O totalitním myšlení v nás

Špidla tímto svým výrokem se vlastně přiznal k východnímu chápání role státu. Stát je pro něj daný od Boha a občané jsou od toho, aby se jim vnucovala jeho vůle, aby ho poslouchali, aby se na něm svých práv doprošovali. Západní pojetí státu je smluvní. Občané si najímají úředníky, tedy ministry, předsedu vlády a prezidenta jako nejvyšší sluhy, přenášejí na ně úkoly, které nechtějí plnit sami, jako je obrana země, zahraniční politika, správa obcí a tak dále, aby je to nezdržovalo od práce

Politické strany přicházejí s nabídkou, jak tyto úkoly chtějí plnit a občané si ve volbách rozhodnou, která nabídka je pro ně v ten daný moment nejpřijatelnější a s vítězem uzavřou smlouvu o plnění nabídnutého programu.

Soudy, média, různá občanská sdružení a veřejnost vůbec, kontrolují plnění této smlouvy. Neplní-li vláda některé její body, upozorňují veřejnost na to, což může vést až k vypovězení smlouvy, tedy předčasným volbám. Jeden z bodů smluv, které občané uzavřeli se svými vládami, se týká restitucí. Vláda, i tato, má tedy dbát na to, aby byl tento zákon dodržován. Pokud soudy uznaly, že majetek byl rodině Kinských v druhé půlce čtyřicátých let minulého století na základě Benešových dekretů odebrán neoprávněně, měla by být vláda tou první institucí, která by garantovala na území svého státu řádné naplňování práva.

U nás je tomu ale opačně. Ministr kultury navrácení majetku a neschopnosti obcí se proti tomu bránit, vidí "porušení práva" a premiér uvažuje o změně ústavy. Oba tedy svou božskou roli vidí v tom, že místo práva musí ochraňovat stát. Tento způsob myšlení je právě to, co na ně prozrazuje, že jsou ještě stále svým myšlením pevně ukotveni v totalitním myšlenkovém schematu.

Navíc svými výroky navazují na ty nejhorší české nacionalistické tradice, které nás od Evropy oddalovaly a které bohužel už stály u zrodu tohoto státu v roce 1918. V zabavování jsme viděli pomstu za Bílou Horu. Proto necelý rok po dvacátémosmém říjnu, šestnáctého dubna 1919, jsme si schválili takzvaný Záborový zákon, podle kterého byla znárodněna majitelům orná půda nad stopadesát tisíc hektarů a ostatním půda nad dvěstěpadesát tisíc hektarů bez finanční náhrady, což pověst naší republiky na samém počátku silně poškodilo. Vznikla z toho řada mezinárodních soudů a do roku 1937 jsme jich většinu v Haagu prohráli, takže čtyřicetpět procent zabaveného majetku bylo vráceno původním majitelům. Jak by to pokračovalo dál, kdyby nebyla válka, nevíme.

Po druhé světové válce jsme, podobně jako to chce dnes premiér Špidla proti Františku Oldřichu Kinskému, schválili zákon proti Schwarzenbergům a zabavili i jejich majetek. Ti se ovšem tenkrát nemohli bránit. Neprozřetelnost tohoto kroku veřejnosti tenkrát vysvětloval pouze Ferdinand Peroutka.

František Oldřich Kinský by se nejspíš bránil, jak mu to koneckonců rodová tradice přikazuje a s velkou pravděpodobností by u mezinárodních soudů vyhrál. Pro Českou republiku by to byla jen další ostuda, která by signalizovala, že do Evropy nepatříme. Někteří historici se dnes domnívají, že námi porušená nedotknutelnost soukromého majetku po roce 1918 byla i jedním z rozhodujících momentů, proč se v době mnichovské krize zvláště Anglie k nám otočila tak lehce zády.