Ondřej Konrád: Babiš a Pavel spolu „samozřejmě“ začnou mluvit
„Pan prezident mě požádal o schůzku, tak jsem mu samozřejmě vyhověl.“ Takovouto větu od premiéra, a to nikoli v odpovědi během brífinku, ale o vlastní vůli vyřknutou v týdenním videu na sociálních sítích pro své voliče, bychom ještě nedávno těžko slyšeli.
Už před summitem NATO v Ankaře jako by Andrej Babiš zcela souzněl s ministrem zahraničí a zároveň předsedou Motoristů Petrem Macinkou, který už na přelomu roku prakticky vyhlásil Petru Pavlovi válku kvůli tomu, že odmítl jmenovat jakýmkoli ministrem poslance Turka.
Čtěte také
Vůči němu cítí Motoristé vděk za vstup do Sněmovny, a tedy i do vlády. To mohlo být Babišovi jedno a o Turka v kabinetu ministrů viditelně nestál, ale snad postupně získal pocit, že mu ostré vyhranění vůči Pavlovi nějak prospěje. A tvářil se pak na něho ještě odmítavěji hned po rokování v Turecku, kde se snad premiér necítil dost komfortně.
Politologové prorokovali celé roky vztahů pod bodem mrazu. Ale teď Babiš náhle vzkazuje médiím, aby si „změnila komunikační kartu“, protože „tady není žádný boj, s panem prezidentem se samozřejmě budeme scházet podle potřeby“. A opět užil ono za pozornost stojící slovo samozřejmě.
Neužitečný džihád
O překvapení jistě jde, ale zase nikoli pro každého, protože přece muselo být otázkou času, kdy premiér nahlédne, že je vůči stále podle průzkumů velmi populárnímu a důvěryhodnému Pavlovi „rozpoutaný džihád“, jak by řekl jeden populární podcaster, ve skutečnosti kontraproduktivní.
Čtěte také
Nejen kvůli nutnosti se vzájemně domlouvat kupříkladu na jménech diplomatů a podobně, ale i proto, že mnozí voliči ANO nechápou, proč by měl být Babiš nepřátelsky naladěný k Pavlovi, jehož vnímají celkem pozitivně, zatímco trollící Motoristé jsou jim spíš protivní. A považují za přehnané, když vládní strany mluví o Pavlovi jako o lídrovi opozice.
Nicméně nevíme, co přesně, nebo co všechno způsobilo momentální jiný úhel Babišova pohledu směrem k Hradu. Ten, když už, bychom mohli čekat spíš až po komunálních a senátních volbách, případně po verdiktu Ústavního soudu ohledně prezidentských kompetencí. Ale nastal překvapivě už nyní.
Návrat ke korektním poměrům
A vidíme také vstřícnost z druhé strany: prezident nejprve prohlásí v týdeníku Reflex, že Babiše nevnímá jako protivníka a doufá, že to premiér časem pochopí, načež v rozhovoru pro CNN Prima News potvrdí, že jedna schůzka s Babišem už po rokování Bezpečnostní rady státu proběhla a věří v začátek změny.
Rozumějme tedy v návrat ke korektním poměrům, jaké oba politikové dávali najevo bezprostředně po sněmovních volbách, kdy věcně komunikovali a široká veřejnost to uspokojeně kvitovala.
Dodejme, že Pavlovi jde hlavně o koordinaci zahraniční politiky. A pokud v tomto směru nalezne i přes názorové odlišnosti s Babišem v zásadě společnou řeč, nějak se s tím bude muset vyrovnat i ministr Macinka. S ním se prezident usmiřovat nemíní, ale rokování se nebrání.
Macinkovy mnohačetné výpady proti sobě bere jako folklór, oslovující ostatně zřejmě pouze motoristické příznivce.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
