Od první transplantace srdce v Československu uběhlo 50 let, pacientka přežila jen pár hodin

 „V kardiochirurgickém centru Fakultní nemocnice v Bratislavě uskutečnili dnes transplantaci srdce,“ informoval 9.července 1968 o operaci tehdejší Československý rozhlas. Padesátiletá pacientka přišla do nemocnice v kritickém stavu. Měla těžce postižené ledviny, plíce i játra a po operaci žila jen pár hodin.

"První pacientka, které bylo v Českloslovensku transplantované srdce, Šarlota Horváthová, zemřela včera kolem 20 hodiny večer," vysílal den po operaci, 10. července, Československý rozhlas. Podle přednosty kardiocentra Pražského institutu klinické a experimentální medicíny Jana Pirka, se operace nepovedla kvůli chybějícím lékům, které se začaly při takových zákrocích používat až na začátku 80. let.

CYKLOSPORIN A

Účinek Cyklosporinu A byl náhodou objeven při hledání nových antimykotických antibiotik v roce 1976. Cyklosporin A je lék, který v těle vyvolává stav snížené imunity (imunosuprese), což vede k lepšímu přijetí cizího orgánu nebo kostní dřeně. Jeho objev znamenal tak velké zlepšení oproti původním lékům, že se období po jeho objevení nazývá „érou cyklosporinu.“

První úspěšnou transplantaci srdce pak lékaři v Československu provedli v roce 1984 a Pirk popisuje, jak se za 50 let tento typ operace proměnil.

„I ta původní technika byla modifikovaná, ta už se dnes ale nepoužívá. Zásadní přelom byl vynález léku cyklosporin A. Kromě toho máme samozřejmě lepší a modernější způsoby ochrany toho dárcovského srdce, když ho odebereme z těla zemřelého, a poté na konci operace máme možnost mnohem mocnějších léků, které podporují činnost toho srdce," říká Jan Pirk.

Jaká je budoucnost transplantací?

Dnes můžou pacienti nový orgán získat v brněnském centru kardiovaskulární a transplantační chirgugie, nebo v pražském IKEMu. Právě tam loni pacientovi voperovali první umělé srdce a kardiochirurg Jan Pirk odhaduje, kam by se mohla budoucnost transplantací ubírat:

„Výzkumných směrů je několik, jsou to třeba kmenové buňky nebo genetické inženýrský, ale to všechno je zatím přísně laboratorní metoda.“

Počet dárců se v posledních letech příliš nemění, i tak ale lékaři nemohou darovat srdce od každého zemřelého.

„Srdce a plíce jsou nejchoulostivější, zatímco se ledviny mohou odebírat i zemřelým sedmdesátníkům, tak srdce jen tak do 50-55 let, potom už to srdce není funkčně takové, aby se mohlo odebrat, čili ubývá mladých dárců. To je na jednu stranu dobře, protože neumírají mladí lidé, na druhou stranu mají smůlu ti, kteří čekají na srdce.“

Dnes první rok s novým srdcem přežije 90% pacientů, 10 a více let se dožívá zhruba 60% lidí.