O spokojenosti Čechů průměrných a neprůměrných - zamyšlení

Těsně před tím se však mluvilo o jiném výzkumu, či spíše o mnohem přesnější statistice, podle níž se u nás rozvádí každé druhé manželství. A Ivan Kraus vyslovil oprávněnou pochybnost, zdali i ti početní Češi před, při a po rozvodu se také mohou cítit spokojeni.

A kdyby jen to. V sobotních Lidových novinách z minulého týdne se Josef Klíma, známý publicista a redaktor televizního pořadu "Na vlastní oči", zamyslel nad tím, zdali by dokázal rozmluvit dvěma mladým lidem z Jablonecka jejich znechucení nad současným stavem světa, což je vedlo až k sebevraždě.. Jako člověk, který při svém reportérském povolání tu morální bídu nahlíží téměř v každé kauze, jíž se zabývá, Klíma skvěle anticipoval argumenty, jimiž by mu ti nešťastníci mohli odporovat. Na prvním místě by asi uvedli korupci, která už prorostla až na samou dřeň naší společnosti a je patrně hlavním projevem velkého úpadku obecné morálky. - Shodou okolností tentýž den v deníku Právo jiný významný publicista Jiří Hanák napsal, že dnešní vláda mohla vzniknout - a teď cituji doslova - "po zakoupení dvou přeběhlíků". Můžeme se otázat, čím asi byli zakoupeni. Topolánkův lobbista Marek Dalík před časem přiznal, že alespoň jednomu z nich nabízel sice nikoliv peníze, ale jisté politické výhody.

Jenže s korupcí - ať už peněžní nebo tou všelijak výhodnou či protekční - může být spojeno něco ještě horšího, totiž vydírání. Na to právě v těchto souvislostech rovněž v Lidových novinách z minulé soboty poukázal Klímův jmenovec, křestním jménem Michal, POVOLÁNÍM POLITOLOG": OCITUJEME SI aspoň jednu jeho větu: "Sílí podezření, že i zde (rozuměj u Melčáka a Pohanky) za přechodem ke konkurenci nebyla ideová a morální motivace, ale forma úplatku nebo vydírání, případně obojí." Ponechme stranou výraz "úplatek", kde jednoznačnou pohnutkou při jeho přijetí je chamtivost hodná nejen odsouzení, ale především opovržení. V případě vydírání však vstupuje do hry fenomén značně odlišný - totiž strach. Ze strany lobbyistů je to snad ještě větší zločin než uplácení a pokud jde o stranu druhou, může to pro ni být skutečně mučivé utrpení, z něhož se dá čestně vyjít jen mimořádnou statečností, jaká nemusí být každému vrozena, obzvláště když výhružky nesměřují jen k vlastnímu objektu zájmu, ale i k osobám jemu blízkým, za něž musí cítit odpovědnost. Pokud se takových metod u nás užívá, je to prakticky totéž, jako když se komunistické trestní orgány snažily podobným vyhrožováním přimět politické vězně, aby říkali do protokolu naprosté lži proti svému svědomí a dokonce i proti svému zájmu.

Je možné, ba pravděpodobné, že k vydírání se přistupuje teprve tehdy, když se nepodaří vyhlédnutou osobu uplatit, není však sporu o tom, že takové chování jde ruku v ruce s pronikáním organizovaného zločinu do politiky. Žádné tak zvaně vyšší cíle třeba nějakých nutných reforem nemohou něco podobného ospravedlnit. Bohužel, vydírání je ještě nesnadněji odhalitelné než úplatek, protože vyhrůžka nutí oběť nejen k vykonání něčeho proti její vůli, ale i k absolutní mlčenlivosti.

Při letitém pozorování podivných ptáčků poletujících na našem politickém nebi a třeba jen po zážitcích z poslední prezidentské volby musí slušné lidi jímat beznaděj vedoucí až k podobně nerozumným rozhodnutím jako u těch dvou mladých sebevrahů nebo ke skutečnému pláči u televizní obrazovky, jak to sám za sebe popisuje dr. Jakub Černín, jednadevadesátiletý bývalý vězeň obou totalit a emeritní předseda Svazu bojovníků za svobodu.

Ovšem ti průměrní Češi mohou být spokojeni, neboť všelijak podivně usazení mocipáni zatím vzhledem k sílící ekonomice dokázali zajistit plné regály a i přes mírnou inflaci stále ještě dostačující platy. Není však jisté, zdali právě ona bezostyšná korupční nemorálnost za vším tím blahobytem i tyto konzumní idoly průměrných Čechů nakonec nepovalí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .