Mlha války aneb Když do vás začne pálit spojenec

Také mnoho let zůstala v tajnosti. Bojovali totiž proti sobě spojenci – američtí a sovětští letci. Co to je takzvaná přátelská palba a jak často k ní dochází? A do jaké míry se jí dá zabránit?

Chaos na Balkáně

Americké letouny P 38 Lightning 82. stíhací skupiny 15. letecké armády toho dne odstartovaly z italského letiště ve Foggii. Stíhací skupině velel plukovník Clarence Edwinson.

Čtěte také

Boje o Brno, Ostravu, povstání v Plzni a Praze. Kde u nás padly poslední výstřely 2. světové války?

Letouny mířily od pobřeží na sever s úmyslem udeřit na německé motorizované jednotky a vojenské vlaky pohybující se mezi městy Sjenica a Mitrovica. Když nad městem Niš Američané spatřili vojenskou kolonu, považovali ji za německou a začali pálit.

Ve skutečnosti šlo o sovětské vojáky: 6. gardový střelecký sbor, kterému velel generál Grigorij Kotov. Pohybovala se od Niše na severozápad k Bělehradu. Kolem 10. hodiny tedy zaútočily americké letouny na z jihovýchodu nad horou Jastrebac a začaly ostřelovat první vozidla kolony. Při útoku zabili 31 vojáků a 37 zranili. Mezi oběťmi byl i velitel, generálporučík Kotov.

Unikátní byl incident v Niši nejen v tom, že Američané omylem zaútočili na sovětskou kolonu místo německé. Ale i v tom, jak rychle konflikt eskaloval v regulérní leteckou bitvu. Jinými slovy – kdyby Sověti chtěli, udělali z toho průšvih prvního řádu – ale to se nestalo.

Nebudeme se v tom babrat

Pokud by platila hypotéza, že si američtí letci spletli města Niš a Novi Pazar, stačí pohled na mapu a dojde vám, že tato města dělí víc než 170 kilometrů. Je z toho také vidět, jak obrovský akční rádius chybovosti mohl při bombardování nastat.

Čtěte také

Američané v Japonsku, Stalin v Evropě. Jak by se vyvíjel svět, kdyby USA nepřišly s atomovou bombou?

Zájem příliš se o incidentu nešířit, měly vlastně obě strany. Americká z logiky věci – šlo o vážnou chybu velitele letky, který navíc v naivní víře, že se na tento průšvih nepřijde, nic nenahlásil nadřízeným, takže jen v tichosti odjel na dovolenou do Říma.

Sověti zase – kupodivu – celou záležitost příliš nerozmazávali asi proto, že jejich způsob koordinace bojových akcí fungoval vertikálně a nechtěli se západními spojenci sdílet víc informací, než bylo nutné. A to poslední, o co by stáli, byla přítomnost zástupců spojeneckých vojáků ve svých velících štábech.

Obě strany pak spojoval zájem nedat lacino munici německé propagandě, která by si na Nišském incidentu nepochybně ráda „pochutnala“. Věc tak skončila pouze diplomatickým protestem Sovětů a omluvou amerického ambasadora v Moskvě Averella Harrimana.

Nedá se tomu zabránit? 

Takzvaná přátelská palba se tak stala „13. komnatou“ všech armád, a kolik se jich v různých válkách odehrálo, bývá dlouho zahalené mlhou utajování, propagandy a dezinformací.

Čtěte také

Století příběhů: Zlomový rok 1969. „Vedle mě padl na zem kluk. Zabili ho,“ vzpomíná svědkyně protiokupačních protestů v Brně

Jak uvádí historik VHÚ Tomáš Jakl, k podobným incidentům došlo i při Pražském povstání. „Oba případy jsou dobře zdokumentovány. Šlo o ostřelování povstaleckého vlaku z Vyšehradu, který rovněž ovládali povstalci. Stejně tak 9. května ráno obránci vojenských pekáren v Dejvicích vzdorovali útoku rudoarmějců. Naštěstí se oba případy obešly beze ztrát na životech.“

Specifický případ tvořilo námořnictvo. Mezi torpédoborce, ponorky či letadlové lodě se občas připletly lodě civilní. Některé nejtragičtější námořní incidenty se přitom udály právě v posledních měsících či dokonce dnech 2. světové války.

Dne 3. května roku 1945 zaútočila britská RAF na kdysi nejluxusnější německý parník Cap Arconu, který kotvil v zátoce v Lübecku. Nacisté ovšem měli podle všeho s lodí temné úmysly, nejspíš měli v plánu ji – protože v zásadě nebyla schopná plavby – odtáhnout na moře a potopit. A tím se zbavit tisíců svědků – vězňů z koncentračních táborů.

Čtěte také

Antisemitismus tady byl ještě před nacisty. Čeští nacionalisté odmítali židovský vliv na předválečnou společnost, připomíná historik

Podobný případ jako potopení lodi Cap Arcona se ovšem odehrál už v lednu 1945, kdy sovětská ponorka potopila německou loď Wilhelm Gustloff, další luxusní loď nacistického Německa, která ovšem za války sloužila jako kasárna a lazaret. Gustloff plul z přístavu Kdyně, na palubě měl víc než 9 tisíc civilistů prchající před frontou. Do Kielu ovšem loď nikdy nedoplula.

30. ledna 1945 byla loď potopena torpédem. Počet obětí dosáhl 9 až 10 tisíc, z drtivé většiny civilistů prchající z východního Pruska před frontou. Podobné incidenty se v menší míře odehrávaly i mimo Evropu.

Historik Jan Adamec uvádí příklad amerických ponorek, které v Pacifiku, v oblasti americko-japonských bojů mezi lety 1941 – 1945 potopily hned několik sovětských civilních lodí.

Poslechněte si další část z cyklu Omyly, náhody a překvapení vojenských střetů 2. světové války, připravil Jan Sedmidubský.