Objevit jeskyni je krásný pocit, říká vedoucí správce Koněpruských jeskyní

„Koněpruské jeskyně tvořila řada dílčích jeskyní, které nebyly navzájem propojeny. Teprve kopáním se propojily a vznikl systém, který má dnes něco přes dva kilometry,“ vzpomněl v Magazínu Leonardo vedoucí správce, speleolog a jeskynní geolog Alexandr Komaško.

Jeskyně dělíme na krasové a pseudokrasové. „To jsou ty, které vznikly v důsledku trhání skalního svahu nebo když kvůli tektonickým pohybům vznikají dutiny.“

„Krasové jsou zase ty, které vznikají tím, že je voda schopna horninu, kterou prosakuje, rozpouštět. K tomu ale hornina musí být předpřipravena, aby se voda do skalního masivu dostala, mohla jí protékat a někde se dostávala na povrch.“

Tvar jeskyní pak ovlivňuje především stav masivu. „Voda vždy volí cestu menšího odporu. Teče po jedné puklině, narazí na jinou, takže teče touto a tak dál.“

Příkladem vědecké činnosti, kterou mají speleologové na starost, je měření rychlosti růstu krápníků. „Některé z nich fotím opakovaně po několika letech,“ svěřil se Komaško.

Jak krápník vzniká? „Třeba tak, že se do skalního masivu dostane voda, která má v sobě rozpuštěný oxid uhličitý, takže je to vlastně slabá kyselina uhličitá, ta rozpouští vápenec, kterým prosakuje. Pak se tedy na krápníku vylučuje rozpuštěný uhličitan vápenatý.“

„Hodně záleží na tom, kolik vody se na konkrétní místo dostane. Když málo, tak krápník skoro neroste, pokud hodně, krápník roste rychleji. Někde třeba voda vystupuje pouze pod hydrostatickým tlakem z malé kapiláry, tak tam rostou excentrické krápníky nebo výrůstky.“

Další výzdoba jeskyní může vznikat v důsledků vzlínání roztoků a výparů vody. „To jsou takzvané korality... Koněpruské jeskyně jsou také výjimečné tím, že v jejich výzdobě je opál. Ten se najde i v jiných jeskyních, ale ne v takovém množství.“

Objevit jeskyni je prý krásný pocit. „Objevil jsem jich nepočítaně, protože jsme měl to štěstí, že jsem byl na řadě míst jako první. V neprozkoumaných oblastech stačilo jen pozorně procházet, a člověk nacházel jeskyně, o kterých se nevědělo.“

„Občas jsem našel místo, které jevilo známky, že by pod ním mohla být jeskyně, třeba prohlubeň, kamenité dno nebo mezery mezi kameny. Další signál je v zimě, kdy z jeskyně uniká teplý vzduch a roztopí nad ní sníh. Hodně často je to ale o trpělivosti, kdy máte pocit, že tady by mohla jeskyně. Musíte tedy pokračovat a kopat,“ shrnul Alexander Komaško.