak předsedy ČSSD Hamáčka, tak hnutí ANO Babiše, který v úterý s prezidentem celou věc opět konzultoval. A opět to ovšem hmatatelný výsledek nepřineslo. Nicméně Babiš říká, že podle něho vše dopadne dobře, prezidentovi bude předhozen akceptovatelný kandidát a koalice bude pokračovat v příslovečné krasojízdě.

Příklady táhnou. Včetně špatných

Což skutečně nejspíš nastane, ale až aktéři odfouknou a počnou shledávat případné ztráty a plusy, vyjma prezidenta se nikdo moc veselit nebude. ČSSD krizí prošla v roli fackovacího panáka a premiér si v tom s ní moc nezadal.

Ondřej Konrád

A ovšem – zapláče ústava. Jíž prezident de facto nebral na vědomí, a přece mu to prošlo. Jistě, svět se kvůli tomu nezboří a nikde není řečeno, že se tak budou chovat i Zemanovi nástupci. Aspoň doufejme. Ale jak známo, špatné příklady táhnou a pokušení chovat se svévolně bývá velmi lákavé. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio