Olympijský duch Jiřího Gutha-Jarkovského

Guth Jarkovský a Coubertin
Guth Jarkovský a Coubertin

V osobě Gutha-Jarkovského nenajdeme nadšeného sportsmena. V mládí byl spíš uzavřeným samotářem, který trpěl zadrhováním řeči. Po vystudování gymnasia vstoupil na univerzitu v Praze, žije skromným životem, zřídka navštěvuje společnost a spokojí se s procházkami a výhledem na Hradčany. Nevěnuje se žádnému sportu a například plavání se naučí až po tříletém výcviku.

V roce 1891 c.k. ministerstvo školství zavedlo do škol tělesnou výchovu. Zájemci o výuku tělesné výchovy mohli tehdy požádat o podporu na studijní pobyty v zahraničí. Guth-Jarkovský, který rád cestuje (je také autorem několika cestopisů), podá žádost o přidělení státní subvence a dostává dvě stě zlatých na cestu do Paříže.

Při návštěvě Paříže se setkává s baronem Coubertinem, který ho získá pro olympijskou myšlenku.

Pacina V. , Sport v království Českém. Mladá fronta 1986:

"V Paříži se setkává s francouzským pedagogem baronem Pierre de Coubertinem, který později ovlivní jeho další život. Mezi oběma muži vznikne pevné pouto na celý život, které hraje významnou roli v prvních desetiletí Českého olympijského výboru.

V roce 1894 byl v nepřítomnosti zvolen do mezinárodního olympijského výboru. Coubertin patrně neznal nikoho z Čech, žádnou sportovní osobnost, ale znal vyspělý a rozvinutý tělovýchovný systém sokolské organizace. Češi získali členství v MOV, i když neměli státní suverenitu. Rakouská byrokracie nevšímavě přešla vznik olympijského hnutí (ČOV). Mezinárodní politický význam a jeho dopad na poli domácím si rakouští byrokraté uvědomují až později. Zastoupení Čechů v MOV a Český olympijský výbor se stal trnem v oku Rakušanů i Němců, příčinou mnoha intrik proti českému zastoupení v MOV i samotnému Českému olympijskému výboru.

Proti tlaku rakouských a německých členů MOV stojí bok po boku Coubertin a Guth jako nerozborná hráz. Coubertin, který má silnou averzi proti Habsburkům, čelí tlakům svojí autoritou zakladatele olympismu a diplomacií "sportovní geografie". Dr. Guth vzdoruje svojí činorodostí a diplomatickým jednáním, které mate rakouské úřady. V Čechách nalézá spolubojovníka v nadšeném propagátorovi sportu Rössleru - Ořovském s mnoha kontakty oficiálními i přátelskými na poli mezinárodních sportovních organizací."

K sebevědomému střetu o samostatný start Čechů na Olympijských hrách došlo v roce 1912 ve Stockholmu. Guth a Rössler přesvědčili Švédy a prosadili pochod Českých sportovců pod názvem "Autriche-Tcheques" a pod praporem, na němž byl český lev.

Ale zanedlouho poté (v roce 1914) přišli Rakušané i Němci s návrhem takzvaných "olympijských národů". Přes rázné odmítnutí Coubertina a dovedný postup české delegace, získá návrh podporu a Češi nejsou uznáni za samostatný olympijský národ. Po návratu do Prahy Guth na zasedání ČOV deklaroval:

"Česká otázka hlasováním kongresu sebepočetnějšího není odklizena ze světa. Český olympijský výbor bude existovat dál a Čechové nikdy nepůjdou tam, kde by nesměli se hlásit ke své národnosti."

I po vzniku Československa zůstává v čele ČOV a nadále je zástupcem ČSR v MOV. Význam Jiřího Gutha-Jarkovského pro rozmach mezinárodní a především české olympijské myšlenky je nezměrný.

Olympiáda v Berlíně v roce 1936

Pořadatelství her XI. olympiády bylo Berlínu přiděleno již v roce 1930, kdy nikdo netušil, k jakým politickým změnám v Německu v následujících letech dojde. Po nástupu fašistické diktatury se objevily snahy o změnu pořadatelství, zejména ze strany světové židovské obce. Na zasedání Mezinárodního olympijského výboru ve Vídni 1933 slíbilo Německo, že hry budou provedeny v duchu olympijských řádů a že z německého národního týmu nebudou vyloučení němečtí Židé a MOV na zasedání v USA 1934 změnu zamítl.

Začalo se uvažovat o jejich bojkotu a připravovala se Lidová olympiáda (Olimpiada popular). Barcelona se chystala na její pořádání, jenomže těsně před jejím zahájením vypukla ve Španělsku občanská válka a soutěže tak musely být zrušeny. Berlínu už nic nebránilo v uspořádání her, kterých se pokusil Hitler využít k propagaci fašismu a také jako důkaz nadřazenosti árijské rasy. Poslední mu rázně překazil především černošský sprintér James "Jesse" Owens, hrdina her, který vyhrál čtyři zlaté medaile. Svou měrou k tomu přispěl i československý gymnasta Alois Hudec, Slovan který zvítězil na kruzích.

Organizační výbor olympijských her za všestranné podpory fašistického režimu zorganizoval hry, které neměly do té doby obdobu. Organizátoři připravili celou řadu akcí, které podporovaly celkový dopad her. Berlín zahájil další novou tradici, štafetový běh s olympijským ohněm, zapáleným v Olympii a neseným do místa konání her. Poprvé se uskutečnil televizní přenos olympijských soutěží, rozhlasový přenos směřoval do 41 zemí. v Berlínských divadlech bylo umístěno 25 velkých televizních obrazovek, na kterých mohli hry zdarma sledovat Berlíňané. I po sportovní stránce bylo dosaženo vynikajících výsledků a sami sportovci tak zajistili důstojnost her a ochránili olympijskou myšlenku.

O Jiřím Guthovi Jarkovském jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 11.1.2008.