Oficiální zahájení vstupních rozhovorů Turecka do EU je odloženo

Slavnostní ceremoniál původní stanovený na 5. hod. odpoledne byl však na poslední chvíli odložen - - zatímco ministři zahraničí se v maratonu rozhovorů v Lucembursku pokoušeli překlenout námitky, které vzneslo v minulých dnech v té věci Rakousko pro případ, že úsilí Turecka nakonec úspěšné nebude.

Rakouská ministryně zahraničí Ursula Plassniková požadovala, aby bylo od začátku jednání s Tureckem jasno v otázce, co se stane, nesplní-li tato země všechny požadavky na ní kladené. Konkrétně navrhovala, aby Turecko mohlo dospět k určité alternativě plnoprávného členství v EU, k jakési formě zvláštních vztahů, pro něž použila termín "privilegované partnerství". Nebylo by to tedy plné členství v EU, ale ani by nebylo Turecko od Evropy zcela odděleno jako jsou jiné, nepříliš vzdálené země například Blízkého Východu anebo afrického kontinentu ve Středomoří.

S jakýmkoli jiným cílem vstupních rozhovorů - než by bylo plnoprávné členství v EU - ovšem zásadně nesouhlasili turečtí představitelé. Turecký ministr zahraničí Abdullah Gül zůstával schválně v pondělí odpoledne v Ankaře, kde čekal na jednoznačnou nabídku evropské 25-ky. Té se mu nakonec dostalo v podobě kompromisního textu, v němž se přímo neobjevuje termín "privilegované partnerství", i když něco podobného ze souvislostí vyplývá, takže rakouská ministryně zahraničí Plassniková je také spokojena.

Typicky těžko uchopitelný diplomatický spor je tak nakonec vyřešen podle klasického vzoru, aby se "vlk nažral a koza zůstala celá". Turecké akcie na světových burzách stoupají, turecká vláda je spokojena, ale ani Evropané zatím neztrácejí pocit, že něco pokazili. Budoucnost zůstává otevřená.

Turecký ministr zahraničí Gül oznámil, že jeho země přijímá kompromisní návrh a je v této chvíli údajně na cestě do Lucemburku. Oficiální oslava se tak asi zdrží jen o pouhých několik hodin a vstupní rozhovory Turecka začnou vlastně ještě v den původně slíbený na loňském samitu EU.

Před Tureckem ovšem leží ještě dlouhá řada překážek a rozhodně neubývá těch, kdo nadále pochybují, že se mu je nakonec podaří všechny překlenout.

V první řadě je to nevyřešený diplomatický status Kypru, který je dnes už také členem EU. Je na první pohled nepředstavitelné, aby jeden členský stát EU neuznával existenci jiného členského státu téhož společenství - ale přesně to se děje ve vztazích Turecka vůči majoritní řecké vládě Kyperského ostrova.

EU v této věci ustoupila více než je možné, když nedávno souhlasila s tím, že Turecko musí Kypr uznat "někdy během přístupových rozhovorů", ještě před svým vstupem do EU, ale nikoli nutně ještě před začátkem těchto rozhovorů, tedy nejpozději právě nyní.

Jako každá země evropské 25-ky má ovšem i Kypr teď v ruce velký trumf: jak nedávno prohlásil kyperský prezident Tassos Papadopoulos, jeho vláda může více než 60-krát vetovat vstup Turecka do EU během schvalování jednotlivých kapitol přístupových rozhovorů.

Kdyby na to přišlo, Kypr může dnes dokonce zabránit i tomu, aby jednání s Tureckem vůbec začalo.

Dalším překážkou budoucího tureckého členství v EU budou nejspíš vážné obavy obyvatelstva v západoevropských zemích. Je nepochybné, že tyto obavy hrály důležitou úlohu už letos na jaře, když se v referendu ve Francii a v Holandsku hlasovalo o budoucí evropské ústavě - a jedním z důvodů, proč lidé v těchto zemích euroústavu odmítli, byla právě nejistota vyvolaná příliš rychlým rozšiřováním evropské unie na Východ.

Ve Francii jsou tyto obavy velmi silné a právě tam existuje - podle novely francouzské ústavy - povinnost uspořádat o budoucím členství každé další členské země EU referendum. Je proto velmi pravděpodobné, že sami Francouzi by členství Turecka zamítli, kdyby se v dohledné době mělo takové referendum konat.

A podobných překážek je ještě mnoho. Teprve budoucí vývoj ukáže, jakým směrem se Evropa vydá.