Ondřej Konrád: Český premiér a britská suverenita

21. září 2018

„Víte lépe než Maďar, co chce Maďar?“ ptal se nedávno Viktor Orbán pléna Evropského parlamentu.

A pár dní před tím zase vzkázal italský ministr vnitra Matteo Salvini francouzskému prezidentovi Emmanuelovi Macronovi, že by měl mít dost slušnosti, aby mlčel a Italy nepoučoval.

Český premiér Andrej Babiš ve čtvrtečním rozhovoru pro BBC sice Angličany, Skoty, Velšany ani Severní Iry, tedy obyvatele Velké Británie, jistě nemínil poučovat. Ani se tvářit, že ví lépe než oni, co chtějí. Ale přesto jeho slova o tom, že by bylo lépe uspořádat nové referendum na téma členství v Evropské unii, nejsou zrovna projevem taktnosti.

Prostořecí premiéři

K níž ovšem měli volnější přístup i někteří Babišovi předchůdci ve funkci. Když si Václav Klaus v půli 90. let při návštěvě Londýna neodpustil zmínku, že my jsme se rozešli se Slováky velmi přátelsky, bylo to jako mluvení o provaze v domě oběšencově. Neboť separatistická Irská republikánská armáda tehdy ještě zdaleka nekončila čtvrtstoletí trvající nesmírně krvavou válku.

A co teprve, když Miloš Zeman roku 2002 v rozhovoru pro deník Haarec připustil, že by Izrael mohl palestinskou otázku vyřešit jednou provždy po způsobu někdejšího odsunu sudetských Němců z Československa! Z toho už byl vyslovený poprask.

V tomto kontextu je Babišův výrok spíš nešťastnou formulací, doprovázenou jinak srozumitelnou a zřejmě opravdovou lítostí nad britským odchodem z EU.

Maltský premiér Joseph Muscat se rovněž pro BBC vyjádřil na totéž téma o fous obratněji: většina jeho evropských kolegů by prý byla ráda, kdyby došlo na „téměř nemožné“, a uspořádalo se nové všelidové hlasování.

Přání otcem myšlenky

I nad tím ale musí být tamní politická reprezentace rozpačitá. Vždyť v referendu přece rozhodli suverénní občané. Jak, to sice vzbuzuje už od předloňského června v leckom zklamání, ale nezbývá, než to respektovat. A nikoli málem radit k opakování plebiscitu. I když nic takového český premiér přímo neřekl. Ale už už se blížil hranici únosnosti. Když mu niterné přání vkládalo slova do úst. 

Ondřej Konrád

Jinou věcí ovšem je, že to tak nakonec může dopadnout a Britové půjdou k urnám znovu. K tomu ale musí dospět jejich vlastní politická reprezentace a veřejné mínění. Ani to by ovšem neznamenalo, že bude výsledek napodruhé opačný a Spojené království v EU zůstane. A ať si to kdokoli přeje sebevíc, měl by mít na paměti, že jde o čistě britské dilema. I když se dotkne celé Evropy.  

Spustit audio