Odmítl jsem hollywoodský mejdan s Gerardem Butlerem a hrál v České Lípě, směje se hudebník Harris

Už jako patnáctiletý začal veřejně vystupovat. „V jednom klubu jsem měl pravidelně každou neděli tři sety – třikrát 45 minut hraní,“ vzpomíná a přidává: 

„Na podium jsem musel vždycky chodit přes kuchyni a v pauzách sedět na chodbě. Byl to  takový modernější podnik a v té době byla taková móda, že ačkoli si člověk v hospodě mohl koupit pivo už v osmnácti, v těch moderních podnicích to bylo až od jednadvaceti. No a mně bylo patnáct, tak se majitel bál, že z toho budou problémy.“

Do Československa se poprvé podíval už krátce po sametové revoluci v roce 1991, když mu bylo pouhých šestnáct let. Hrál tu se školní kapelou. V pozdějších letech se kvůli hraní čas od času vracel, až se v Česku v roce 2000 usadil nastálo.

Díky hraní Harries procestoval celou Evropu a dostal se také do Spojených států. Na živém vystupování ho mimo jiné baví, že může poznávat nové lidi.

Čtěte také

Zachytil jsem skoro každého, kdo tehdy v Československu byl, říká o focení hudebních hvězd Hanke

„Hrál jsem v klubu Roxy v Los Angeles a přišel si tam ode mě koupit desku jeden chlap. Ptal se, kolik stojí, tak jsem mu řekl, že asi deset dolarů nebo tak něco a on se na mě trochu překvapeně podíval, ale potom si ji koupil,“ říká Harris. Později se ukázalo, že šlo o slavného skotského herce Gerarda Butlera.

Díky němu byl Harries následně pozván na večírek, kterého se bohužel nemohl zúčastnit, kvůli koncertu v Česku. „Tak jsem psal jeho sekretářce, že mockrát děkuji, ale že bohužel odlétám, protože mám koncert na sídlišti v České Lípě. Musel jsem jí vysvětlit, co to sídliště vůbec je,“ směje se Harries. 

To se mu prý vyplatilo v době pandemie: „Myslím, že si mě díky tomu zapamatoval. A když jsem mu napsal ‚dobrý den, já jsem ten, co odmítl hollywoodský mejdan, abych hrál pro čtyřicet lidí v České Lípě‘, tak mi nabídl práci pro nějaké seriály.“

Oldschool bez sluchátek

Na svém kontě má James Harries už jedenáct alb. Jednotlivé desky se od sebe zvukově poměrně výrazně liší. Ta poslední, Love and Desire, která vznikla ve spolupráci s bubeníkem a producentem Tomášem Neuwerthem a multiinstrumentalistou Matějem Belkem vznikla jako reakce na předchozí popovější Superstition.

„Já jsem prostě na tři dny zabookoval studio a chtěl jsem točit. Přišli jsme ráno, celý den jsme zvučili, aniž by věděli, co budeme točit. Sice jsem poslal nějaké nápady, ale vůbec jsme nevěděli, co budeme točit. No, a nakonec za dva dny vzniklo asi sedm písniček, něco jsem ještě potom dotáčel sám. Tahle deska je dost oldschoolová, bez sluchátek, bez metronomu. Jednotlivé nahrávky jsme ani nemíchali dohromady. Každá písnička je zkrátka jeden take,“ říká Harries.

Jak se britský písničkář dostal ke spolupráci s předním českým jazzovým klavíristou Emilem Viklickým? A co všechno věděl o Československu, než se sem poprvé podíval? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.