Obamova návštěva Izraele a Göringův bratr – zachránce Židů

www.debka.com
www.debka.com

Dnes přineseme informace o bezprecedentních vojenských manévrech, které provázejí nadcházející cestu amerického prezidenta Baracka do Izraele, palestinského Ramalláhu a Jordánska. Seznámíme vás také s analýzou situace v Sýrii a kritikou Evropské unie kvůli její neochotě zařadit na seznam teroristických organizací libanonské hnutí Hizballáh. V závěrečném příspěvku si přiblížíme šetření jeruzalémského památníku holokaustu Jad Vašem, který zvažuje udělení titulu Spravedlivý mezi národy bratrovi nacistického válečného zločince Göringa.

Dnes přineseme informace o bezprecedentních vojenských manévrech, které provázejí nadcházející cestu amerického prezidenta Baracka do Izraele, palestinského Ramalláhu a Jordánska. Seznámíme vás také s analýzou situace v Sýrii a kritikou Evropské unie kvůli její neochotě zařadit na seznam teroristických organizací libanonské hnutí Hizballáh. V závěrečném příspěvku si přiblížíme šetření jeruzalémského památníku holokaustu Jad Vašem, který zvažuje udělení titulu Spravedlivý mezi národy bratrovi nacistického válečného zločince Göringa.

Bezprecedentní vojenské manévry na ochranu Obamy v Izraeli

Už za dva dny přiletí do Izraele americký prezident Barack Obama. Je to významná událost, protože Obama ve funkci prezidenta zemi ještě nikdy nenavštívil, přestože o to izraelská vláda velmi usilovala. Jeho třídenní pobyt budou provázet bezprecedentní bezpečnostní opatření, protože tradičně nebezpečný Blízký východ je v této době ještě nebezpečnější než obvykle. Amerického prezidenta bude chránit přes 10.000 policistů, píše izraelský deník Jerusalem Post (www.jpost.com).

Podle jeruzalémské policie jde o největší bezpečnostní akci od roku 2008, kdy Izrael navštívil Obamův předchůdce George Bush. Obamu a jeho doprovod, který bude mít 500 lidí, budou chránit uniformovaní policisté, speciální síly, antiteroristická jednotka, komando přímé akce a samozřejmě agenti v civilu. Obyčejné Izraelce čekají dopravní zácpy a uzavírky ulic. Obama přiletí do Tel Avivu, přemístí se do Jeruzaléma, kde stráví první den svého pobytu, druhý den navštíví palestinskou samosprávu v Ramalláhu na Západním břehu Jordánu a třetí den se vrátí do Tel Avivu, což zřejmě způsobí dopravní kolaps. Policie koordinuje prezidentovu návštěvu s armádou, tajnými službami, záchrankou a vládou.

Ve středu bude mezinárodní Ben-Gurionovo letiště u Tel Avivu nedobytné jako pevnost. Místo, kde Obamův letoun přistane, bude obklíčeno policisty v těsně uzavřeném kruhu, nad kterým budou létat vrtulníky. Izraelský vzdušný prostor se promění v bezletovou zónu na celou hodinu, po kterou se Air Force One bude přibližovat k letišti.

Air Force One

Hned po příletu armáda na letišti Obamovi ukáže a předvede zázračný lapač raket Železná klenba, píše další izraelský server Debkafile (www.debka.com). Nejde však jen o ukázku izraelské vojenské výkonnosti nebo výraz díků za americké finanční prostředky na výrobu tohoto mobilního systému protivzdušné obrany. Baterie tam bude chránit prezidentovu bezpečnost pro případ, že by palestinští nebo islámští teroristé vypálili na Izrael střelu, ať už ze Sýrie nebo Sinajského poloostrova. Za normálních okolností jsou bezpečnostní opatření při návštěvě prominentního hosta neviditelná a nepostřehnutelná, ale tentokrát je záměrem pravý opak. Lapač střel má být vidět. Navíc jsou na jihu a na severu Tel Avivu rozmístěny rakety Patriot.

Železná klenba zůstane na letišti celé tři dny i v době Obamovy návštěvy Jordánska. Obavy z možného útoku nejsou přehnané – při poslední válce s palestinským hnutím Hamas loni v listopadu odpálili teroristé z pásma Gazy několik raket na Tel Aviv. K izraelsko-syrským hranicím se zase nebezpečně přiblížila al-Káida a podle izraelských zpravodajských služeb by mohlo jejího vůdce Ajmána Zavahrího napadnout pomstít Usámu bin Ládina, jehož před dvěma lety zabilo americké komando.

