Obchodní domy: výkladní skříně normalizace

26. září 2015
Obchodní dům Kotva dnes

Jedním ze symbolů „normalizace“ poměrů v Československu po roce 1968 byla výměna na postu prezidenta. Nemocného Ludvíka Svobodu vystřídal v květnu 1975 Gustáv Husák. V onom roce 1975 se toho ale stalo daleko víc.

Kde utratit peníze?

Dokončení moderní nemocnice v severočeském Mostu, nová chemička v Kralupech nad Vltavou, zcela nový areál Vřídelní kolonády v Karlových Varech, moderní a největší pražská pekárna v Michli, nová Labská bouda – a třeba také čtvrtá spartakiáda nebo světově unikátní přesun děkanského chrámu v Mostě…

Plánovači normalizace mohli na cestě ke šťastným zítřkům odškrtávat jednu položku za druhou.

Napříč republikou se stavěla dálnice, v Praze už byla v provozu jedna trasa metra a stavěla se další.

Normalizační režim tak vysílal občanům jednoznačný signál: Socialistické Československo je dobré místo k životu.

A naprostá většina obyvatel to akceptovala – právě do 1. poloviny 70. let se datuje mohutná populační vlna; v roce 1974 se v Československu narodilo vůbec nejvíc dětí od konce 2. světové války.

Bylo to období podnikových bytů, masově dostupných škodovek a levných novomanželských půjček. A když už jsou peníze, musí být i místo, kde je utratit.

Tu Ameriku předeženeme, to je jisté…

Právě na jaře roku 1975 se v Praze objevila taková místa hned dvě. Nejprve byl v pondělí 10. února otevřen obchodní dům Kotva, o dva měsíce později následoval v pondělí 21. dubna obchodní dům Máj.

Pokud snad náhodou obyvatelé vnímali nové obchodní domy jen jako příležitosti k dalším nákupům, komentáře (třeba v Rudém právu) měly daleko ideologičtější charakter:

„Rychlé a včasné uskutečnění výstavby je konkrétním výrazem péče stranických a státních orgánů o rozvoj socialistického obchodu.“

Po otevření Kotvy zmizelo z pražských ulic více než 250 malých obchůdků a jejich stažené rolety v zapadlých uličkách dotvářely kolorit města ještě dlouhé poté. Už tehdy byla Kotva vnímána jako pomyslný „chrám“ pro koupěchtivé.

Vesnické zájezdy, mířící za památkami města, nemohly vynechat nákup v Kotvě. A nešlo jen o našince.

O dojmu, jaký Kotva udělala například na sovětské turisty, svědčí skutečný zážitek jedné české průvodkyně.

Skupina návštěvníků ze Sovětského svazu poslední večer vyhodnocovala v hotelové restauraci zájezd do Prahy včetně návštěvy nově otevřeného obchodního domu – a vedoucí výpravy si už nevšiml přítomnosti právě nenápadné české průvodkyně.

Pro své lidi vyhodnotil pobyt v Praze takto: „Soudruzi, tu Ameriku předeženeme, to je jisté! Ale takovou úroveň, jakou jsme viděli tady v Československu, takovou nebudeme mít nikdy!“

Konzum místo revoluce

„Je to doba, kdy roste životní úroveň, zlepšuje se zásobování a investuje do infrastruktury,“ popisuje polovinu 70. let v Československu historik Martin Franc.

Že tato informace měla být správně pochopena i u zahraničních návštěvníků naší země, potvrzuje například otevření na naše poměry skutečně luxusního hotelu Intercontinental v roce 1974:

„Režim se jednoznačně snažil obrátit pozornost obyvatel k něčemu jinému než k politice. A protože po letech byly obchody skutečně dostatečně zásobeny, přímo se nabízelo zdůrazňovat onen růst životní úrovně.“

Model obchodního domu Kotva

Jedním ze základů politiky Husákova vedení komunistické strany byla proto podpora konzumu, jakkoli to s „revolučností“ dělnické třídy má asi jen málo společného.

„Jistě, reflektovalo to naprostou ideologickou vyprázdněnost normalizačního režimu. Když nemohl dát lidem svobodu, mohl nabídnout už jen obrat k posilování konzumních prvků,“ dodává Franc.

Obchodní domy Kotva a Máj byly místem, kde se sen o konzumu dal do značné míry realizovat.

„Vznikla síť obchodních domů Prior, tam patřily i obchody Kotva a Máj. Měly do určité míry vylepšenou strukturu zásobování zbožím z dovozů – a to tehdy znamenalo hodně,“ říká Jiří Jindra z Vysoké školy hotelové v Praze: „Kotva a Máj byly v tom roce 1975 kromě Tuzexu jediným místem, kde se dalo koupit něco jiného.“

I způsobem prodeje – například samoobslužným výběrem oděvů – byly pražské obchodní domy velkým skokem vpřed.

Zboží bylo dost – ale jakého?

Jenže nic netrvá věčně. Koncem 70. let se možnosti státu na podporu velkorysé sociální politiky vyčerpaly. Mírný hospodářský vzestup počátku 70. let se stal minulostí, hospodářství přešlo do stagnace a technologického zaostávání.

„Situace ve druhé polovině 70. let se zřetelně zhoršila, především kvůli celosvětové energetické krizi. Vyčerpal se také původní investiční potenciál a Husákovo vedení se obávalo jít cestou výraznějšího zadlužování jako v Polsku. Hospodářský růst narazil na své limity a odvážnější návrhy na řešení ekonomických problémů z konce 60. let se nikdo neodvážil realizovat,“ uvažuje Martin Franc.

Kdysi Máj, dnes obchodní dům My

Projevilo se to i v obchodech. Ano, Kotva i Máj byly plné zboží … ale často neprodejných předmětů, jako byly například legendární kotoučové magnetofony, které Československo hromadně vyrábělo ještě v roce 1987 jako jedna z posledních zemí světa.

Jen tu a tam se podařilo nabídnout zákazníkům něco lepšího z dovozu, co se do běžné obchodní sítě nedostalo, byly to ale spíš výjimky, než pravidlo.

„Když to řeknu s nadsázkou – Kotva i Máj byly plné zboží, někdy i takového, které zákazníci chtěli,“ směje se Jiří Jindra.

„Zatímco obchodní domy byly moderní a připravené na zákazníky, tak zboží se vyrábělo podle plánů, které na přání nakupujících nebraly ohled. Ale měl jsem v té době možnost cestovat například do Bulharska nebo dnešního Ruska a mohu potvrdit, že na rozdíl od tamních obchodů v těch našich zboží opravdu bylo.“

Jak fungují obchodní domy Kotva a Máj dnes, 40 let po otevření? Nakolik se podařilo „převést“ je do dnešní tvrdé konkurence nákupních galerií a shopping parků? Co znamenaly tyto obchodní domy pro normalizační režim? A co si o těchto objektech myslí architekti a památkáři?

To vše se dozvíte v další Historii Plus. Můžete si ji kdykoli poslechnout nahoře v článku nebo v audioarchivu.

Spustit audio
autor: David Hertl