Ondřej Konrád: Co může udělat nový ředitel pražské dopravy?

Po Lichovi přišlý Milan Křístek ovšem rovněž nestačil s ničím pohnout, a nakonec žádal po městu navýšení financí, jinak prý bude muset sáhnout k vyššímu jízdnému. Pumpovat ale další peníze do všeobecně kritizovaného podniku si město netroufá, natož pak zdražovat. Křístek ale poukazoval na to, že má svázané ruce nevýhodnými smlouvami z minula, což se týká mimo jiné i nových tramvají od Škodovky, přičemž kontrakt na ně je podle některých expertů takřka nevypověditelný.

A tak byla koncem minulého týdne s okamžitou platností akceptována Křístkova rezignace. A od sedmého října do jeho křesla usedne další uchazeč z loňského výběrového řízení, dosavadní šéf českobudějovické městské dopravy Jaroslav Ďuriš. Co se mu ale může podařit, je ve hvězdách. Potíží DP je totiž mnoho. Především kolem prodloužení trasy metra A k motolské nemocnici. Podle nedávno zveřejněného auditu stavbu provází nestandardní výběrová řízení i chabý stavební dozor a kvůli nedostatečné dokumentaci město přišlo o značnou část evropských prostředků.

Pražané jsou přitom v některých částech města dlouhodobě vystavováni značným nepříjemnostem skrze tunel Blanka i trasu A. A skoro v celé metropoli změnami v linkách tramvají a autobusů, často nepochopitelnými. I tím, že finančně decimovaný podnik, který ovšem za Dvořákových časů rozhazoval plnými hrstmi za zbytečnosti, provoz všelijak omezuje například delšími intervaly linek. Prostě šetří na úkor občanů. A ti samozřejmě vědí třeba o kauze tištění jízdenek přes firmu v Karibiku, z čehož tyl podle všeho nezanedbatelné peníze lobbista Ivo Rittig. A to vlastně uznal i soud, neboť Rittig neuspěl se žalobou na Protikorupční fond, který na celou věc upozornil.

Jinými slovy, dlouho bylo s Dopravním podnikem zacházeno tunelářskými metodami a je to veřejným tajemstvím. Pražští zastupitelé s tím ale zatím mnoho neudělali a Ďuriš přichází do ředitelské funkce s úkolem aspoň nějak ušetřit a zároveň nepobouřit ještě víc veřejnost. Snad nalezne nějaké vnitřní zdroje k úsporám, jenomže firma potřebuje zásadní změny. A je otázkou, zda k tomu bude mít nový ředitel dostatečně volné ruce a jestli také on za nějakou dobu neshledá, že jde o začarovaný kruh, k jehož rozetnutí schází pražským politikům vůle a odvaha. Bez nich ale pořád půjde jen o jakési provizorní záplatování.