Po přivítání se prezident a jeho delegace přemístí do Jeruzaléma ve dvanácti vrtulnících Blackhawk, zatímco izraelští představitelé za nimi pojedou v automobilech. Když bude Obama a jeho doprovod cestovat v průběhu návštěvy po zemi, v konvoji pojedou i obrněné vozy, dopravní policie, vozidlo speciálního komanda, sanitky a policejní auta a všechny křižovatky na cestě budou blokovat vojáci a zajišťovat ostřelovači.

Sýrie se rozpadla

Schopnost syrské armády bojovat proti rebelům postupně slábne, píše americký deník New York Times. Vojáci jsou sice stále vyzbrojeni lépe než povstalci, ale boje přenechávají stále častěji polovojenským skupinám. Kvůli nedostatku sil dokonce minulý týden vyklidili jedno město bez boje. Přesto se nevzdávají a upevňují postavení okolo Damašku. Sýrie je dnes slepenec území ovládaných různými stranami. Vláda už má pod kontrolou jen několik větších měst, zatímco rebelové obsazují další a další části severu a severovýchodu.

Desítky vládních vojáků nedávno uprchly do Iráku, ale tam je zabili spojenci syrských povstalců. V Sýrii se každý den konají pohřby vojáků, které podlamují morálku i odhodlání jejich kolegů a oslabují podporu obyvatel, upozornil v Senátu ředitel americké Národní zpravodajské služby James Clapper. Podle něj se sice vládní armádě zatím daří povstalcům bránit v úplném dobytí tří největších měst, ale vyhnat je z dobytých pozic nedokáže. Rebelové minulý týden dobyli severovýchodní město Rakká, a opět tak rozšířili své území. Vládní armáda ovládá střed země a povstalci sever a mezi nimi zuří krvavá a stále sektářštější polovojenská bitva o města jako Aleppo a Homs. Takhle může občanská válka pokračovat ještě mnoho let.

Sýrie

Vláda se v poslední době snaží doplnit stavy civilisty, které vyzývá, aby narukovali do armády na „obranu vlasti proti teroristům financovaným ze zahraničí“. Tlak vyvíjí zvlášť na křesťany, kteří podporují vládu ze strachu z muslimských povstalců, ale mnoho křesťanských rodin raději uteklo ze země, než by nasadily život za Asada. Režim se ale také obrátil na předního muslimského duchovního s žádostí o výzvu k mladým Syřanům ke vstupu do armády, přestože Asadova vláda je světská a hájí světský řád. Velký muftí šajch Ahmad Badraddín Hasún skutečně minulý týden vystoupil v televizi a Syřany k obraně vlasti vyzval. „Sýrie je poslední model civilizovaného národa, který proměňuje různorodost v bohatství místo ve střety a slabost,“ řekl Hasún.

Do vládní armády ale nikdo nechce a Syřané se raději vyplatí, než by bojovali za boku Asada. Válčit odmítají i sunnité a alawité, Asadova rodná sekta. Podle analytiků lze těžko očekávat, že budou projevovat ochotu bojovat za režim, který jejich domy srovnal se zemí. V posledních dnech dokonce vznikla skupina s názvem Koalice svobodné alawitské mládeže, která nabízí alternativu těm, kdo do armády nechtějí. Mají emigrovat do Turecka, kde jim skupina údajně zajistí bydlení zdarma a měsíční plat, a zachrání je tak před „ponížením“. Kvůli nedostatku vojáků posílá Asadovi do Sýrie stále víc bojovníků libanonský Hizballáh a syrský režim je stále závislejší na polovojenských skupinách. Nejznámější jsou milice šabíha, které teď byly začleněny do takzvaných Národních obranných sil. Tyto jednotky dnes ovládají řadu stanovišť v Aleppu i jinde.


Evropa se bojí prohlásit Hizballáh za teroristickou organizaci

Izrael a Bulharsko marně přesvědčují Evropskou unii, aby zařadila libanonské šíitské hnutí Hizballáh na seznam teroristických organizací. V Izraeli je na něm dávno a stejně tak ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii, Saúdské Arábii, Egyptě, Bahrajnu, a dokonce i některých členských zemích unie, jako v Británii nebo Nizozemsku. Bulharsko nedávno Hizballáh obvinilo ze spáchání loňského atentátu na izraelské turisty v Burgasu a předložilo konkrétní důkazy, ale unie stále váhá. Minulý týden navštívil Evropu izraelský prezident Šimon Peres a jako první hlava Státu Izrael promluvil v Evropském parlamentu, kde Evropu rovněž vyzval, aby Hizballáh na teroristický seznam zapsala.

Evropská unie však tvrdí, že nemá dostatek informací, aby mohla posoudit, zda se Hizballáh podílí na teroristické činnosti. Označení za teroristickou organizaci by hnutí připravilo o důležité zdroje financí, protože by mu členské země unie zmrazily bankovní účty, píše nezávislý americký novinářský server Gatestone Institute. Zlepšilo by to také spolupráci policie jednotlivých evropských zemí, které by mohly Hizballáh účinněji sledovat i zatýkat.

