Od první chvíle děláme hudbu tak, jak to cítíme, říká Marešová z kapely Razam

„Naše hudba je hodně o autenticitě, je hodně zemitá,“ vysvětluje hudebnice v pátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus a dodává, že podle ní pozitivně působí i na vibrace lidí.

Čtěte také

Podpora kulturních center a komunit není výdaj, ale investice, míní ředitel projektu Trenčín 2026

„Že vibrace fungují s lidským DNA, to už je myslím známá věc. A hodně lidí nám říká, že naše hudba je pro ně jistým způsobem léčivá – když mají psychické potíže, tak si to hodně pouští a pomáhají nejenom texty, ale i styl hudby, který máme,“ myslí si umělkyně, která zpívala v kapele Precedens a spolupracovala třeba s Oskarem Petrem.

Doufá také, že to pocítí fanoušci na hradbách nad Vltavou. Za takové prostředí vděčí agentce Jitce Bláhové, s níž už předtím spolupracovala na show v pražském prostoru Křižovatka. Pozvání na Vyšehrad tak nemohla odmítnout:

„Samozřejmě jsme řekli ano, jednak kvůli jejím produkčním schopnostem, a jednak kvůli tomu, jaké dovede kapele udělat nádherné zázemí – a nejenom kapele, ale i diváci moc rádi navštěvují její akce. To všechno dohromady, včetně místa, dalo jasný souhlas.“

Slovanská hudba

Seskupení tvořící slovanskou hudbu a takzvanou „world music“ se začalo rodit v roce 2013, když se Marešová seznámila s běloruským akordeonistou Aliaksandrem Yasinskim. 

Hned od začátku si padli „do ucha“ a dařilo se jim tvořit hudbu, která podle zpěvačky plynula z nich: „První naše společná zkouška zafungovala úplně skvěle. Padli jsme si ‚do ucha‘ i lidsky a začali jsme jako duo.“

Čtěte také

Chci se neustále posouvat a zdokonalovat, říká houslový virtuos Šporcl, který se neumí nudit

„Já jsem k východní kultuře vždycky měla nějaký vztah, ta hudba měla nějakou speciální vibraci, která mě vždy bavila. Když jsem se se Sašou poznala a úplně do toho zapadla, tak jsem měla pocit, že jsem se posadila do nesmírně pohodlného křesla a že jsem doma,“ vzpomíná hudebnice.

Na základě této spolupráce, která se během let rozrostla do plnohodnotné kapely, cítí velmi silnou tvůrčí svobodu. „Nejsme tam limitovaní absolutně ničím. My si to od první chvíle děláme tak, jak cítíme, a tak, jak potřebujeme. Nemáme žádné mantinely – ani uvnitř nás, ani venku,“ chválí si Marešová.

Jejich dřívější tvorbě dominoval zvuk Yasinského akordeonu, od té doby ale rožšířili řady. „Máme ještě dalšího kytaristu, takže tam více zaznívají zase struny, a také klavír,“ popisuje.

„Co se týče textů, tak ty také z většiny píšu já. Mám ale pár skvělých kamarádů, kteří umí napsat nádhernou věc, a občas mě nějaká osloví natolik, že o ni poprosím, protože je to něco, co ve mně zarezonuje a chci to zpívat,“ doplňuje Marešová.

Poslechněte si celé Hovory. Ptal se Vladimír Kroc.