Oberfalzer vs. Sidovský. Uspěje v senátních volbách „lepší doprava a kapacita škol“ nebo „ochrana přírody a zvířat“?

Jedním z vašich úkolů pane Sidovský, má být právní zakotvení statusu umělců a jiných osob angažovaných v kulturním sektoru. Vadí vám, že „neexistují žádné seznamy nebo evidence umělců ani žádná autorita, která by umělecký stav evidovala.“ Vnáším sem toto téma, nejen protože je vaše, ale i protože je pan senátor výrazným ochotnickým hercem a má k umění kladný vztah.

JS: Status umělce je v řadě zemí, včetně Slovenska. Je to velmi výhodné, když existuje taková matrika umělců, to jsme mohli vidět teď v době covidu. Protože může přinést bonusy nebo zvýhodnění v rámci pracovního práva. Neznamená to, že vám někdo dá štempl, že můžete zpívat, ale dává to možnost získat nějaké výhody a na to musíte být někde zapsán.

Pane senátore, vám je tato myšlenka blízká?

JO: Já se přiznám, že je pro mě nová, ale rozumím jí. Souhlasím s tím, že postavení umělců, zejména těch na volné noze, v průběhu covidu bylo velice těžké. Nemají s.r.o., nemají nic, ta státní podpora směřovala vesměs k takovýmto subjektům. Já bych chtěl zmínit jedno téma, které souvisí s uměním.

Čtěte také

RADIOžURNáL

Kordová Marvanová vs. Kos. Zvítězí v senátních volbách „spravedlnost a dostupné bydlení“ nebo „zeleň místo betonu“?

Chtěl bych se zastat umělců, kteří jsou zaměstnanci veřejnoprávní. Jsou to lidé s vysokou školou, rozvíjejí svůj talent, ale výše jejich platů je žalostná, skoro na úrovni pomocných pracovních sil, když to přeženu. Myslím si, že je čas ji zvednout, stejně jako se podařilo zvednout platy učitelům. Obdobně by bylo vhodné ohodnotit umělce.

Souhlasíte?

JS: Ano, s tím souhlasím. Odměňování umělců i dalších složek v uměleckých kruzích je podhodnoceno.

Oba kandidujete do ústavní funkce v době, kdy naše životy ovlivňuje ruská agrese na Ukrajině. Oba se shodujete v tom, že zárukou bezpečnosti České republiky je členství v NATO. Pan senátor Oberfalzer říká, že neodmítá myšlenku krátkého povinného branného výcviku jako je například ve Švýcarsku. Jak byste si to představoval?

JO: Podobně jako to mají ve Švýcarsku, tedy nikoli základní vojenskou službu v délce dvou let, ale třeba dvou až tří měsíců. Protože může nastat chvíle, a teď to vidíme názorně, kdy bude třeba, aby se občané zapojili do obrany státu. A budou-li naverbováni, aniž by kdykoli drželi zbraň, tak by dlouho nebyli k užitku. Myslím, že je to základ občanské odpovědnosti, aby byli připraveni přiložit ruku k obraně své vlasti.

Jak se Janis Sidovský dívá na krátký povinný branný výcvik?

JS: Já si ho ještě pamatuju, na základní škole jsme měli brannou výchovu. Souhlasím s tím, že v této době by byl krátký branný výcvik prospěšný.

Nevím, zda tohle téma otvírat, ale Janis Sidovský ho má ve svých plánech. Říkáte, že žijete 35 let v partnerství: „Platím stejné daně, snažím se být společnosti prospěšný, ale nemám stejná práva, například nemám nárok na společné jmění nebo vdovský důchod. Manželství pro všechny neubere mužům a ženám v manželství vůbec nic.“ Pokud byste byl zvolen do Senátu, bylo by to jedním z témat, které byste rád prosazoval?

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Manželství pro všechny jako zbytečná kulturní válka? Ne, jde o rovná práva

JS: Nemyslím si, že je to nejdůležitější téma, protože se týká menšiny, nikoli většiny. Ale mám osobní zkušenost, 27 let máme s partnerem dům, na který oba přispíváme, ale je jen jednoho z nás. Jako registrovaní partneři nesmíme mít společné jmění, to znamená, že dům je Pavla, a kdyby se cokoli stalo, tak to musíme mít ošetřeno předem. Ano, je to řešitelné, ale je to ve velké nevýhodě vůči manželům, kteří tyto potíže řešit nemusí.

Pane senátore, manželství pro všechny – jak blízké nebo vzdálené téma to pro vás je?

JO: Přiznám se, že s tímhle nesouhlasím, ale chci upozornit, že jsem hlasitě podporoval registrované partnerství. Manželství je určitý symbol, který souvisí s křesťanskými kořeny. To, co říká pan Sidovský, je skutečně nespravedlivé, ale myslím, že se to dá řešit jiným způsobem, třeba úpravou zákona a právními ujednáními.

Hodně kandidátů na senátora mluví o své práci pro region, ze kterého vzešli. K jakým tématům vybízí Berounsko?

JO: To téma je hodně podobné všem středočeským regionům. Je to doprava, a právě to, že je Berounsko přilehlé k Praze přináší specifický problém, které ale mají všechny okresy blízké metropolím, tj. že se tam vystěhovávají lidé, mladí lidé, kteří zakládají rodinu a chtějí žít v zeleni a příjemnějším prostředí. Tudíž potřebují kapacity školské a předškolské. Kapacita školních zařízení je jedna z bolestí, kterou trpí Berounsko. A doprava taktéž.

Co by pro Berounsko v roli senátora dělal Janis Sidovský?

JS: Týkalo by se to podobných témat, jak říká pan senátor. Doprava, kapacita školek a škol, ale také ochrana přírody. My jsme součástí Českého krasu a vidíme každý den, jak se příroda vysušuje, jak se nepracuje s dešťovou vodou. Ochrana přírody a zvířat je pro mě velké téma v rámci regionu i na úrovni celostátní politiky.