Ondřej Konrád: Co je imunita? A kdo je Horáček? Natožpak Ondráček!
Roku 2012 řekl Nejvyšší soud, že když poslanec Bárta nabízel spolustraníkům z Věcí veřejných výhodnou „finanční půjčku“, nelze jej dál stíhat.
Protože nabídka padla na půdě poslaneckého klubu a tam Bárta požívá imunity. Něco jiného to bylo u jeho podplácení zákonodárců Kočí a Škárky: odehrálo se mimo parlament a tak padly podmíněné tresty.
Ondřej Konrád: Ondráček a Horáček, nebo Horáček a Ondráček?
Pakliže někdo kohosi veřejně urazí a pomluví, přičemž své tvrzení nepodpoří důkazem, je to jistě otrava.
A rovněž Nejvyšší soud uznal imunitu také u takřečených „trafikantů“, neboť v momentu nabídek lukrativních postů výměnou za mandáty šlo ještě pořád o poslance.
Dodejme ovšem, že následně věc zkomplikoval nález Ústavního soudu v případě zákonodárce Chaloupky a jeho výroků o Romech na sociální síti: beztrestnost poslanců týká se toliko jejich projevů k ostatním zákonodárcům, ale nepokrývá výroky na internetu, v televizi atd. A to dokonce ani tehdy, když zazní v parlamentní budově!
Satira není pomluva
Z toho se zdá, že není nad čím uvažovat i při žádosti policie o vydání poslance KSČM Ondráčka k trestnímu stíhání za zcela nedoložené výroky o textaři Horáčkovi na serveru EuroZprávy.cz v době prezidentské kampaně.
Jan Fingerland: Chudák Ondráček
O co jde v případu komunistického poslance Ondráčka především? Do hlavy nikdo nikomu nevidí, ale tento muž možná hraje hru o výklad svého života. Jeho problém je, že ji hraje špatně.
Jenže pro většinu členů mandátového a imunitního výboru jakoby výrok Ústavního soudu neexistoval a tak doporučili plénu Ondráčka „podržet“. Šéf výboru a Ondráčkův spolustraník Grospič připomněl jiný verdikt ústavních soudců, podle kterého musí politicky exponované osoby snést větší veřejný tlak.
A snad myslel stanovisko k dávnému „postelovému komiksu“ o manželích Paroubkových v magazínu Reflex. Jenže tam šlo o satirickou nadsázku, zatímco v druhém případě o kydání hnoje. A je přirozeně otázkou, jestli se na „civila“, tedy jednorázového kandidáta, vztahuje totéž, co na dlouhodobého vysokého politika, exministra, expremiéra a v dané chvíli předsedu strany s největším klubem ve sněmovně a okázalou ambicí vrátit se do čela vlády.
Zvláštní lidé to mají fajn
Jenže právě tímhle směrem, zdá se aspoň, hodlají Ondráčkovi zastánci vést na příští schůzi dolní komory debatu: Horáček je, nebo aspoň chvíli byl politik, a tak o něm jiný politik (je jedno, že navíc vybavený imunitou), může beztrestně říkat lži. Což naprosto protiřečí citovanému výměru imunity.
A veřejnosti to ovšem připomíná, že kdysi u nás přece existovali „občané zvláštního druhu“. Však je také pan Ondráček jejich pomyslným dědicem. A kupodivu, takový privilegovaný stav se patrně líbí i příslušníkům jiných stran. I když by se jistě zaštiťovali řečmi o principech.
A někdo by zas asi řekl: to jsme to dopracovali!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