Podle zpravodajských služeb má hnutí agenty po celé Evropě. Evropští představitelé tvrdí, že Hizballáh má politické a vojenské křídlo, a například Británie a Nizozemsko zapsaly na teroristický seznam jen vojenskou odnož. To ale odmítá Izrael, podle kterého jde jen o jedno hnutí. Potvrdil to ostatně i druhý nejvýše postavený představitel Hizballáhu šajch Náim Kásim, který řekl, že hnutí má jediné velení a „stejné velení, které řídí vládní a parlamentní činnost, vede džihád proti Izraeli“.

Podle analytiků jsou všechny argumenty Evropské unie jen výmluvy, které mají zakrýt skutečný důvod její neochoty prohlásit Hizballáh za teroristickou skupinu. Je jím obyčejný strach. Evropa se bojí odvety a útoků na své zájmy doma i v zahraničí. Bojí se, že Hizballáh bude aktivovat své spící buňky a ty začnou podnikat atentáty v evropských městech. Podle německé zpravodajské služby je jen v Německu přes 900 agentů Hizballáhu. Evropané mají také strach z útoků na evropské vojáky v zahraničních mírových misích, například v Libanonu.

Už v roce 1985 se Hizballáh podílel na pumovém útoku na restauraci nedaleko Madridu, při kterém zahynulo 18 španělských občanů. O dva roky později bylo však vyšetřování zastaveno kvůli „nedostatku zadržených“. A když bylo v roce 2007 zabito šest španělských mírotvorců při pumovém útoku Hizballáhu v jižním Libanonu, vyděšený španělský premiér José Zapatero najal na ochranu španělských jednotek právě Hizballáh. Měsíc nato se ukázalo, že se španělská zpravodajská služba s Hizballáhem dohodla, že bojovníci hnutí budou španělské členy mírové mise „doprovázet“. Ve skutečnosti šlo ale o to, že Španělé se dívali jinam, když Hizballáh po válce s Izraelem doplňoval svůj zbrojní arsenál. To činí dodnes v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN, které mu nařídila odzbrojit.

Evropa se rovněž bojí, že by rozhněvala tisíce mladých muslimských přistěhovalců v městech starého kontinentu. Strach z muslimského hněvu je tak velký, že v praxi islám představuje veto při vytváření evropské zahraniční politiky. A to je přitom k dispozici tolik důkazů o terorismu Hizballáhu, pokračuje Gatestone Institute. Před několika dny skončil na Kypru soudní proces s Libanoncem se švédským pasem, který se přiznal, že pro Hizballáh pracoval a jeho úkolem na ostrově byly útoky na izraelské turisty. Při procesu byla odhalena i řada tajných operací, které hnutí v Evropě plánovalo. Hizballáh zde shromažďuje finanční prostředky na teroristickou činnost, pere špinavé peníze, obchoduje s drogami, najímá agenty a plánuje atentáty.

Plakát Hizballáhu

Je ale jasné, že ani nová odhalení Evropu k zařazení hnutí na teroristický seznam nepřimějí. Její představitelé dali opakovaně najevo, jak zoufale si přejí udržet s Hizballáhem mír. Po předložení konkrétních důkazů o jeho teroristické činnosti v Bulharsku a na Kypru evropská ministryně zahraničí Catherine Ashtonová prohlásila, že „závěry vyšetřování je třeba vážně zhodnotit“, jako by to už neudělaly obě členské země. Švédský ministr zahraničí Carl Bildt se dokonce na Bulharsko rozhněval a řekl, že „musíme seriózně zvážit následky bulharského obvinění“.

Někteří evropští představitelé dokonce tvrdí, že Hizballáh je charitativní organizace a peníze v Evropě shání na dobročinnost. Jak ale uvedl izraelský velvyslanec v OSN Ron Prosor, „označovat Hizballáh za charitativní skupinu je jako nazývat al-Káidu organizací územního plánování, protože chce srovnat výškové budovy se zemí“, uzavírá Gatestone Institute.


Stane se bratr Hermanna Göringa Spravedlivým mezi národy?

Je známo, že izraelský památník obětem holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě uděluje titul „Spravedlivý mezi národy“ lidem nežidovského původu, kteří za druhé světové války našli tolik osobní odvahy, že zachránili Židy před smrtí. Od roku 1953 jej obdrželo 24.356 lidí ze 47 zemí. Teď se objevila neuvěřitelná zpráva, že by tento symbolický titul měl získat mladší bratr válečného zločince a zakladatele Gestapa Hermanna Göringa, píše německý Spiegel. Jenže Albert Göring skutečně zachránil mnoho Židů i nežidů.

