Ondřej Houska: Politici se u volného obchodu nedokážou postavit populistům

V Evropě petice proti volnému obchodu podepisují miliony lidí a kritizují ho desítky různých neziskových organizací
V Evropě petice proti volnému obchodu podepisují miliony lidí a kritizují ho desítky různých neziskových organizací
Volný obchod se stává obětním beránkem naší doby. Ve Spojených státech se proti němu vymezují oba prezidentští kandidáti, Hillary Clintonová i Donald Trump. V Evropě petice proti volnému obchodu podepisují miliony lidí a kritizují ho desítky různých neziskových organizací.

Poslední obětí je dohoda o volném obchodu mezi zeměmi Evropské unie a Kanadou, známá pod zkratkou CETA.

Její podpis blokuje Valonsko, tedy jeden z belgických regionů. Podle belgických pravidel federální vláda v Belgii jeho souhlas potřebuje, jinak smlouvu nemůže podepsat. K tomu, aby CETA začala předběžně platit, je přitom potřeba souhlas všech států osmadvacítky.

Na odporu Valonska je dobře vidět, kolik populismu, nepřesností a vyložených lží mají odpůrci dohody v zásobě. Podle valonských politiků dohoda sníží ochranu evropských zaměstnanců, spotřebitelů i životního prostředí nebo např. zruinuje evropské zemědělce.

Valonům nestačilo ani několik vysvětlujících a právně závazných protokolů, které tvrdily opak. Vrcholem jejich argumentace je pak odpor k té části smlouvy, která umožňuje firmám žalovat stát u zvláštního mezinárodního arbitrážního soudu. To je určitě kontroverzní pasáž a stojí za diskusi, jestli tyto arbitrážní klauzule v podobných obchodních dohodách musejí být.

Veřejný prostor populistům?

Jenže: teď jde o předběžný vstup smlouvy v platnost a z něj je arbitráž vyloučena. Aby začala platit, musela by nejdřív CETA být řádně schválena, což by nejspíš trvalo roky a Valonsko by při té příležitosti opět mělo právo veta. Jeho politici se tak bouří proti něčemu, co nehrozí.

Budova valonského parlamentu

Je to dobrá ilustrace toho, že odpůrcům obchodní smlouvy často vůbec nejde o to, co konkrétně obsahuje. Ovšem pokud si myslí, že šestnáctkrát menší Kanada vnutí Evropské unii nějaké škodlivé standardy jako vystřižené z doby vykořisťování pracovníků v 19. století, pak jim asi není pomoci, protože jsou paranoidní.

Nebo ještě jinak, jak to ironicky řekl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker: „Překvapuje mě, že když jsme uzavřeli obchodní dohodu s Vietnamem, který je světově proslulý tím, že uplatňuje všechny demokratické principy, nikdo nic nenamítal. Když ale uzavřeme dohodu s Kanadou, která je, jak všichni víme, dokonalou diktaturou, všichni se pohoršují, že nedodržujeme lidská práva.“

Za valonským postojem ke smlouvě s Kanadou je mnohem spíše vnitrobelgická rivalita, než fakta. Ve Valonsku je u moci socialistická strana, která nemůže zapomenout stranám pravého středu, že ji po několika desetiletích vystrnadily z federální belgické vlády.

Jenže, co je možná ještě důležitější, za odpor k obchodním dohodám můžou hlavně celostátní, ne regionální politici. Lídři evropských zemí nemají odvahu jasně říct, proč volný obchod potřebujeme, v čem je pozitivní. Když se schovávají třeba za Evropskou komisi, přenechávají veřejný prostor populistům.