Ondřej Konrád: Čím možná trpí exkancléř a pořád ještě vlekař

Kdyby to dělal během posledních dvou týdnů svého působení na Hradě, mohl se lehce ocitnout ve stavu takzvaně paranoickém. Tedy v intenzivním pocitu, že „po něm jdou.“ A že za novináři musí brzy následovat vyšetřovatelé.

Zaštítěné aktivity

Neboť den co den, nejvýrazněji na stránkách serveru Seznam Zprávy, ale nejen tam, býval na prvních stranách dost podložený článek o tom, co podezřelého a absurdního Mynář za léta ve funkci činil. Možná ne vždy trestně postižitelného, ale skoro pokaždé nehorázného. A svým způsobem také komického.

Čtěte také

Tabery: Hrad opouští mocipán Mynář, nejhorší kancléř od roku 1989

Neboť například kauzy využití na Hradě ladem ležícího party stanu coby bufet u Mynářova lyžařského vleku, nebo nevyfakturované odesláni rovněž hradního náklaďáku na několik cest se stromky do „jeho“ Osvětiman, což by stálo přes padesát tisíc, a některé další záležitosti jakoby vypadly z dávných let, kdy různým ředitelům a náměstkům vozily zdarma podnikové náklaďáky sice papírově zakamuflovaný, ale ve skutečnosti nakradený materiál na stavbu rodinných domů a podobně.

A pan Mynář, aspoň z toho, jak se po deset let prezentoval, působil coby prototyp čilého porevolučního zbohatlíka s móresy socialistických oportunistů, chápajících funkce čistě utilitárně. Aby z nich materiálně vytřískali, co se dá.

Čtěte také

Reportér Kundra: Skartovací aféra Mynáře nepoloží, špatná pověst Kanceláře prezidenta ale zůstává

V případě lánské obory je dokonce sloveso třískat nikoli synonymem, nýbrž realitou kšeftování s tamním nalámaným kamenem. Což sice spadalo pod kancléřem jmenovaného šéfa tamní lesní správy Baláka, za jinou lánskou záležitost do vězení odsouzeného a prezidentem skandálně omilostněného. V očích široké veřejnosti však Mynářova jasného komplice.

A vypočítávat, co všechno pomalu vyplývá, a ještě zřejmě vyplyne, zdaleka přesahuje rozměr tohoto textu. Aktivity papalášského lánského nimroda Mynáře byly do široka rozprostřené a štít za cestu na Hrad vděčného prezidenta se mu musel aspoň nějaký čas zdát neprůstřelný. Jenže zcela přece jen nebyl a Mynář si to asi uvědomoval, když se před lety pokoušel bezprecedentně působit v konkrétních kauzách na vysoké justiční autority.

Zemanův poslední pokus

Pak nástupem Fialovy vlády začalo přituhovat, nová vládní garnitura přinejmenším za to, jak se Hrad choval v týdnech Zemanova vážného zdravotního stavu, měla a dosud má Mynáře – opět lidově – plné zuby.

Následnou prohrou Zemanova spřízněnce Babiše v prezidentské volbě naděje na případné odložení některých kancléřových poklesků zhasla docela. A že nejsou pominutelné, ilustruje nejspíš pravdivá informace o Zemanově neúspěšné žádosti pár dní před odchodem z funkce, aby Fiala kontrasignoval Mynářovu abolici. Aspoň ve známé kauze skartace tajných materiálů.

Ondřej Konrád, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jestli dnes „vlekař,“ jak se Mynářovi říká, skutečně trpí stihomamem, samozřejmě nevíme. Ale pokud ano, zavání v jeho případě starý vtip Woodyho Alena, že když je člověk paranoik, neznamená to, že po něm skutečně nejdou, nepříjemnou pravdivostí. A leckdo by jistě dodal: plným právem a po zásluze.

 Autor je komentátor Českého rozhlasu