Ondřej Konrád: Čeští politikové nebývale jednotní

Ten bude ovšem zvolen až v květnu a těžko říci, jak rychle se rozjede právě do metropole méně významné členské země Evropské unie. Jinak se ale Miloš Zeman, občas kritizovaný za větší vstřícnost vůči Kremlu, než by bylo nutné, držel v ukrajinské otázce zpátky. A shoduje se s jím spíše nechtěným ministrem zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem v tom, že třeba zachovat celistvou Ukrajinu, a už dříve vyjádřil naději na obnovení ukrajinských rokování s Evropskou unií.

Tuzemská politická reprezentace se vůbec ukazovala v nebývalé jednotě a dávala najevo pochopení pro zástupy demonstrujících dlouhé týdny na Majdanu. A prakticky se semkla, když došlo k masakrům minulého týdne. S vládní koalicí byly pak na „stejné lodi“ i obě opoziční pravicové strany ODS a TOP 09. Šéf hnutí Úsvit Tomio Okamura aspoň neříkal nic zásadnějšího, i když je jinak známá jeho nechuť k u nás pracujícím cizincům, kterých je právě z Ukrajiny značný počet.

A tak vlastně jen někteří zástupci KSČM ukazovali sympatie k donedávna vládnoucí ukrajinské garnituře a poukazovali například na projevy vypjatého nacionalismu, hlásícího se k rozporné postavě generála Vlasova, a vadila jim údajná neobjektivnost českého informování o proběhu protestů. Vedení komunistické strany ale v tomto smyslu žádné usnesení nevydalo a nepřihlásilo se třeba k názoru krajského výboru v Západních Čechách, podle něhož zahraniční politika unie povede (cituji) „k velkému válečnému konfliktu na evropském kontinentu“. Osamocený dvojhlas také zazněl z prohlášení ex-prezidenta Václava Klause a jeho bývalého kancléře Jiřího Weigela, podle nichž jde (opět cituji) "ze strany Západu o velkou nezodpovědnost živit ambice a iluze radikálů ze západu Ukrajiny, že skutečně existuje volba mezi Východem a Západem a že EU a USA jsou schopny Ukrajinu jako celek v jejím západním směřování nejen podpořit, ale i dlouhodobě zajistit. (... ) Západ pomohl rozběhnout krizi, již si ve skutečnosti nepřeje a jejíž důsledky není ochoten nést." Což se ani nikdo z vysokých domácích politiků neobtěžoval komentovat.

Nešťastné pak bylo vyjádření zástupce ombudsmana Stanislava Křečka, že na násilí lze odpovídat zase jen násilím, rozuměj tedy vládních ukrajinských jednotek. Křečka následně požádala jeho šéfová Anna Šabatová, aby se přestal k ukrajinské krizi vyjadřovat a on sám hovořil o slovech vytržených z kontextu. Pokud ovšem vyslovenou tezi myslel vážně, je to dost zarážející.

V zásadě se ale česká politická scéna, jak už řečeno, pozoruhodně sešikovala a velmi podobně se vyjadřovala na podporu značné části ukrajinské veřejnosti a ostře kritizovala zásahy Janukovyčových policejních složek. Že ale vidí nebezpečí plynoucí z případného roztržení země, je pochopitelné i logické. Zda shoda názorů potrvá, samozřejmě ještě uvidíme. Bude záležet na chování Bruselu v následujících měsících a hlavně na tom, jak Ukrajina propluje bouřlivými vodami, které se ještě ani zdaleka nemohly utišit.