Od půllitru ke kulometu. Jak hospodská bitka v Bamber Bridge v roce 1943 změnila americkou armádu

Počátkem června 1943 vypukly v americkém Detroitu masové demonstrace a nepokoje. Odstartovaly je potyčky mládeže na koupalištích a následně falešné zprávy o násilných útocích mezi černochy a bělochy.

Čtěte také

Válečný rok 1943. Rozhlas vysílal o novém říšském protektorovi, atletice i divadelních hrách

Tyto zprávy se následně rozhlasem přenesly i přes oceán do Velké Británie, kde byly v té době dislokovány jednotky americké armády.

Angličanům bylo vcelku jedno, jakou mají američtí vojáci barvu pleti, hlavně že tu byli a chystali se k invazi do Evropy. Zároveň si ale americké jednotky s sebou přivezly i dosavadní systém segregace uplatňovaný na území USA. A co víc, hodlaly ho uplatňovat i na půdě Velké Británie ve veřejném prostoru.

Šlo o přísná pravidla – černošští a bělošští vojáci nesměli mít společné ubikace ani jídelny. Samozřejmostí bylo, že Afroameričanům byly odepřeny vyšší důstojnické šarže, nepůsobili v bojových jednotkách a nemohli být příslušníky vojenské policie.

Pamětní deska připomínající bitvu u Bamble Bridge|foto:Steven Bennett, Alamy / Profimedia

Hospodská hádka a přestřelka

Po návratu ze základny v Birminghamu do městečka Bamber Bridge se skupina vojáků týlového zásobovacího pluku zaslavila na večeři v místním hostinci Ye Olde Hob Inn. Jeden z nich, Eugene Nunn, na sobě neměl předepsanou uniformu, ale jen polní bundu.

Čtěte také

Druhá světová válka končí, v rozhlasu promlouvají Truman i Stalin

Místní hlídka americké vojenské policie se ho kvůli tomu rozhodla takzvaně sebrat, ale na vojákovu obranu se postavili ostatní hosté i přítomné britské vojačky. K vyhrocení atmosféry nepochybně přispěly i zprávy z Ameriky o nepokojích v Detroitu, které vyvrcholily jen čtyři dny předtím.

Dvoučlenná hlídka vojenské policie se nakonec dala na ústup, ale při odjezdu od hospody po jejich džípu ještě kdosi mrštil lahví piva. V tu chvíli se oddíly vojenské policie rozhodly vyšroubovat své represivní pravomoci na maximum a incident nikoli vyšetřit, ale brutálně potrestat.

Výsledkem byla trestná výprava na místní americkou vojenskou základnu, která byla výhradně černošská.

Vojenská policie si pro tento účel přivezla dokonce i kulomet. Obklíčení vojáci zpanikařili a začali se bránit. Regulérní přestřelka trvala několik hodin. Padl sice jediný voják, dalších pět vojáků plus dva vojenští policisté byli zraněni, ztráty byly tedy spíš symbolické. Zato škody na pověsti americké armády velké. A hrozily přerůst v otevřený skandál, kterého by mohla využít i nacistická propaganda.

Je voják plnoprávný občan?

Věc měla mnoho rovin, politických, právních i morálních. Pokud všichni občané USA bojují proti – rasistickému – režimu nacistů, jak si přebrat, že samotní Američané z principu diskriminují vojáky jiné pleti jiné než bílé?

Čtěte také

Válečný rok 1942. Rozhlas vysílal z paluby bojového letounu, z továrny Orion i o životě v obsazené Praze

Pokud vás vlast povolává do války a dává vám uniformu, jste plnoprávným občanem. Respektive máte jím být. Tak to podvědomě chápali jak běloši, tak černoši.

Ale ještě po vstupu USA do války černošští vojáci v naprosté většině nepatřili mezi příslušníky důstojnického sboru armády Spojených států. Působili převážně v méně prestižních týlových zásobovacích jednotkách a zcela chyběli v řadách vojenské policie. To všechno se po incidentu v Bamber Bridge postupně změnilo.

Vzhledem k tomu, že šlo v podstatě o vzpouru, proběhly po událostech v Bamber Bridge postupně dva soudní procesy. V prvním padly poměrně přísné tresty od tří měsíců do patnácti let.

Ale po přezkoumání rozsudku se tresty nakonec radikálně snížily: patnáct mužů se v červnu 1944 vrátilo do služby a šesti dalším byly tresty sníženy. Nakonec se obžalovaný s nejdelším trestem vrátil do služby po odpykání třinácti měsíců.

Segregace v americké armádě pak byla zakázána výnosem prezidenta Harryho Trumana v roce 1948 a v praxi skončila v letech korejské války, tedy počátkem 50. let.