Období světových prvenství, vlády velkého diplomata i krvavých bojů. To byla doba husitského hnutí

4. červenec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bitva u Lipan – rozražení hradby (Z knihy Naše velká armáda)

Slovo Tábor je odvozené od posvátné hory Thabor v Galileji v Izraeli. V novozákonní symbolice pak na horu Thabor vystoupal Ježíš se svými učedníky a Bůh změnil jeho tvář.

Husité vnímali i český Tábor jako posvátnou horu, na níž můžou vyčkat na poslední soud a příchod Ježíše Krista.

Tábor – město odkazující na Svatou zemi

Termín Thabor ale do té doby nebyl v Evropě tolik známý. V evropských jazycích se nevyskytoval, pokud nepočítáme biblické texty. Do světa se tak dostal až díky husitům a slávě, kterou pojmenování vydobyli.

Dnešní pískovcová socha Jana Žižky z Trocnova od Josefa Strachovského nahradila dřívějšího bronzovou sochu s výrobní vadou

Thabor totiž v doslovném překladu znamená „věž“ nebo „pevnost“. Od té doby se ve významu vojenského ležení dostalo do několika jazyků a vžil se i jako označení pro jakékoliv tábořiště a útočiště.

V místě existovalo osídlení už ve starověku – v době keltské a římské. Ale až ve 13. století na kopci vybudoval Přemysl Otakar II. město. „Počátek města je pravděpodobně spojený s rodem Vítkovců. Místa si ale kvůli nalezištím zlata a stříbra všiml i král a donutil Vítkovce, aby mu vznikající město přenechali,“ poznamenává historik Zdeněk Vybíral. Za panovníka pak vznikl městský hrad, jehož pozůstatky stojí na vyvýšenině nedaleko náměstí dodnes. Pořád je tak možné zajít k nejstarší stavbě ve městě – válcové věži hradu.

A k dalšímu posvátnému a biblickému místu ve Svaté zemi odkazuje i velká vodní nádrž v Táboře – Jordán. Vznikla přehrazením Košínského potoka v 15. století a je nejstarší údolní nádrží ve střední Evropě.

Zikmund Lucemburský – osobnost plná stínů i světel

Většina z nás ho zná jako „lišku ryšavou“ nebo „šelmu ryšavou“. Na hodinách dějepisu o něm málokdy padlo dobré slovo. Přitom byl významným a silným evropským politikem.

Zikmund Lucemburský

Jeho pověst v Česku ale utrpěla právě událostmi spojenými s husitskou revolucí a cestou Jana Husa na kostnický koncil.

„Je pravda, že z počátku se pokoušel potlačit husitství za každou cenu. Byl ale schopný rozpoznat své chyby a přijímat kompromisy. To se ukázalo například v souvislosti s kostnickým koncilem (1414-1418), kdy projevoval snahu poskytnout Janu Husovi na koncilu dostatečný prostor, na rozdíl od představitelů tehdejší katolické církve. Dokázal to také, když poznal, že vojenskými prostředky husitství nedokáže potlačit, říká historik Zděněk Vybíral.

„Od přelomu 30. a 40. let hledal Zikmund cestu, jak usednout na český trůn i za cenu dohody s kališníky. Věděl, že husité nejsou jen radikální Tábor a Žižkovi sirotci, ale třeba i Praha. Tedy že jsou v husitství síly, se kterými se dokáže dohodnout. A nakonec se dohodl i s Táborem,“ dodává Vybíral s poukazem také na proměny vztahu husitských obcí vůči němu.

Jak se kacíři dostali na římskokatolický sněm

Fresky na jednom z domů na Žižkově náměstí připomínají období největší slávy města

Kostnický koncil, který pro Jana Husa skončil nařčením z kacířství a upálením 6. července 1415, pokračoval koncilem v Basileji (1431-1445). V roce 1431 na něj přišlo pozvání husitským směrům. „V roce 1432 zažije Evropa šok, protože v Chebu, kde se sejdou husité s basilejskými, se dohodnou, že husité dostanou prostor na římsko-katolickém koncilu. To je poprvé v historii, kdy kacíři byli oficiálně pozvaní k jednacímu stolu. V květnu roku 1432 to husité projednají na kutnohorském sněmu a přijmou to. Vyberou zástupce z řad radikálů i umírněných a v roce 1433 jednají,“ říká farář Církve československé husitské Martin Chadima.

Kvůli stavu země se ale na podzim roku 1433 sešel také svatomartinský sněm v Praze, na němž převládali umírnění. Koncil stanovil novou zemskou vládu v čele se správcem Alešem Vřešťovským z Riesenburka, který poukazoval na potřebu nastolení pořádku v zemi. Každý, kdo by neposlouchal novou zemskou vládu, byl by zemským škůdcem.

O několik měsíců později došlo k velké bitvě u Lipan, kde umírnění porazili radikály. Na jejich straně zahynul i Prokop Holý, který dříve byl jedním z hlavních jednatelů na Basilejském koncilu.

Nádrž Jordán vznikl jako zásobárna vody, dnes slouží k rekreaci

Porážka zastánců radikálních směrů ale neznamenala porážku husitství. Znamenala pouze jeho oslabení. Zástupci poražených polních vojsk se museli vzdát obnovy stálých vojsk. Zemský sjezd také mimo jiné rozhodl o nabídnutí české koruny Zikmundu Lucemburskému. Ten už se ale nechal korunovat mnohem dříve. Na to upozorňuje Martin Chadima.

„Přitom Zikmund se nechal v Praze korunovat ve svatém Vítu už v roce 1420 – navzdory těžké porážce na Vítkově a pod Vyšehradem, kdy husitská vojska rozprášila vojska křižácká. Tu korunovaci ale čáslavský sněm v roce 1421 zneplatnil.“

Zikmund byl přijat na český trůn až poté, co na jihlavském koncilu v roce 1436, kde se sešel se zástupci českého a moravského zemského sněmu a zástupci basilejského koncilu, potvrdil svobody českých a moravských pánů. Už v roce 1437 ale zemřel – bez dědice trůnu – jako braniborský markrabě, uherský král, slezský vévoda a lužický markrabě, český král, lombardský král a císař Svaté říše římské.

Celý rozbor husitských válek v pořadu Historie Plus si můžete pustit na záznamu.

Spustit audio