Albert Göring by nebyl jediný podobný případ. Titul Spravedlivý mezi národy obdrželo 510 Němců, včetně například Williho Ahrem, velitele tábora nucených prací v ukrajinském Nemirovu, který varoval a ukrýval Židy ve vlastním domě, když se blížili esesáci s cílem zabíjet. Elegán Albert Göring s knírkem a cigaretou ve špičce vypadal, jako by právě vyšel z kavárny ve Výmarské republice, hrál dobře na klavír a jeho nejsilnější vlastností nebyla věrnost. Byl to sukničkář a snob, inženýr s buržoazními způsoby. Byl to ale dobrý člověk, říká George Pilzer, syn Židů, kteří přežili díky Göringovi.

Není známo, kolika lidem židovského i nežidovského původu zachránil život. Nejspíš to nevěděl ani on sám, protože ani všechny neznal. Některé dostal z koncentračních táborů a dalším pomohl utéct do zámoří. Zřizoval pro ně bankovní účty ve Švýcarsku, aby měli v exilu z čeho žít. Dával peníze odbojářům a dělal, že nevidí jejich sabotáže a krádeže zbraní ve zbrojovce, kde zastával vysokou funkci.

Albert Göring nacisty nenáviděl. Nevstoupil do NSDAP a svým bratrem pohrdal. Od Německa se distancoval a odešel z něj nejdřív do Rakouska, potom do Prahy a odtamtud do Budapešti a Bukurešti. A všude pomáhal potřebným. Albert ale Hermanna potřeboval i využíval – bez něj by ho Hermannovo gestapo zatklo a popravilo, protože dobře vědělo, co dělá.

Albert Göring v roce 1936

Za svůj život mu vděčí mnoho lidí – třeba jeho lékař Max Wolf, jehož deportaci do Dachau Albert zabránil, filmový producent Oskar Pilzer, kterého dostal včas za hranice, anebo český lékař a odbojář Josef Charvát, jehož propuštění z Dachau si vymohl dopisem s hlavičkou „Göring“. Velitel měl v táboře Charváty dva a raději propustil oba – na svobodu se tak dostal i Charvát-komunista.

Vážné potíže měl podle nacistických dokumentů v Praze. Dělal ředitele pro export ve Škodovce a v roce 1944 upoutal pozornost protektorátních úřadů svými „častými styky s židovskými kruhy“, protože často jednal za Židy nebo osoby s židovským manželem či manželkou. Dokonce se oženil s Češkou, příslušnicí podřadné rasy. Starší bratr ho ale vytrvale chránil. Podle členů rodiny se spolu bratři nikdy nebavili ani o politice, ani názorových rozdílech a zřejmě nechtěli o činnosti druhého nic vědět. Albert byl několikrát zatčen, ale vždy velmi brzy propuštěn a v nebezpečí života nikdy doopravdy nebyl.

Podle jednoho příbuzného byl Albert jen nevlastní bratr Göringa a jeho skutečným otcem byl rodinný lékař Hermann von Epenstein, který měl židovské kořeny. Mnozí si tím vysvětlují Albertovu touhu zachraňovat Židy. Těžké doby mu ale nastaly, když válka skončila. V květnu 1945 se vzdal Američanům v Salzburgu a očekával uznání za své činy, ale nikdo mu je nevěřil – byl přece bratr válečného zločince. Strávil rok ve vězení, než mu někdo z 34 zachráněných, jejichž jména si pamatoval, potvrdil, že je naživu jen díky němu. Pak ho ale Američané vydali do Prahy a Albert skončil v pankrácké věznici s nacistickými zločinci.

V roce 1947 byl v Praze postaven před soud. Tam se však za něj postavili dělníci Škodovky a odbojáři a Albert byl osvobozen. O jeho činech se veřejnost dozvěděla až z britského dokumentu v roce 1998 a badatelé vypátrali i jeho další poválečný osud. Za války přišel o veškeré jmění a jméno Göring mu znemožnilo pokračovat v práci inženýra. Přesto si je nezměnil. Byl zoufalý a podváděl manželku, která se s ním nakonec rozvedla a odjela s jejich dcerou do Peru. Poslední léta dožil v chudobě v bytě své bývalé hospodyně, s kterou se oženil. Zemřel v Mnichově v roce 1966.

Jad Vašem jeho případ teprve prověřuje a příslušná komise kontaktuje zachráněné osoby a jejich potomky. Podle pravidel smí titul Spravedlivý mezi národy získat jen ten, kdo pro Židy riskoval život a sám nebyl Žid. Neměl ale Albert židovské předky? Komise teprve rozhodne, zda udělení titulu pro Alberta Göringa doporučí nebo ne.