Obaly vyhořelého paliva v Černobylu by asi vydržely i útok s balistickou náloží, uklidňuje Kochánek
Sklad vyhořelého jaderného paliva u elektrárny v Černobylu zasáhl ruský dron. Podle generálního štábu v Kyjevě a ukrajinské agentury pro jadernou bezpečnost v objektu v době útoku nebylo žádné vyhořelé palivo. Předseda českého Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Štěpán Kochánek vysvětluje, že případnému poškození by nejspíš zabránily obalové soubory z oceli. „Ale je rozhodně špatně, že jsou tato zařízení vystavována jakýmkoli útokům tohoto typu,“ dodává v Ranním Plusu.
Jak bývá nebo musí být zabezpečeno to místo, kde se vyhořelý odpad skladuje?
To velice záleží na konkrétní zemi a konkrétních podmínkách. Zpravidla ale vyhořelé jaderné palivo bývá umístěno ve skladech, které nejsou speciálně zodolňovány. Protože tu ochrannou funkci tam plní přímo obalové soubory, ve kterých je jaderné palivo uloženo.
Pokud by ten dron zasáhl hlavní budovu skladu, stále je velmi pravděpodobné, že by k žádnému úniku nedošlo, protože by ochrannou funkci plnily ty obalové soubory.
Čtěte také
Z jakých jsou materiálů?
Přímo v tomto skladu v Černobylu jsou podle našich informací z oceli. To je velice obvyklé. Dokonce existují i země, kde se to palivo skladuje přímo jaksi otevřeně na plochách vedle elektráren, aniž by bylo umístěno v konkrétní budově.
Jak velké je riziko, že takové místo poškodí nálet nebo útok? Říkáte, že i kdyby tam to palivo bylo, nemuselo by znamenat nic zásadního.
Riziko stále určité je. Ty obalové soubory anebo i ty budovy jsou projektovány na to, že vydrží pád standardního civilního letadla nebo jiného podobného předmětu obvyklé velikosti.
Pokud se bavíme o vojenském konfliktu, jako je válka Ruska proti Ukrajině, tak tam je samozřejmě třeba uvažovat i o tom, že drony nebo rakety mají nějakou balistickou nálož. A ta má samozřejmě mnohem vyšší výbušné účinky, než kdyby třeba vybuchlo palivo ve standardním letadle.
Čtěte také
Dá se předpokládat, že obalové soubory by přesto nějakou menší nálož tohoto typu vydržely. Na druhou stranu nikdo nikdy v minulosti nepředpokládal, že budou vystaveny vojenským útokům.
Z pohledu jaderné bezpečnosti je rozhodně špatně, že jsou ta zařízení vystavována jakýmkoliv útokům tohoto typu.
Jak se takto bezpečnostně citlivá zařízení, jako jsou jaderné elektrárny, monitorují? A je to vůbec za válečné situace možné?
Monitorování jaderných zařízení probíhá standardní cestou. Sleduje se jejich okolí, sleduje se i areál těch zařízení, jestli náhodou tam neunikají radioaktivní látky. Jestli je vše, co má být, naprosto v pracovním pořádku, jestli je to všechno funkční i za válečné situace. A vidíme to i na Ukrajině.
Toto monitorování funguje a Ukrajinci ho velmi statečně zajišťují i s velmi omezenými prostředky, pod velkým tlakem. Ale je samozřejmě pravda, že u některých těch zařízení to monitorování už neprobíhá tak standardně, jak jsme na to zvyklí a jak by mělo fungovat.
Typickým příkladem může být Záporožská jaderná elektrárna, která je přímo okupována Ruskem. Tam ty standardní monitorovací postupy nejsou úplně aplikovány. Ale je třeba říct, že elektrárna je dnes v odstaveném stavu, takže rizika, která hrozí, jsou významně menší než třeba u provozované jaderné elektrárny.
Poškozený sarkofág Černobylu
Jak je dnes zabezpečen sarkofág Černobylu? Protože víme, že jeho ochranný kryt byl poškozen loni v únoru.
Ano, to je velmi vážná věc. Při tom poškození, což bylo mimochodem v důsledku útoku dronem, došlo k tomu, že ochranná membrána, která se nachází, řekněme, pod střechou toho sarkofágu, z velké části shořela. Bude se muset nahradit.
Čtěte také
V dnešní době je ten sarkofág upraven tak, aby z něj nic neunikalo. Okolí nebo ostatní země nejsou žádným způsobem v tuto chvíli ohrožovány.
Sarkofág je kontinuálně monitorován tak, aby se vědělo, co se tam děje. Byly ale zničeny nebo zasaženy i některé monitorovací systémy, i to musela ukrajinská strana opravit.
Ale bude to vyžadovat značné investice a práci do budoucna, aby se sarkofág dostal do původního stavu a aby plnil zamýšlené funkce po celou dobu, po kterou to bylo naplánováno, což jsou řádově desítky až stovky let.
Ta situace určitě není dobrá, i když v tuto chvíli se dá říct, že nic neuniká a je to dostatečně bezpečné.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
