Olomoučtí archeologové spojili síly s chemiky. Společně odhalují tajemství minulosti

21. únor 2018
Archeologické nálezy před vložením do hmotnostního spektrometru

Chemici a archeologové na Hané společně odhalují tajemství minulosti. V Regionálním centru pokročilých technologií a materiálů využívají nejmodernější technologii vědci Palackého univerzity při zkoumání historických předmětů.

Unikátní spolupráci archeologů a chemiků umožňuje v Olomouci hlavně hmotnostní spektrometrie. „Můžete si to představit tak, že se celý náš svět skládá z molekul. A tenhle náš přístroj může říct, jakou molekulovou hmotnost má konkrétní vzorek z nějakého archeologického nálezu. Když tohle známe, může s velmi velkou přesností určit, o jaký předmět nebo látku jde, i když to není při jiném zkoumání možné,“ vysvětluje docent Petr Bednář z Katedry analytické chemie Univerzity Palackého.

A jak může v praxi archeologům pomoct? Před časem například u Oseku nad Bečvou odkryli hrob ženy z doby asi 2600 až 2700 let před naším letopočtem. Měla u sebe jantarové korálky a rozlomenou dýku, což by odpovídalo spíš hrobu muže. Nad ní byly pohřbené dvě dívky, se kterými byla spřízněná, i když se nedá s určitostí říct, že byla jejich matkou.

Odhalení šamanky

Při zkoumání archeologických artefaktů pomáhá hlavně hmotnostní spektrometrie

Olomoučtí chemici dokázali určit pomocí izotopové analýzy, že pocházela z území východního Polska. Už to bylo samo o sobě zajímavé. Jak ale vysvětluje Lukáš Kučera z týmu docenta Bednáře, v jedné z misek v hrobě byly navíc stopy draselných a sodných urátů – solí kyseliny močové.

„Původně jsme nechápali, jaký to má význam. Při rešerši světové literatury jsme ale našli jediný odkaz na jeden africký kmen, kde našli na dřevěné sošce stejné stopové látky. Podle jediné existující teorie používal dotyčný kmen stejné soli, stejné uráty, jako pigment. To naznačuje, že stejné látky v naší misce staré tisíce let mohly sloužit jedině jako pigment,“ dodává Kučera.

A ty se používali při pohřebních obřadech význačných osobností, což vede k možnosti, že žena pohřbená u Oseku nad Bečvou byla šamankou. Bez tak podrobné chemické analýzy by se k takové teorii archeologové těžko propracovali jen z ostatních artefaktů. Tenhle druh spolupráce není ve světě úplně nový, ale v naší části Evropy zatím není úplně obvyklý.

Užitečná spolupráce

Zleva: olomoucký chemik Lukáš Kučera, archeolog Jaroslav Peška a chemik Petr Bednář

Ředitel Archeologického centra v Olomouci docent Jaroslav Peška si ji v každém případě pochvaluje. „Můžeme se začít možná trochu chlubit, i když máme ještě někde rezervy a nevysvětlené otazníky. Tím kolegy chemiky vždycky tak trošku dráždím. Ptám se třeba, jestli už přišli na to, co je to ta černá hmota, na kterou jsme narazili ve dvou nádobách ze čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Při jejich preparaci jsme v nich našli takový černý žmolek, já tomu říkám guma. V tomhle případě jsme bohužel ještě pořád nepřišli na to, co to je, ale určitě to nemůže být běžná hlína.“

Na společný projekt analytických chemiků Univerzity Palackého a Archeologického centra přispěla Grantová agentura České republiky a má trvat celkem tři roky.

Spustit audio
  • Aktuální dění
  • Rozhovor