Ondřej Houska: Ukrajina se časem o spolupráci s EU sama přihlásí

Otázkou ale je, do jaké míry bylo v souvislosti s dnešní Ukrajinou, tak říkajíc, o co stát. Jak upozornil Luke Baker z agentury Reuters, Ukrajina rozhodně není nějakým vysněným partnerem, o kterého by se země Evropské unie měly za každou cenu ucházet.

Jasně patrné to bylo už během vyjednávání o podpisu asociační dohody. Ukrajinci tlačili na Unii, aby jim zařídila vyjednání záchranné půjčky od Mezinárodního měnového fondu. A to za mnohem benevolentnějších podmínek, než na jakých fond trvá. Prezident Janukovyč především nechtěl zvýšit uměle nízké ceny plynu pro ukrajinské domácnosti a odmítal uvolnit silně regulovaný kurs ukrajinské měny. Bez splnění těchto podmínek ale nechce měnový fond o půjčce ani slyšet a nelze se mu divit. Stejně tak nikoho nepřekvapí, že Unie Janukovyčovy požadavky odmítla a sdělila mu, že s žádnými úlevami od měnového fondu rozhodně počítat nemůže.

Ukrajina stojí před státním bankrotem, ale její politické elity se soustředí hlavně na udržení vlastních mocenských pozic. Vedle způsobu jednání s měnovým fondem o tom svědčí i to, že evropští diplomaté s ukrajinským odmítnutím asociační dohodu podepsat tak trochu počítali. V zákulisí se už nějakou dobu mluvilo o tom, že Janukovyč její uzavření odmítne prostě proto, aby se on a na něj navázané ekonomické skupiny nemusely omezovat standardy, na jejichž dodržování Unie trvá. Na svém písku si prostě současná ukrajinská elita chtěla i dál hrát podle vlastních pravidel.

Vše ale může být jinak po prezidentských volbách v roce 2015. Ať už v nich na Ukrajině zvítězí kdokoliv, možná zjistí, že příklon k Unii je výhodnější než svazek s nevyzpytatelným a ekonomicky momentálně stagnujícím Putinovým Ruskem.