O odtržení Skotska od Británie a možnostech nového přeskupení evropských zemí
Dnešní pořad se podívá na snahu skotských nacionalistů odtrhnout Skotsko od Británie nebo na úvahy o jiném svazku, než je Evropská unie. Zaměříme se také na obrat v syrské válce ve prospěch režimu nebo na zátah egyptských úřadů proti zahraničním organizacím. Rovněž přineseme zprávu a jaderných zbraních ve světě nebo informace o dalším vyšetřování nacistických zločinů.
Odtrhne se Skotsko od Británie?
Už příští rok v září budou Skotové hlasovat v referendu o odtržení Skotska od Velké Británie. Ukončení více než třísetleté britské nadvlády by jim umožnilo zvrátit dlouhodobé špatné ekonomické vedení země a posílit hospodářský růst, tvrdí skotští nacionalisté ve své kampani. Nezávislost by podle nich Skotsku umožnila snížit daně podnikům a zvýšit investice a export, píše americký deník Christian Science Monitor.
Britové ve snaze oslabit podporu odtržení zase varují před riziky takového kroku. Skotsko bude mít problém udržet britskou libru, jeho ekonomika bude vystavena rozmarům trhu s ropou a bankovní sektor budou ohrožovat dluhové krize jako třeba na Kypru. Skotská vláda tyto pesimistické názory odrazila speciální zprávou, podle které Skotsko následkem špatné politiky Londýna přichází o desetitisíce pracovních míst a jeho hospodářský růst už několik desetiletí stagnuje. Pouze nezávislost může plně obnovit potenciál země. Hospodářství Skotska v hodnotě 190 miliard dolarů tvoří asi 8 % ekonomiky Spojeného království, jejíž objem činí 2,4 bilionu dolarů.
Skotská vláda tvrdí, že si chce britskou libru ponechat i po odtržení země a s Británií zůstane v měnové unii. Rovněž chce posílit vztahy s Evropskou unií, což by podle ní mělo do čtyř let zvýšit export o 50 %. Vládní zpráva uvádí, že z nezávislosti a přímých obchodních kontaktů by měl prospěch zejména cestovní ruch a výroba.
Britští odpůrci odtržení varují, že nezávislé Skotsko by muselo jednat s Evropskou unií o členství a s Londýnem o podílu z příjmů z těžby ropy v Severním moři. Skotský politik a bývalý britský ministr financí Alistair Darling soudí, že argumenty pro nezávislé Skotsko jsou „naprosto nepřesvědčivé“. Upozorňuje, že sektory ropy, zemního plynu a obnovitelných energií jsou závislé na britských dotacích a že finanční sektor Skotska je zase silně závislý na přístupu k britskému trhu.
Podle skotské vládní analýzy jsou v Severním moři zásoby ropy a zemního plynu v hodnotě dvě a čtvrt bilionu dolarů. Zpráva podporuje vytvoření ropného fondu, jaký má Norsko, který by zmírnil případné budoucí ekonomické otřesy. Skotský premiér a předseda Skotské národní strany Alex Salmond zdůrazňuje, že nic sice netrvá věčně, ale zásoby ropy a zemního plynu vydrží opravdu dlouho.
Samostatné Skotsko by podle něj mohlo přilákat investice snížením daní podniků, zjednodušením regulačních struktur a pobídkami pro firmy, které by v zemi investovaly. Tříprocentní snížení firemních daní by podle vládní zprávy mohlo v příštích dvaceti letech zvýšit hospodářský výkon o 1,5 % a zaměstnanost o více než jedno procento. Skotové jsou však zatím rozpačití. Podle průzkumů si nezávislost přeje jen jedna třetina obyvatel a 60 % chce zůstat součástí Británie.
Úvahy o lepších evropských uniích
Británie mezitím zvažuje vystoupení z Evropské unie. A tu zase ochromuje strach, že v Evropě vzroste reakční nacionalismus, píše německý deník Die Welt. Nový šovinismus se dokonale hodí určité politické agendě na všech stranách politického spektra. S vystoupením z unie flirtuje stále víc Londýn, který přemýšlí, kam by se starý kontinent mohl po jeho kroku ubírat a jaké by to mělo ekonomické následky pro něj i pro ostatní členské státy.
Podle deníku by odchod Británie mohl Evropě dodat nový impuls i energii. Řada zemí, jež jsou považovány za příliš malé, než aby mohly jednat samostatně, by možná začaly vidět jasněji, jak je omezuje kolektivní zadluženost i byrokracie Bruselu. Britští stratégové zase přemýšlejí, jaké by se jim s odchodem z unie otevřely možnosti nových svazků. Nepřidali by se k nim třeba Holanďané? Neměly by lepší vyhlídky belgické Flandry? Možná by Skotsko tolik nespěchalo s odtržením, kdyby vznikla nová aliance od Belfastu až po Cardiff.
Federace severských zemí jako Island, skandinávské státy, Belgie, Nizozemsko, britské ostrovy a Irsko by jistě lákala i některé německé státy, například Hamburk a Šlesvicko-Holštýnsko, které by s sebou jako věno přinesly Kielský průplav. Koneckonců, Altona byla asi 200 let bez problémů součástí Dánska. Je tu i historický precedens – hanzovní města Gdaňsk, Elbing a Thorn byla od roku 1454 skoro 350 let připojena k Polsku, aby se chránila před loupeživými nájezdy.
Jen si to představme – vzniklo by čtvrté ekonomicky nejzdatnější území na světě o velikosti 3,8 milionů kilometrů čtverečních, se 120 miliony lidí a deseti jazyky, kde skoro každý rozumí anglicky. Nový prostor s bohatou kulturou a volným obchodem v rámci svých hranic, otevřený vnějšímu světu. A jelikož všichni členové takové severní federace s výjimkou Švédska jsou už dnes členy NATO, uměli by si zorganizovat i vojenskou alianci podporovanou britským jaderným potenciálem. Federace by byla soběstačná v energetice, protože má spoustu ropy, zemního plynu a vodní energie, a mohla by tak hrát roli při zmírňování energetických konfliktů.
Po vzniku takové federace by Evropská unie dlouho nevydržela, protože bez Británie, Nizozemska, belgických Flander, Dánska, Švédska, Finska a Hamburku a Šlesvicka-Holštýnska by přišla o nějakých sedm miliard eur ročně. Rebelové by si mohli financovat vlastní společnou administrativu za pouhý zlomek toho, co by ušetřili, a zbytek využít k zajištění budoucnosti. Státy, které by v Evropské unii zůstaly, by pak musely přispívat větší částkou do společné pokladny, anebo by ji také opustily. Pak by už unie neměla prostředky k svému pokračování.
Taková federace by mohla i inspirovat ostatní. Svou vlastní by si mohli třeba založit Němci, Rakušané, Švýcaři a severní Itálie. A ostatní země, které by nebyly členy žádného spolku, by se ze všech sil snažily do některého dostat. Nakonec by se velká část Evropy znovu přeskupila do různých útvarů, ale tentokrát by šlo o svazky svobodných národů. Evropa se nakonec naučí, že protiváhou k dřívější přehnané etnické nezávislosti nemusí nutně být spolek typu „Evropa nade vše“. Švýcarsko se svými čtyřmi jazyky a kulturami to pochopilo už před mnoha staletími, uzavírá německý Welt.
Syrský režim vítězí díky novým vyspělým zbraním
Ofenzivu syrského režimu prezidenta Bašára Asada proti povstalcům posilují vyspělé zbraně Ruska a Íránu a poskytují mu nové výhody, píše americký deník Washington Post, který cituje blízkovýchodní zpravodajské zdroje a analytiky. K těmto zbraním patří íránské pozorovací bezpilotní letouny a v některých oblastech i protiminometné systémy podobné těm, které používají Američané k zjištění zdroje minometné palby. Syrská armáda teď také víc využívá sledovací zařízení, které shromažďuje zpravodajské informace o pozicích povstalců, nebo rušičky blokující komunikaci nepřítele.
Zároveň syrští vojáci uplatňují novou taktiku, která je výsledkem výcviku zahraničních pozorovatelů. Opozice tvrdí, že v posledních čtyřech měsících vídá bezpilotní letouny mnohem častěji než dřív a dva také sestřelila, naposledy před třemi týdny na předměstí Damašku. Na letadlech byly nápisy v perštině. Je známo, že Írán tyto letouny vyrábí a dodal je i svému spojenci, libanonskému Hizballáhu. Povstalci viděli na straně nepřítele i další nové zbraně, které také potvrdila armáda v Jordánsku, jako obrněná vozidla nebo zařízení pro noční vidění.
Díky této nové výzbroji syrský režim na frontě v poslední době vítězí. Přesto si vojenští experti nemyslí, že by se Asadovi mohlo podařit znovu dobýt větší územní celky, které ovládají rebelové. Asad už přišel o příliš velké oblasti a podle citovaných zdrojů v současnosti ovládá jen 40 % Sýrie.
Syrský konflikt se šíří
Syrští povstalci útočí na Libanon, v Turecku vybuchují bomby v automobilech a Izrael bombarduje Sýrii – kvůli Bašáru Asadovi hrozí, že vzplane celý Blízký východ, konstatuje server americké stanice CNN. Syrský konflikt už není jen vnitřní boj mezi Asadem a opozicí, ale válka v zastoupení s otevřeným koncem. Vedou ji Írán, Hizballáh, Turecko, Katar, Saúdská Arábie a Rusko, ale i Spojené státy. Syrská společnost se rozpadá a konflikt se stále častěji přelévá do sousedních zemí.
Bomby, které v posledních týdnech vybuchovaly v Turecku, podle tamějších úřadů nastražila bývalá marxistická skupina s vazbami na syrské tajné služby. Sýrie to popírá a obviňuje Turecko, že pomáhá povstalcům dodávkami zbraní i peněz. Saúdská Arábie a Katar podporují rebely a Evropská unie ukončila zbrojní embargo Sýrie poté, co je Británie a Francie odmítly prodloužit. Na válečné frontě, kde ještě začátkem roku vítězili povstalci, se však situace obrátila ve prospěch Asada. Analytikové soudí, že takhle se může obracet stále dokola, a varují, že další přísun zbraní znamená smrt ještě více lidí.
K Asadovu momentálnímu postupu výrazně přispěl libanonský Hizballáh, který má v Sýrii podle pozorovatelů až 4000 mužů. Účast Hizballáhu v syrském konfliktu vyvolala syrské raketové útoky na šíitská města v Libanonu a neznámí ozbrojenci zabili minulý týden tři libanonské vojáky. Vůdce libanonské menšiny drúzů Válid Džumblát se obává, že syrský konflikt otevře v Libanonu staré rány. Postavit se však otevřeně Hizballáhu kvůli jeho zapojení do bojů v Sýrii by však podle něj vedlo k libanonské sektářské válce, jaká probíhá v Iráku a Sýrii.
Syrská válka se už přelila i do Iráku a džihádistické skupiny na obou stranách hranic stále posilují. Irácká al-Káida tvrdí, že v Iráku zabila nejméně 40 syrských vojáků, které doprovázela irácká armáda na jediný hraniční přechod, jejž syrská vláda ještě kontroluje. A pak je tu také Izrael, který už Sýrii nejméně dvakrát bombardoval, aby zabránil předání syrských vyspělých raket Hizballáhu. A aby byla situace ještě komplikovanější, Moskva trvá na tom, že Asadovu režimu dodá nejmodernější protiraketový systém. Podle pozorovatelů tím varuje Západ, aby dal od Sýrie ruce pryč. Vláda amerického prezidenta Baracka Obamy podporuje povstalce, ale nadále jim odmítá dodávat vojenskou pomoc. Co z toho všeho ještě bude?
Egypt zasahuje proti zahraničním organizacím
Jako by se Egypt inspiroval v Rusku, kde úřady podnikají rozsáhlou akci s cílem zlikvidovat nezávislé nevládní organizace – egyptský soud v těchto dnech odsoudil 43 amerických, evropských, egyptských a dalších arabských zaměstnanců nevládních skupin, a americko-egyptské vztahy se ocitly v nejhorší krizi za několik desetiletí, píše agentura Reuters. Nejméně 15 Američanů, kteří naštěstí z Egypta vloni odjeli, dostali v nepřítomnosti pětiletý trest vězení a s nimi i občané Norska, Srbska, Německa a arabských zemí. Jeden Američan, který v Egyptě zůstal, si musí odpykat dva roky, a stejný verdikt soud udělil Němce, která pracovala pro Nadaci Konrada Adenauera.
Egypt zahájil hon na nevládní organizace už koncem roku 2011. Patřily k nim i skupiny se sídlem ve Spojených státech, které jsou spojeny s oběma hlavními americkými politickými stranami. Tažení vyvolalo hněv ve Washingtonu, který Káhiře poskytuje finanční pomoc ve výši 1,3 miliardy dolarů ročně. Nyní soud nařídil uzavření řady organizací, mezi nimiž je i několik amerických – Mezinárodní republikánský institut, Národní demokratický institut a Freedom House. V Egyptě vzdělávaly právníky a pořádaly kursy o transparentnosti a monitorování voleb.
Skupiny byly obviněny, že na egyptském území působí bez povolení a dostávají prostředky ze zahraničí nezákonně. Trest nižší než jeden rok dostalo i jedenáct Egypťanů, kteří byli obžalováni z méně závažných přestupků. Mezi Američany odsouzenými v nepřítomnosti je i syn amerického ministra dopravy Raye LaHooda. Egypt původně zakázal podezřelým vycestovat ze země a obvinění Američané se uchýlili na americké velvyslanectví. Nakonec jim úřady dovolily odjet, ale pouze po složení kauce ve výši 330 000 dolarů za osobu. Tu nakonec uhradila americká vláda. Tehdy v Egyptě vládla vojenská rada, která převzala moc po svržení prezidenta Husního Mubaraka.
Egyptské tažení vzbudilo i hněv Německa, jehož občanka je mezi odsouzenými. Podle ministra zahraničí Guida Westerwelleho je počínání egyptských soudů velmi znepokojující a oslabuje občanskou společnost jako důležitý pilíř demokracie. Egyptské úřady však tvrdí, že americká vláda nelegálně a v rozporu s dohodami poskytla svým „nezákonným“ organizacím v Egyptě 150 milionů dolarů. Aktivisté za lidská práva považují současné tažení za pokus o utlumení demokracie.
Spojené státy však navzdory hněvu, který v nich případ vyvolal, vloni poskytly Egyptu vojenskou pomoc v plné výši. Poslaly mu i plnou letošní částku, ale ještě před soudním rozsudkem a rovněž předtím, než vládnoucí Muslimské bratrstvo navrhlo v parlamentu novou legislativu, která má činnost nezávislých zahraničních skupin v zemi výrazně omezit.
Jaderný arzenál na světě pomalu slábne
Izrael má 80 jaderných hlavic, uvádí výroční zpráva Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru SIPRI. Je to méně, než se kdysi soudilo, i méně, než mají ostatní jaderné velmoci. Izrael nikdy oficiálně nepřiznal, že jadernými zbraněmi disponuje, a rovněž proto není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Jeho jaderné tajemství vyzradil v roce 1986 zaměstnanec jaderného komplexu v izraelské Dimoně Mordechaj Vanunu a svět na základě jeho informací dospěl k závěru, že Izrael vyrobil více než sto atomových hlavic.
Indie a Pákistán, které rovněž nepodepsaly Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, mají každý 90–120 hlavic. Signatáři jich vlastní mnoho set, zatímco Spojené státy a Rusko mnoho tisíc. Zpráva rovněž konstatuje, že země, které smlouvu podepsaly, se v ní sice zavázaly, že už další atomové zbraně nebudou vyrábět, nicméně tak činí. Čína, Francie, Rusko, Británie i Spojené státy jsou očividně odhodlány si své jaderné arzenály ponechat, uvádí SIPRI. Čína podle něj svůj arzenál dokonce rozšiřuje, ale ostatní vlastníci atomových zbraní jejich počet snižují.
Začátkem roku 2013 mělo pět signatářů smlouvy a Indie, Pákistán a Izrael asi 4400 jaderných zbraní schopných nasazení. Téměř 2000 jich je ve stavu vysoké pohotovosti. Když SIPRI spočítal všechny jaderné hlavice, dospěl k číslu 17 265 ve srovnání s 19 000 začátkem loňského roku. Institut tento pokles připisuje Rusku a Spojených státům, které snížily svůj arzenál v rámci závazku nové Dohody o snížení počtu strategických zbraní START a vyřazením zbraní zastaralých.
SIPRI nepovažuje za jadernou velmoc Severní Koreu ani Írán, protože jejich atomové zbrojní programy jsou podle něj stále v počátečním stadiu. Institut svou zprávu připravuje každoročně od roku 1968 a rovněž analyzuje otázky související s bezpečností a konflikty, výdaji na zbrojení, zbrojním průmyslem, kontrolou zbrojení a odzbrojením.
Další nacistický zločinec vyšetřován v Německu
Německo chce požádat Spojené státy o pomoc při vyšetřování 88letého muže z Filadelfie, který je podezřelý ze spáchání nacistických válečných zločinů, píše izraelský server Times of Israel. Johann Hans Breyer působil jako dozorce SS ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Podle vrchního státního zástupce v bavorském městě Weiden Gerda Schaefera bude žádost o pomoc připravena do dvou týdnů. Německo začalo Breyera vyšetřovat po mnoha letech neúspěšných pokusů amerického ministerstva spravedlnosti o odejmutí amerického občanství Breyerovi a o jeho deportaci.
Weiden případ dostal poté, co speciální německý úřad pro vyšetřování nacistických zločinů doporučil Breyera obžalovat z vraždy a dosáhnout jeho vydání k soudu, který prošetří jeho podíl na zavraždění nejméně 344 000 Židů v Osvětimi-Birkenau. Breyer už přiznal, že tam dělal dozorce, ale tvrdí, že pracoval mimo tábor a s vražděním neměl nic společného. V Osvětimi bylo za druhé světové války zavražděno 1,5 milionu Židů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
