Obojživelníci vymírají. Na vině jsou klimatické změny i zákeřné plísně

8. listopad 2017

Magazín Leonardo

Už více než 20 let se ví, že obojživelníci na planetě postupně mizí. Stovky druhů jsou považovány za ohrožené vyhynutím a desítky už možná vyhynuly. Příčinou je mimo jiné choroba zvaná chytridiomykóza. Jaké je situace obojživelníku nyní, přiblížil v Magazínu Leonardo zoolog Jiří Vojar.

„Chytridiomykóza je plísňové onemocnění obojživelníků, v současné době známe dva druhy těchto plísní, jedna napadá žáby, druhá ocasaté druhy, tedy čolky a mloky.“

Tato plíseň způsobuje poškození pokožky obojživelníků, takže postižení tvorové pak hynou. „Pokožka je pro obojživelníka velmi důležitá, protože mu zajišťuje dýchání, vyrovnávání osmotického tlaku, příjem vody a tak dále.“

Žabí plíseň byla objevena v roce 1998, první úmrtí s ní spojená byla zaznamenána v Austrálii a ve střední Americe. „Tam v poměrně nedotčených územích docházelo k významným úbytkům celých populací.“

„V důsledku globálních klimatických změn v Pacifiku dochází na západě severní Ameriky k ovlivnění množství srážek, v zimě méně nasněží, na jaře méně odtaje, takže ve vodních plochách je méně vody. Vajíčka obojživelníků jsou tak méně chráněna před UV zářením a daleko více hynou v důsledku nejen plísně. Takže za to, že hynou v jedné části světa obojživelníci, mohou změny v jiné části světa.“

„Z muzejních sbírek ale víme, že chytridiomykóza byl přítomná u populací obojživelníků desítky až stovky let zpátky,“ upozornil zoolog.

Žabí plíseň byla zatím zjištěna u 500 druhů obojživelníků a u více než 200 druhů buď způsobila jejich úplné vyhynutí nebo výrazně decimuje jejich populace.

„U druhého typu plísně jsou původem Japonsko, Thajsko a Vietnam, ale největší škody působí v současné době v Evropě, kde postihuje i naše ocasaté obojživelníky, zvláště mloka skvrnitého.“

Jako příčinu rozšíření odhadují vědci jednak globální trh s obojživelníky, ale je možné, že tato plíseň byl přítomná v populaci vždy, ale až se změnou klimatu se negativní účinky projevují.

„Obojživelník, pokud je zdravý a není pod dalším stresem z prostředí, tak je schopen se infekci ubránit. Pokud ale existují další faktory jako kontaminace prostředí nebo vyšší objem ultrafialového záření, tak je náchylnější i vůči této písni a podléhá jí.“

Možné řešení? Vytvořit pro obojživelníky vhodná útočiště

Univerzální recept na boj s touto chorobou neexistuje, protože příčin je několik a ty souvisí i s globální změnou klimatu. „A tu už tolik ovlivnit nemůžeme,“ konstatoval Vojar.

Smutné resumé současného stavu je to, že zhruba 40 % z dosud známých 8000 druhů je považováno za ohrožených. „U nás žije 21 druhů a prakticky všichni jsou považováni za ohrožené.“

hornojiřetínská výsypka|foto: www.koreny.cz

Přesto existují možnosti, jak obojživelníkům pomoci. „Například postindustriální plochy jako pískovny, lomy a výsypky jsou místa, která jsou obojživelníky osidlována poměrně spontánně a mohou být útočišti, kde nacházejí a budou nacházet vhodná náhradní prostředí za rychle se měnící krajinu.“

„Třeba výsypky po těžbě hnědého uhlí mají pestrý reliéf terénu, ve kterém se často vytváří vodní plochy a v nich se rozmnožují obojživelníci. Těchto vodních ploch tam je spousta, jde o desítky vodních ploch na kilometry čtverečních, což je v běžné krajině nevídané,“ naznačil možnou cestu ochrany obojživelníků Jiří Vojnar.