Okupace ČSR v březnu 1939: Bojovat se mělo i s vědomím, že prohrajeme, tvrdí historik

16. březen 2017
00682189.jpeg

Připomínáme si 78 let od německé invaze na území tehdejšího Československa a obsazení republiky. Měli jsme se bránit tehdejší okupaci? A jak proměnil tento historický okamžik identitu českého národa?

„Už tehdejší prezident Emil Hácha věděl, že i kdyby nedošlo k náletu na Prahu, kterým bylo vyhrožováno, tak zbytek Československa se ubránit nedá,“ uvedl v Magazínu Leonardo historik Stanislav Kokoška z Ústavu pro studium totalitních režimů a Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.

Podle něj byla otázka obrany zcela na místě, tedy jestli Československo mělo tehdy bojovat. „Ale samozřejmě s vědomím, že prohraje, a že je to ztracený boj… Šlo o otázku morálního imperativu. Rozhodování nebylo jednoduché, protože neexistovala žádná dobrá varianta.“


Jaké byly společenské důsledky obsazení Československa Německem? „Když se podíváme na tehdejší českou společnost, vidíme, že se rozstoupila do dvou proudů. Zůstalo demokratické jádro, které po 15. březnu organizuje odboj. Pak ale vidíme část společnosti, která se prostě přizpůsobuje tomu, co se děje. A když se díváme, jak se proměňuje tehdejší demokratický režim, tak to běží rychle. Je třeba se ptát, jestli je to způsobeno mnichovským otřesem, anebo jestli skutečně část české společnosti inklinuje k těm jednoduchým autoritativním režimům, protože to je vlastně obrazem té tzv. druhé republiky.“

Byla tehdejší česká armáda obranyschopná? „Je jen otázka, za jak dlouho by se armáda zhroutila. Logickou odpovědí byl odpor, bojovat se mělo, ale samozřejmě s perspektivou, že se ta válka nedá vyhrát.“

Po 15. březnu se pro zmíněné demokratické jádro české společnosti situace radikálně mění. „Pak bohužel vidíme, že po 17. listopadu se nadšení společnosti pro odboj rychle ztrácí. Vidíme, že po porážce Francie nastupuje deziluze, a také vidíme, co udělal Heydrich a co následovalo potom.“

„Obecně se díky okupaci mění naladění společnosti směrem k socialistickým myšlenkám. To vidíme naprosto evidentně i v odbojových programech. V celé Evropě nálady jdou směrem doleva, a je to důsledek světové války,“ vysvětlil historik.

Přesto ale události obsazení republiky německými okupanty přinesly pozitivní dopady. „Vzniká odboj jako hodnota. Březen 1939 je skutečně velkým vzepětím národa, které pokračuje v dalších měsících, a ze kterého národ čerpá,“ shrnul Stanislav Kokoška.

autoři:Veronika Paroulková, Ondřej Čihák
  • Věda
  • Československo
  • okupace
  • 2. světová válka