Obavy z nedostatečné soudržnosti NATO před summitem aliance v Bukurešti přetrvávají

Proto také mezi hlavní body jednání summitu budou patřit nejen plán přípravy dalšího rozšiřování o nové členské země na Balkáně a také Ukrajiny a Gruzie, ale i Francouzi navrhované posílení evropské části aliance vytvořením její samostatné obranné kapacity a nezávislého plánovacího systému generálního štábu. Dále pak by 28 členských zemí aliance mělo jednat o posílení vlastní, OSN schválené, mise v Afghánistánu - čemuž by mělo napomoci naznačované gesto francouzského prezidenta Sarkozyho posílit o tisícovku dalších vojáků tamní francouzský kontingent, a také obnovení smlouvy o konvenčních silách v Evropě, kterou Rusko před koncem minulého roku vypovědělo. A jednat by se také mělo o vytvoření protiraketového obranného systému, či spíše o zahrnutí aliance pod deštník připravovaného protiiránského systému radaru v České republice a obranných protiraketových střel v Polsku. V tom se však prý už Rusko a Amerika před dvěma týdny dohodly, takže protesty mohou opadnout. Co se pak týče Ukrajiny, jejíž vláda si -- stejně jako ta gruzínská -- příslib přijetí do aliance opravdu přeje a varuje před appeasementem, pro tu už je summit zahájen nynější návštěvou amerického prezidenta Bushe v Kyjevě.

Témat je tedy opravdu celá řada, avšak mnohá jsou dosud tvrdě odmítána Ruskem, stylizujícím se do pozice potenciálně ohroženého. Moskva ovšem formálně s aliancí už po mnoho let spolupracuje v rámci partnerské iniciativy "NATO - Rusko" a má zastoupení přímo v Bruselu. Proto na summit přijede i odstupující ruský prezident Vladimír Putin, který se pak, po skončení summitu, odebere na další, už osobní jednání s americkým prezidentem Bushem, do ruského černomořského letoviska Soči.

Jak je z účasti Putina a z agendy, která se Ruska v řadě bodů dotýká, zřejmé, Moskva bude mít skvělou a pro ni klíčovou příležitost ovlivnit NATO na mnoho let do budoucna tak, jako nikdy dosud. A bude tomu tak v situaci, kdy Evropa vydává signály o vlastní slabosti, nejednotnosti, vojenské nepřipravenosti i vůči potření terorismu a o celkově mnichovanských náladách a zdá se, že chce Rusku ustupovat. Pokud by dnešní Rusko bylo tím k demokracii směřujícím partnerem, kterým bylo před nástupem Vladimíra Putina k moci, pak by na tom nebylo nic nebezpečného. Jak však připomínají experti, všichni vědí, že tomu tak není - stačí poukázat na moskevské ropné či plynové vydírání -- a proto se mnozí o osud aliance začínají obávat. Problémem zároveň je, že Německo, Francie, Itálie a Španělsko by chtěly alianci rozdělit na evropskou a neevropskou část a z té evropské si udělat tzv. samostatnou obrannou kapacitu s nezávislým štábním plánováním. Francouzský prezident Sarkozy prý za to hodlá vyslat do Afghánistánu zmíněnou další tisícovku vojáků, což by ulevilo Kanaďanům a Američanům a hodlá prý také dokonce Francii navrátit do velící struktury aliance. Jak známo Američané se z toho na jedné straně těší, na druhé už dlouho poukazují na skutečnost, že jedinou vysoce technicky vybavenou armádou v Evropě na kterou mohou spoléhat, je armáda britská a že politicky se dnes Evropská unie v tolika bodech s Amerikou pře, že faktické rozdělení a zánik NATO v případě vyhovění Sarkozymu by bylo za čas hotovou věcí. Někteří experti dokonce dodnes obviňují Německo ze zrady partnerů v NATO a v Evropské unii dohodou s Ruskem o ropovodu na dně Baltu, bez vědomí členské země Polska...

Jedním z dalších bodů agendy summitu, ve kterých se Francie, Německo a Španělsko údajně obávají rozhněvání Ruska je právě plán přípravy přijetí Ukrajiny a Gruzie. Plán by podle expertů sice ještě neznamenal, že obě země by už měly členství v kapse, ale to v Berlíně, Paříži a Madridu zjevně nějak nevadí. Tvrdá jednání s Moskvou lze očekávat i ohledně zmíněné dohody o rovnováze konvenčních sil v Evropě z roku 1990, podle které měla Moskva stáhnout svá vojska z Gruzie a Moldávie a neučinila tak a NATO dohodu odmítlo ratifikovat. Rusko pak dohodu loni pozastavilo. Nyní NATO předkládá nový návrh.

Summit už do jisté míry zahájila návštěva amerického prezidenta Bushe na Ukrajině a - jak už řečeno - také to, co Bush také po skončení summitu dojedná s Putinem, by mohlo mít summit přesahující význam. Důvodem je i skutečnost, že Bush je údajně vůči Putinovi velmi vstřícný a do značné míry mu je ochoten věřit, což pravděpodobně s Bushovým odchodem skončí, ať už je jeho následovníkem kdokoli. A to, stejně jako rozšíření aliance, neovlivní ani ty tři tisíce převážně komunistických demonstrantů v Kyjevě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .