Ondřej Konrád: Co Klause i Zemana asi nepotěší

Jak aspoň vyplývá z čerstvě zveřejněného průzkumu agentury STEM/MARK. Přičemž Václavu Havlovi ovšem může přihrávat dvouapůlleté prezidentování ještě československé. Od jara 1990 tedy České a Slovenské federativní republice, jak zněl kompromisní výsledek nacionálně vypjaté debaty poslanců. Dávající tušit, že to, jak se říká, ještě bude hustý. A taky bylo!

Slovenská otázka

Čtěte také

Rakušanová: Havel mi řekl, že největší chyba, kterou udělal, bylo to, že nevyhodil Klause z Občanského fóra

Budoucí třetí prezident už samostatného Česka Miloš Zeman, vyznavač referenda k rozpadu federace, se mu sice pokoušel zabránit vší mocí. Jenže ještě skoro žádnou neměl. Coby pouhý poslanec sociální demokracie zvolený na jihu Čech.

Teprve pak stranu vzal do rukou a začal jít po krku historicky druhému prezidentu Klausovi. Který přátelský rozvod dojednával na tajňačku mezi čtyřma očima s panem Mečiarem. Oba v rolích šéfů národních vlád.

Zánik Československa se ovšem nezamlouval ani prezidentu prvému, ale když na vlastní kůži zažil v rozkymácené limuzíně, čeho jsou politiky popichovaní nacionalisté schopni, začal brát vznik dvou samostatných států o něco realističtěji.

Václav II.

A že by měl stanout v čele toho českého právě on, si tehdy myslela určitě drtivá většina populace. Byť se pak v průběhu let od něho z nejrůznějších důvodů částečně odvracela.

Čtěte také

Václav Havel byl nejspíš nejúspěšnějším snílkem světa, myslí si Michael Žantovský

Zvlášť ti, kdo vytrvale stáli za Klausem, s nímž Havel vedl průběžnou při. Víc než akademickou tu zásadní. Klaus v ní ostatně pokračuje dosud, léta po rivalově smrti. Například užíváním nálepky havlismus. Aniž by bylo komu jasné, co má znamenat. A spíš to vypadá na obyčejnou nadávku.

Zajímavé je, že nechuť k Havlovi a podobně nastaveným osobám postupně tupila ostří politického boje příštího druhého a třetího prezidenta. Což vedlo ke sňatku z rozumu neboli zrodu unikátní a podle mnohých nemravné opoziční smlouvy. Ale ještě roku 2003 pak oba pánové spolu zase málem šermovali. O nástupnictví na Pražském hradě.

Jenže Zemana k tomu nepustili spolustraníci. A tak to zbylo na Klause. Stále víc byl proti všemu možnému – hlavně EU a varujícím klimatologům, ale i proti PET láhvi, baťůžku a snowboardu. Jeho obdivovateli otřásla snad až problematická amnestie na konci druhého turnusu.

Miloš I.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Dobrá zpráva pro Václava Havla

Teprve potom si pomyslnou korunu nasadil Zeman a díky apetýtu milenky premiéra Nečase se za pouhých pár měsíců hned dostal k velké akci. Tedy jmenování vlády čistě podle svého, bez ohledu na sněmovnu.

Záhy se pak pokusil po předčasných volbách vyvolat zase puč ve vítězné ČSSD. Jenže se to kouslo. Tak aspoň pokračoval ve vyřizování si účtů za dávný podraz v prezidentské volbě. A širokou veřejnost překvapoval vulgaritami, výkladem svých pravomocí, napínáním ústavy i státními vyznamenáními pro ty, kdo ho tak akorát tlačili na Hrad. V posledních letech pak vzbuzuje fyzickou kondicí skoro lítost. Takže je otázkou, jestli druhé funkční období vůbec dokončí.

Stejně jsou ale čísla z průzkumu zajímavá a skoro nečekaná: protože Havel jako nejlepší prezident vychází zcela jednoznačně, jako by si lidé s odstupem času začali uvědomovat, o jak mimořádnou figuru šlo, samozřejmě nikoli neomylnou, ale její kvality vysoko přesahují zápory.

Ondřej Konrád|foto: Khalil Baalbaki

Těch je naopak u obou jeho nástupců, mnohým až iracionálně protivných, poměrně dost. Přičemž Klaus z toho vychází o něco lépe, stávající hlava státu skoro až bídně. Ale třeba v tom hraje roli onen časový odstup a možná za patnáct let budou lidé Miloše Zemana hodnotit kladněji. I když se tomu teď nechce moc věřit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu