O solidaritě při ekonomické krizi

Janota chce zjistit, zda jsou tyto požitky srovnatelné s tím, co berou šéfové obdobných firem v Německu. To za prvé. A za druhé chce zjistit, zda lidé, kteří v dozorčích radách zastupují stát, k tomu mají také nějaké schopnosti, nebo tam jsou jenom proto, že jsou to vlivní politikové, nebo jejich přátelé a dobří známí. Nevím sice, jak to bude ministr Janota zjišťovat, ale rozhodně je dobře, když všichni účastníci dnešních i budoucích dozorčích rad budou vědět, že musejí mít k dozorování patřičné schopnosti. Auditoři prověří ČEZ, České aerolinie, Letiště Praha, Lesy České republiky, MERO, ČEPRO, České dráhy a Českou přenosovou soupravu. A k tomu prvému. K té srovnatelnosti. Německo je bohatší země, než je postkomunistická Česká republika. Nebylo by lepší - tak jako je to u různých sociálních dávek - aby platy manažerů polostátních firem byly vyjadřovány jako násobky, dejme tomu, průměrných platů? Má-li totiž někdo půl milionu měsíčně, má více než dvacetinásobek průměrného platu a více než padesátinásobek průměrného důchodu. Je to dobře v době krize, když musíme všichni šetřit? Já vím, manažer velké firmy má velkou zodpovědnost za její chod a vlastně i za její zaměstnance, aby je nepropouštěl a každý si zvykne na ty peníze, které má a jakékoli snížení mu potom připadá nepatřičné. Ale v době krize? Nejvíc mě zaujala v době šetření kauza soudců a státních zástupců, na niž mě upozornil článek Martina Zvěřiny v Lidových novinách. Poslanci a senátoři se totiž nedávno rozhodli snížit v tomto roce platy všech ústavních činitelů o čtyři procenta. Ano, slyšíte dobře, o pouhá čtyři procenta. Někteří soudci a státní zástupci však s tímto opatřením nesouhlasí a budou se prý u soudu domáhat doplacení mzdy. Pamatuji si dobře, že podobnou kauzu už před lety řešil Ústavní soud a rozhodl ve prospěch soudců. Rozhodl zřejmě z toho titulu, že zákonodárná moc nemá co rozhodovat v oblasti moci soudní. To je jistě správné - a obrátí-li se soudci a státní zástupci teď také na Ústavní soud, rozhodne ten asi opětovně v jejich prospěch, neboť zákonodárná moc opravdu nemá co se plést do moci soudní.

Což je ovšem stejně relativní, protože soudce jmenuje vrcholný představitel jiné moci, totiž výkonné, jímž je prezident. Ale soudci nechť jsou opravdu nezávislí a svými vysokými platy nezkorumpovatelní, to nechce nikdo zpochybňovat. Jenže kromě tohoto absolutního právního hlediska existuje ještě jakési okamžité hledisko lidské, jež nebude asi Ústavní soud posuzovat. A to by mělo vyjadřovat alespoň symbolicky všeobecnou solidaritu. Nechť se k ní vyjádří tedy Soudcovská unie, když je Parlament jiná moc. Jenže Soudcovskou unii jsme zatím neslyšeli.

Martin Zvěřina se ironicky čtenářů Lidových novin ptá, cituji: co je soudcům a státním zástupcům po rekordní nezaměstnanosti, co je jim po ohromných výpadcích příjmů státu, po zaměstnancích soukromých firem , kteří - aby si svá místa udrželi - si raději plat nechali snížit? Oni mají svůj nárok černý na bílém a státe, ty koukej platit, konec citátu. A zmínění zákonodárci: neměli by jít příkladem vstříc a upustit od svých výletů do vzdálených zemí, eh totiž důležitých pracovních cest? Když zasvěcení ekonomové říkají, že je třeba omezit výdaje státu?

A je právě teď nejvhodnější příležitost, aby se sešla česká a slovenská smetánka na Štrbské plese, aby si zahrála, mimo jiné, pólo na koních? Vždycky jsem tvrdil, že preference komunistů jsou určitým barometrem této společnosti. Čím jsou vyšší, tím je společnost nemocnější.

Nemohu jinak, než skončit slovy komentátora Lidových novin: Dává-li elita prostému občanu příklad svou neochotou uskromnit se, nemůže v téhle zemi následovat po volbách nic jiného než obří frustrace ze střetu slibů s realitou, konec citátu. Nebo - dodávám já - k těm volbám lidi z větší části nepůjdou a pak budou mít úspěch - jako v šestačtyřicátém - komunisté. A to by byla špatná vizitka naší demokracie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .