Očistné rituály mohou předcházet nemocím, ne všechny ale fungují

Francouzský antropolog Marcel Mauss ve své klasické práci nazvané Dárek v roce 1954 popsal, jak se obdarovávají maorští lidé. Tito původní obyvatelé Nového Zélandu věří, že ti, kdo druhým na oplátku žádný prezent nedají, jsou náchylnější k nemocem a potenciálně i smrti. Rituály dávání a přijímání darů se tak propojily s vírou a nemoci se dostaly do samotného základu kulturních interakcí.

Čtěte také

Je digitální detox nafouknutá bublina? Podle britských vědců neexistuje důkaz o jeho užitečnosti

Oproti tomu v moderní západní společnosti se řada lidí dívá na infekce spíše jen jako na biologické ohrožení zdraví a blahobytu, než že by je vnímala za základní prvek víry a kulturní změny. Někteří nemoc prostě očekávají a považují ji za běžnou součást života, kterou si čas od času musí projít každý.

Už mnohokrát se stalo, že některá choroba měla devastující účinky na lidské populace. Když sečteme oběti všech známých epidemií od té v Athénách v době Perikla až po pandemii covidu-19, zjistíme, že infekční nemoci zabily víc lidí než všechny dosavadní války.

Nakažlivým nemocem se obvykle velmi dobře daří ve válečných a poválečných podmínkách. Během napoleonských válek zemřelo osmkrát víc lidí v důsledku chorob než kvůli zraněním na bitevním poli. A právě proto, jakou hrozbu tyto nemoci představují, a vzhledem k tomu, že jim ještě dostatečně nerozumíme, vznikl obrovský soubor kulturních rituálů, které se týkají toho, jak na tyto nemoci reagovat.

Zvyky v souladu s medicínou

Zákony spojené s nakažlivými chorobami byly součástí každodenního života už od dávných dob. Třeba Chetité, kteří byli na vrcholu své moci před více než třemi tisíci lety, považovali nesprávné nakládání s věcmi použitými při očistných rituálech nemocného přímo za čarodějnictví. A to bylo samozřejmě velmi závažné provinění, podotýká biolog Goodman na serveru Conversation.

Čtěte také

Budeme hospodářská zvířata léčit bylinkami? Výsledky jsou zatím rozporuplné, tvrdí expert

Příkladem ze současnosti může být indický stát Bihár. Řada tamních tradičních zvyků spojených s hygienou je v souladu s postupy moderní medicíny. Jde třeba o zvyklosti spojené s porodem. Očista a pravidla pro nakládání s tím, co je považováno za nečisté, hrála ústřední roli v mnoha nejrozšířenějších náboženstvích, včetně hinduismu, judaismu a islámu.

Vědci by dnes jen stěží něco namítali proti významu osobní hygieny v rámci prevence. Je ale zajímavé, že očistné rituály všech jmenovaných náboženských systému byly spojené se situacemi, které s sebou nesou riziko nějaké nákazy.

Mohlo by se zdát, že kulturní rituály a chování založené na vědeckém poznání jsou si na hony vzdálené. Ale tradiční zvyky mohou vznikat právě proto, že pomáhají předcházet onemocnění, nebo jako v případě Maorů lépe udržovat sociální vazby ve skupině.

Koupání v Ganze

Ale ve chvíli, kdy nějaké rituální chování převezmou lidé z jiného prostředí, než ve kterých tyto tradice vznikly, nebo se původní prostředí změní, mohou začít škodit. Tak třeba koupání je důležité pro prevenci před řadou nemocí. Ale provádět očistné rituály v kontaminované vodě, jako je dnešní indická řeka Ganga, může být naopak extrémně nebezpečné.

Čtěte také

Z našeho světa vymizely rituály, cítíme se vykořenění, všímá si ekopsycholožka Doležalová Křepelková

Pokud se spojení mezi rituály a jejich zdravotními přínosy takto přeruší, dochází k chování, které bychom slovy ekonoma Nathana Nunna mohli nazvat „kulturním nesouladem“. A když poté vědecká práce pomůže odhalit zdroj tohoto nesouladu, třeba zmíněnou kontaminovanou vodu, měla by se tomu daná tradice přizpůsobit.

Ve všech náboženstvích a kulturách, které se v dějinách objevily, bylo a je obsaženo mnoho rituálů stojících na obrovském množství sdílených kulturních znalostí týkajících se nemocí. Lidé nezačali říkat, že se nachladili proto, že by snad rozuměli bakteriím, ale proto, že pochopili, za jakých okolností člověk takto onemocní.

Moderní vědecké bádání se tak v tomto – ale i v mnoha jiných případech – shoduje s lidovým věděním. Ukazuje to, jak moc se můžeme naučit od našich předků, myslí si akademik Jonathan Goodman na severu Conversation.

Podle něj může hluboký vztah mezi nemocí a lidskou kulturou konečně nabídnout určitý vhled do norem, které jsou s chorobami spojené. A může nám něco říct také o nebezpečném chování, které vidíme v současné pandemické době.

Studujme choroby i kulturu

I v západní společnosti existují komunity, které vědě příliš nedůvěřují a s covidem-19 bojují alternativními metodami. Užívají česnek, vitamin D nebo dokonce bělidlo, i když chybí důkazy o tom, že by něco z toho skutečně fungovalo.

Čtěte také

K čemu potřebujeme rituály? I ty „obyčejné“ zvyšují práh bolesti, snižují stres, posilují naše pouta

Takové spoléhání se na nevědecké a možná až magické myšlení se ale na vědě zakládá možná ještě méně, než když Chetité obvinili člena svého společenství z čarodějnictví. Očistné rituály na rozdíl od pití bělidla skutečně fungovaly jako prevence. Jejich výhody byly téměř jistě větší, než rizika s nimi spojená.

Uvědomění si těchto paralel je důležité a pomáhá lidem pochopit, že věda nemusí být vždy v rozporu s kulturními rituály. Ba naopak, mohou jít ruku v ruce.

Měli bychom ale zapracovat na zvycích, které nejsou v souladu s vědeckým poznáním a buď se jich nadobro vzdát, nebo je upravit. Sjednotit studium chorob se studiem kultury nám může pomoci lépe pochopit obojí, píše evoluční biolog Jonathan Goodman na akademickém serveru Conversation.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, následující témata pro vás vybrala Tea Veseláková:

Kdy zahájí provoz kontroverzní plynovod Nord Stream 2? Může Rusko využívat svůj zemní plyn jako politickou zbraň? Stane se syn svrženého plukovníka Kaddáfího libyjským prezidentem? A jak dlouhou tradici má španělská paella?