Ondřej Konrád: Hledá se ministr s kulturou

Třeba Jiřího Bessera nahradila na počátku dekády Alena Hanáková. Spojovala je nominace od Starostů i to, že náhle a bez dostatečného zdůvodnění odvolali ředitele podstatných kulturních institucí: Národního filmového ústavu a Národního divadla v Praze.

Besser jinak proslul coby ctitel skupiny Kabát, vstupem do KSČ v létě 1989 a vlastnictvím bytu na Floridě společně s odsouzeným korupčníkem (to mu politicky zlomilo vaz). A Hanáková zaujala televizní diváky totální neznalostí problematiky církevních restitucí a hlavně vysvětlováním situace ve Zlaté kapličce, kdy jako poškrábaná gramodeska opakovala dokola slovo procesy. Čili: po nevalném rozhodně nepřišla kvalitnější.

Výjimka Dostál

Uvidíme, jestli si to nyní sociální demokraté připomenou, až budou vybírat nástupce ministra, s nímž si uřízli parádní ostudu. A jehož lidé pracující v kultuře odmítali prudce a jednotně.

Ondřej Konrád: Staněk jde na vrub ČSSD

• Upravit
• Smazat

Kdo tipoval, že ministr kultury tlak veřejnosti nemůže ustát, ale zároveň odejde až po eurovolbách, nejspíš teď vítězně volá: „Bingo!“

A jestli si uvědomí, že druhdy „jejich“ Pavel Dostál přece naopak požíval v kulturní obci vyslovené sympatie. Třebaže vedl resort se stabilně přiškrceným rozpočtem a nemohl se rozmáchnout. Ale lidé z nejrůznějších uměleckých oborů a kulturních zařízení v něm cítili spřízněnou duši.

Dostál ostatně kdysi provozoval autorské divadélko, tak trochu se za umělce, třebaže bývalého, stále považoval. A příchylnost k resortu projevoval viditelný politik a diskutér už dlouho před nástupem na ministerstvo.

Umění možného

Politikem s citem pro potřeby resortu sice dnes ČSSD nedisponuje (pokud je tedy známo), ale kdo ví, zda se naopak v kulturních řadách nevyskytuje někdo, komu jsou tradiční sociálně-demokratická témata blízká. Aspoň ve světě je to víc než časté.

Ondřej Konrád|foto: Khalil Baalbaki

Samozřejmě by ovšem muselo zároveň jít o osobu vybavenou jak k řízení úřednického aparátu, tak schopností komunikovat s politiky, poslanci, senátory. Jinak nic neprosadí a bude jen mechanicky udržovat stávající stav.

A aspoň snad tedy nikoho bezhlavě odnikud nevyhodí. A bude na rozdíl od dosluhujícího ministra rozumět umělecké a kulturní sféře. Někdy dost specifické, ale zase ne hluché k rozumným návrhům a kompromisům. Také svého druhu umění. Tedy umění možného, jak se politice přece odjakživa říkává.