Odsudek společnosti je možná na místě, ale s právem to nemá nic společného, říká o MeToo a případu Spacey soudce

22. červenec 2019

Držitel dvou Oscarů Kevin Spacey je v jedné z kauz sexuálního obtěžování zproštěn viny. Co to znamená pro kampaň MeToo, v níž často známé osobnosti čelí podobným obviněním? Dokazuje Spaceyho případ, že je třeba ctít presumpci neviny a čekat na verdikt soudu, nebo to na celkovém poselství kampaně nic nemění?

Johanna Nejedlová

„Veřejně známé osobnosti, které byly společností odsouzeny, ještě než proběhl soud, byly nařčeny velkým počtem obětí. To, že se k nim společnost negativně vymezila, je tedy v pořádku,“ uvedla v pořadu Pro a proti Johanna Nejedlová ze spolku Konsent.

Podle ní jde v kampani MeToo především o to, že společnost ukazuje, že se sexuální násilí děje a oběti mají možnost sdělit svému okolí, že něco takového zažily. „V rámci této kampaně nebo hnutí tedy nešlo ani tak o to odsoudit pachatele.“

V rámci kampaně MeToo většina obětí neoznačovala pachatele, jen na sociální sítě psala, že zažila nějaké sexuální násilí. Těch tweetů a postů na Facebooku bylo celkem 4,5 milionu, zatímco známých osobností, které byly nějak konfrontovány, bylo asi 200... To, že se soustředíme na významné osobnosti, trochu odvádí pozornost od celého problému.
Johanna Nejedlová

Nařčené osobnosti se navíc prý mohou bránit. „Třeba i někoho případně zažalovat za pomluvu, pokud mají pocit, že by měli být odškodnění a chtějí se soudit s těmi, kteří je nařkli,“ připomněla Nejedlová.

Ta vysvětlila, proč mnohá obvinění přicházejí až po tak dlouhé době. „Dost často byly oběti v době incidentu hodně mladé, ve znevýhodněné pozici vůči agresorovi, takže neměly pocit, že by se měly ozvat. To, že tento člověk bude odsouzen, je sice nepravděpodobné, ale to, že oběti s tím vyjdou ven, může být očišťující a může to předejít dalším případům v budoucnu.“

„Já si pořád myslím, že na základě jednoho nařčení nikdo nebyl zdiskreditován tak, že by mu to brutálně zničilo kariéru. To až ve chvíli, kdy je nařčení mnohem víc. A pak mi přijde naprosto v pořádku, že tento člověk čelí nějakému odsouzení společnosti,“ shrnula Johanna Nejedlová.

Bez „mediální smršti“ to dnes bohužel nejde

Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze

„V některých případech odsouzení společnosti spravedlivé být nepochybně může, ale s právem to nemá příliš mnoho společného,“ konstatoval předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra.

Ten připomněl, že právo je systém, který zaručí, aby cesta ke spravedlnosti byla kontrolovatelná. „Ale tato kampaň samotná nemůže postupovat podle práva, to je v rozporu s mediální rychlostí. V podstatě není možné tyto věci držet pod pokličkou tak, aby se mohlo vyšetřit, co se skutečně stalo.“

Promlčecí doba vraždy je 20 let, pak vás stát stíhat nemůže. A tady u něčeho, co je zcela nepochybně méně významné jak pro společnost, tak pro ty konkrétní lidi, se bavíme o tom, že je morálně způsobilé nebo dokonce správné prorazit tuto časovou hranici.
Libor Vávra

Právník vidí problém v medializaci celého problému. „Není nic správnějšího než podporovat aktivity, které mohou pomoci v prevenci nebo v následcích obětem jakékoliv trestné činnosti, přičemž ta sexuální je ta nejcitlivější a každý je zde zranitelný.“

Ale je prý třeba oddělit přirozenou podporu pomáhat takto zasaženým lidem od toho, jak vše prezentují média. „Bohužel žijeme v době, kdy to bez té mediální smrště nejde, proto se pak tady bavíme o dopadech. Horší je, že ty jsou takové, že ani právně nejdou nikdy napravit.“

„S velkými rozpaky jsem hleděl na to, jak se vytahují kauzy staré 20 let, protože soudit se s někým a nést důkazní břemeno je zde prakticky vyloučeno. Nikdo si nebude okolnosti pamatovat. A tady je oběť nařčení, byť možná původně to byl predátor, podle mě úplně bezmocná,“ upozornil Libor Vávra.

autoři: Karolína Koubová , oci
Spustit audio

Související