O zmaru, nedůvěře v AI i o naději. Žáčková a Dibitanzl natočili sci-fi audio seriál Osmý hlas
Co se stane, když se lidé probudí po 500 letech a zjistí, že si nemůžou být jisti ani vlastními vzpomínkami? Může být v době nedůvěry, konfliktů a rozpadající se reality tím nejspolehlivějším hlasem třeba umělá inteligence? Tyto otázky pokládá nový audio sci-fi seriál Osmý hlas. Jaké je tvořit audioknihu s takto mrazivě aktuálním námětem? „Chci vyjádřit naději, že věci mohou vzdor očekáváním dopadnout lépe,“ říká její autor, scenárista a tvůrce slam poetry Jan Dibitanzl.
Osmý hlas vypráví příběh posádky vesmírné lodi, která se probudí z kryospánku na cestě k nové planetě. Chybí jim však vzpomínky a jedinou nápovědou ke zjištění, co se událo, jim je zrádná palubní umělá inteligence. Co stojí za vznikem příběhu o nedůvěře v samostatně přemýšlející moderní technologie i v jeden druhého?
Čtěte také
„Tím motorem je asi generační zmar, který se tam propisuje na mnoha úrovních, a snaha popsat dopady těchto obav – a navzdory všemu najít naději. Představit si, že to může oproti očekávání dopadnout třeba mnohem lépe,“ nechává scenárista Jan Dibitanzl nahlédnout do svých myšlenek a motivací.
Ve zmatené atmosféře chybějících vzpomínek důvěra na palubě selhává, rostoucí podezření znemožňuje civilizovaný a otevřený dialog.
„V jednu chvíli jsem si uvědomila, že v komunikaci s druhými člověk má chuť vždycky vyhrát, mít pravdu, mít moc nad situací,“ přiznává herečka Lucie Žáčková, která propůjčila svůj hlas jedné z hlavních rolí.
„Uvědomila jsem si, že není vůbec špatné se občas ztišit a jenom naslouchat. Že je dobré mluvit a říct nějaký názor, když si to ten druhý žádá, ale pak je chvíle, kdy je dobré nechat ostatní žít s jejich názory, protože je to jejich osobní zkušenost,“ říká.
Pastva pro (d)uši
Oproti vizuálním médiím spatřuje u audio dramatu autor Osmého hlasu Jan Dibitanzl výhodu v tom, že povzbuzuje posluchačovu fantazii:
Čtěte také
„Je to tak na půl cesty mezi čtením knihy a sledováním filmu. Pořád je tam velký herecký vklad a strašně moc efektů, ale je tam spousta obrazů a víc prostoru pro představivost. Mně osobně v době monitorů audio obsah hrozně pomáhá. Jdu třeba na procházku nebo něco dělám rukama, nebo si jenom sednu a poslouchám a jsem aktivnějším posluchačem,“ říká Dibitanzl.
„Pro mě bylo audio od dětství úplná pastva pro duši. Přijde mi skvělé, že si člověk může představovat, vycházet u toho ze svého vnitřního světa, ze všeho, co uvnitř sebe má. Spolupracuje na utváření díla a tím pádem je šťastný,“ doplňuje Žáčková.
Zkušenost se zvukovou tvorbou pro herečku rovněž byla profesně zajímavým zážitkem.
„Když člověk dělá třeba sám audioknihu, tak se dostane úplně do svého světa. Tady bylo to jiné v tom, že jsme měli dialogy – bylo nás tam víc a budovali jsme si tam vztahy. Ta intimita se tam taky udála, ale jiným způsobem. Kromě poslední klapky, kde jsem pocítila svoje limity, na to mám strašně hezké vzpomínky,“ prozrazuje.
Citlivé vnímání i hltání
Z čeho nejvíc Lucie Žáčková a Jan Dibitanzl čerpají inspiraci a co je jim školou pro vlastní umělecké vyjádření?
Čtěte také
„Život,“ říká jednoduše herečka. „Nic jiného není k čerpání než život. Vztah k sobě, k druhému, k bohu… Jak to kdo má. A to je jediný zdroj.“
Scenárista souhlasí a doplňuje: „Určitě potřebuji i vstřebávat umění v různých podobách – ať jsou to knížky, filmy, cokoliv. Je to citlivé pozorování toho, co se děje okolo, citlivé vnímání sebe samotného, ale obrovsky důležité je také hltání tvorby ostatních lidí. Pro mě je to jídlo a myslím si, že bez toho by bylo těžké se posouvat v tvorbě dál,“ uzavírá.
Poslechněte si celé Hovory v audiu na začátku článku. Uslyšíte mimo jiné Jana Dibitanzla přednášet slam-poetry.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
