Omerzu: Rád pozoruji postavy, jak se trápí v lidských slabostech. Konec musí nést názor režiséra

21. květen 2026

Patří mezi výrazné osobnosti českého filmu a ve svých snímcích opakovaně tematizuje dynamiku rodiny a vztahů. V nejnovějším filmu Nevděčné bytosti řeší anorexii i rozpad rodiny. „Velmi rád pozoruji postavy, jak se trochu trápí ve svých lidských slabostech, ke kterým mám ale naprostou empatii,“ přibližuje v Hovorech režisér a scenárista Olmo Omerzu.

„Moje režírování herců bylo spíš takové loutkoherectví a moje slovní zásoba: funguje, nefunguje a kam se mají přesunout,“ vzpomíná režisér na začátky na pražské FAMU. Studium v Česku ho jako Slovince oslovilo i díky charakteristické tvorbě Věry Chytilové nebo Jana Švankmajera.

Čtěte také

„Vždycky mě fascinovalo, jak jsou ty filmy jiné, specifické, jak pracují s humorem, který je jiný, než jsem ho znal z jiných filmů,“ poukazuje ve vysílání Českého rozhlasu Plus. „Měl jsem radost, že jsem mohl studovat u Věry Chytilové a pak u pana Jana Němce.“

Dnes sám patří k výrazným osobnostem českého filmu a od roku 2012 má za sebou pět celovečerních filmů. Svou tvorbu ale nutně nevnímá jako uměleckou.

„Apriori bych neřekl, že dělám umělecké filmy,“ zamýšlí se. „Dělám filmy, které mi přijdou nejupřímnější vůči tomu, jak funguji a jak se dívám na svět.“

Lidské slabosti postav

Ve své tvorbě se jako režisér a scenárista opakovaně vrací k tématu rodiny a vztahů. V nejnovějším filmu Nevděčné bytosti řeší hned několik zápletek současně – silným tématem je anorexie dospívající dívky i rozpad rodiny.

„Velmi rád pozoruji postavy, jak se trochu trápí ve svých lidských slabostech, ke kterým mám ale naprostou empatii, protože jejich zoufalost vlastně úplně chápu,“ nastiňuje režisér.

Na nejnovějším snímku spolupracoval s mezinárodními herci z Irska i Slovinska a příběh skrze filmové festivaly představuje i zahraničním divákům. Reakce jsou podle něj podobné napříč kulturami a otázky mnohdy vyvolává, pro něj typický, otevřený konec.

Čtěte také

„Je to vždycky taková rovnováha, najít rovnováhu mezi otevřeným koncem a tečkou. Ta tečka je v tom, že ten konec, myslím, musí nést názor režiséra. On se nesmí schovat za otevřeným koncem,“ vysvětluje Omerzu.

„Když nenajdu to, co tím chtěl režisér říct nebo jaký je jeho postoj k tématu a jen se schovává za nějakým efektivním, otevřeným koncem, tak mě to frustruje.“

Své postavy tak často a rád staví do filmových situací, kde neexistují správná rozhodnutí. „Často to tak v životě je,“ uzavírá režisér a scenárista Omerzu. „Myslím si, že přes to se mnohem víc ukáže lidskost.“

Jak změní filmový průmysl umělá inteligence? Jak vnímá českou kulturu? A proč je dnes složité určit, co je trendy? Poslechněte si celý rozhovor v audiu na začátku článku.

autoři: Tatiana Čabáková , jud
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu