O Obamově odkladu syrského útoku a německých volbách
Hlavním tématem dnešního pořadu bude opět Sýrie – především nečekané rozhodnutí amerického prezidenta Obamy požádat Kongres o svolení k úderu na Sýrii a porážka britského premiéra Camerona, jemuž útok nepovolil parlament. Přiblížíme také situaci před nadcházejícími volbami v Německu nebo pozvolné uklidňování nepokojů v Egyptě a přineseme zprávu o popravě bývalé milenky severokorejského vůdce Kim Čong-una a dalších umělců.
Nečekaný Obamův odklad úderu v Sýrii
Americký prezident Barack Obama v sobotuv nocizaváhal s úderem na Sýrii, který měl být odvetou za užití chemických zbraní předminulý týden v Damašku, a rozhodl se, že o povolení operace nejprve požádá Kongres. Francouzský prezident François Hollande okamžitě oznámil, že také počká, až co řekne americký Kongres. Britskému premiérovi Cameronovi minulý týden útok zakázala Dolní sněmovna, a celá odveta za chemický útok v Damašku se tak rozplývá a není jisté, zda k ní vůbec dojde.
Obamova změna postoje zaskočila celý svět a vyvolala pochybnosti o prezidentově rozhodnosti. Mohla by povzbudit Sýrii, Írán a Severní Koreu, které si teď mohou myslet, že americký prezident nedokáže doložit své slovní pohrůžky činy, píše agentura AP. Obamova původní odhodlanost slábla celý minulý týden, kdy z útoku vycouvala Británie, Rusko vůči němu opakovaně vyjádřilo rozhodný odpor a jakoukoli účast odmítla i Severoatlantická aliance.
Následky Obamova rozhodnutí mohou být obrovské na domácí půdě i v cizině. Jestli Kongres úder zamítne, bude to ponižující porážka pro prezidenta, který se ve svém druhém funkčním období snaží udržet svůj vlastní význam a jehož popularita slábne. Z mezinárodního hlediska by ho odmítnutí Kongresu oslabilo, navíc právě v době, kdy americký vliv všeobecně upadá, a to především v arabském světě. Odvetný úder se teď odkládá nejméně o týden, protože letní přestávka Kongresu končí až 9. září. K hlasování však asi nedojde okamžitě, protože obě komory Kongresu budou o celé věci jistě debatovat.
Podle časopisu Slate je Obamovo rozhodnutí riskantní, ale správné. Prezident dal jasně najevo, že vojenská reakce na chemický útok v Damašku je namístě, ale má omezené možnosti – OSN je ochromena, protože jakýkoli důrazný krok bude vždycky blokovat Rusko, a Británii zakázal účast na úderu její parlament. Obama proto potřebuje alespoň podporu na domácí půdě.
Wall Street Journal soudí, že Obamovo rozhodnutí svěřit syrskou politiku Kongresu je velmi riskantní, protože hloubka odporu zákonodárců vůči úderu není jasná. Mají prázdniny, jsou roztroušeni po celé zemi a postoj většiny z nich není znám. New York Times připomíná, že Obama se v roce 2011 zapojil do války v Libyi bez souhlasu Kongresu a chtěl to udělat i v případě Sýrie, ale po odmítnutí britského parlamentu si uvědomil, že by to bylo obtížné. Navíc si většina Američanů přeje, aby o úderu rozhodl Kongres.
Agentura Bloomberg soudí, že posvěcení zákonodárců by útoku dodalo větší váhu. Odklad úderu navíc Obamovi umožní přesvědčit o jeho nutnosti více zemí, protože se mezitím zúčastní summitu zemí G20 v Rusku. Časopis New Republic zase varuje, že jestli Obama v Kongresu prohraje, Spojené státy přestanou hrát v syrském konfliktu jakoukoli roli a oslabí se jejich moc a vliv i jinde na světě. „To by asi nevadilo, kdyby Spojené státy byly Belgie,“ píše list, „ale v současnosti jsou jedinou zemí na světě, která je schopná prosazovat dodržování mezinárodních norem, ať už v otázce chemických či jaderných zbraní nebo porušování lidských práv.“
Syrskou opozici Obamovo rozhodnutí rozhněvalo, protože podle ní jen povzbudí Asada, píše Washington Post. Asad si mezinárodní neochotu k úderu vysvětlí jako zelenou k dalšímu zabíjení vlastních lidí jak konvenčními, tak chemickými zbraněmi. Oslovení obyvatelé Damašku považují americký postoj za zradu a předpovídají, že Asadova sebedůvěra teď vzroste.
Šokující porážka Davida Camerona
Neméně šokující byla ve čtvrtek porážka britského premiéra Davida Camerona. Ten kvůli hlasování povolal zákonodárce z dovolené a už před tím vyslal do Středozemního moře královské námořnictvo, píše izraelský deník Jerusalem Post. Cameronův neúspěch způsobil Irák – před deseti lety takto parlament hlasoval o vojenské invazi do této země na základě informací, které se později ukázaly jako mylné. Mnozí z těch, kteří tehdy intervenci schválili, minulý týden odmítli bombardování Sýrie.
Jenže srovnávat invazi do Iráku se současnou krizí v Sýrii není namístě. Britové do Iráku vyslali desetitisíce vojáků, kteří se měli účastnit pozemní války s jasným cílem svrhnout Saddáma Husajna. Zpravodajci mylně předpokládali, že Saddám má zbraně hromadného ničení; to se sice neprokázalo, ale irácký diktátor je použil před první válkou v Perském zálivu v roce 1988.
Situace v Sýrii je ale jiná. Pozoruhodně velké množství zpravodajských informací svědčí o tom, že syrský režim na předměstí Damašku nasadil chemické zbraně, a žádná země na světě, včetně Asadových spojenců Ruska a Íránu, nepopírá, že jich má režim obrovské zásoby. Rakety s plynem byly odpáleny všechny najednou a k tomu povstalci nemají vojenské schopnosti. Útok byl provedenv noci,kdy je vzduch nehybný a chladný, aby nervový plyn působil co nejúčinněji. Byl to pečlivě připravený útok a jeho následky odvysílaly televize celého světa.
Snaha zabránit zemím jako Írán, Irák nebo Severní Korea v získání takových zbraní má předejít právě tomu, co se stalo v Sýrii – aby nemohly překročit ještě rudější čáru a použít zbraně hromadného ničení k zabití obrovského množství lidí. Na nutnosti rázné reakce se shodly Liga arabských států, Turecko, Izrael, Jordánsko, Německo, Austrálie, Kanada, Francie a Spojené státy. Britský parlament řekl minulý týden světu, že s tím nesouhlasí. Kvůli úplně jinému druhu hlasování před deseti lety se teď rozhodl, že odpovědnost za ochranu lidí je pro Británii příliš těžké břímě.
Cameronova porážka je obrovská a podle historiků se podobný případ nestal dvě stě let, dodává agentura AP. Cituje profesora George Jonese z Londýnské školy ekonomie, jenž přirovnává rozhodnutí Dolní sněmovny k jejímu hlasování v roce 1782, kterým odvolala anglické vojáky z Ameriky. Parlament tehdy přijal porážku v americké válce za nezávislost, a vzdal se tak Spojených států, připomíná Jones. Dodává, že současné rozhodnutí poslanců znamená, že vláda nedokáže prosadit svou politiku války a míru, a její způsobilost je tak vážně otřesena. Podle profesora si za to Cameron může sám – neměl zákonodárcům přerušovat dovolenou.
Izraelský server Times of Israel připomíná, že republikánský senátor John McCain reagoval na rozhodnutí britské Dolní sněmovny slovy: „Britové jsou naši drazí přátelé, ale už nejsou světová velmoc.“ Jestlipak bude svůj výrok aplikovat i na Spojené státy, až Kongres zakáže Obamovi úder na Sýrii?
Americké důkazy o syrském chemickém útoku
Americký ministr zahraničí John Kerry mezitím zveřejnil zprávu tajných služeb, podle které při chemickém útoku zahynulo 1429 lidí, včetně 426 dětí, píše BBC. Damašské nemocnice přijaly dalších 3600 lidí s příznaky otravy nervovým plynem. Američtí zpravodajci zachytili hovor „vysokého představitele, jenž byl s chemickým útokem obeznámen“. Potvrzoval v něm, že k němu došlo, a vyjadřoval obavy z inspektorů OSN, kteří by „mohli najít důkazy“. Podle zprávy byl použit sarin. Kerry rovněž uvedl, že podle amerických zpravodajských služeb se nejednalo o první chemický útok – režim jich v letošním roce podnikl už několik.
Tři dny před tím posledním v Damašku armáda zmobilizovala odborníky na chemické zbraně a řekla jim, aby se připravili na útok „podle speciálních pokynů“, vzali si plynové masky a přijali i další opatření, která jsou běžná v případě chemického útoku. Spojené státy také vědí, odkud byly rakety se sarinem odpáleny a kam dopadly, řekl Kerry. Devadesát minut po útoku hlásilo 11 různých míst oběti s příznaky otravy nervovým plynem, které se dusily, měly křeče a pěnu u úst a pak upadly do bezvědomí a zemřely. Mrtví neměli žádné tělesné zranění a nikde ani kapku krve, zdůraznil ministr zahraničí.
Syrský režim a lidské štíty
Syrský režim začal v očekávání západního úderu v pátek zajišťovat své vojenské cíle lidskými štíty. Rozmístil v citlivých objektech tisíce vězňů, které do nich z věznic přivezly autobusy, píše britský deník Daily Mirror. Dosvědčili to obyvatelé Damašku, kteří autobusy s vězni viděli na vlastní oči, i opoziční Syrská národní koalice. V syrských věznicích jsou od vypuknutí povstání začátkem roku 2011 tisíce protivládních demonstrantů, povstalců a disidentů. Syřané se teď bojí o své vězněné příbuzné a přátele, kteří jsou s největší pravděpodobností na místech, jež by mohla být cílem útoku. Podle jedné obyvatelky Damašku si lidé dobře pamatují, kolik civilistů Američané zabili v Iráku a Afghánistánu.
Německé parlamentní volby rozhodnou muslimové
V Německu se blíží parlamentní volby, které rozhodnou o budoucnosti největšího národa a ekonomické hybné síly Evropy. Očekává se těsný výsledek mezi levicí a pravicí, píše americký server Gatestone Institute. Průzkumy odhadují asi 46 procent hlasů pro křesťanské demokraty CDU kancléřky Angely Merkelové a jejího liberálního koaličního partnera FPD a stejné množství i pro opoziční strany. Nevelké množství voličů tak rozhodne, zda po 22. září bude stát v čele vlády dál Merkelová nebo její vyzyvatel a předseda sociálních demokratů SPD Peer Steinbrück.
Důležitou roli bude ve volbách hrát vysoký počet muslimských přistěhovalců. O budoucnosti Německa rozhodli už jednou – skoro jeden milion islámských voličů v roce 2002 podpořilo sociálního demokrata Gerharda Schroedera, který porazil svého křesťansko-demokratického protivníka Edmunda Stoibera rozdílem pouhých 8800 hlasů.
Většina německých muslimů je tureckého původu. Z 80 milionů německých obyvatel jsou Turků tři miliony, a ti tak tvoří 4 procent populace. Průzkumy ukazují, že k volebním urnám se jich chystá 90 procent. Podle předvolebních anket chce 43 procent Turků volit sociální demokraty a 22 procent levicové Zelené, zatímco pro CDU Angely Merkelové jich hodlá hlasovat jen 20 procent. Aby se strany tureckým voličům zalíbily, všechny daly na své kandidátky nějaké Turky. Novinkou v letošních volbách bude Liga za inovaci a spravedlnost, německá odnož Strany spravedlnosti a rozvoje tureckého premiéra Recepa Erdogana, kterou v roce 2010 založili Erdoganovi příznivci. Volit ji chce sedm procent německých Turků.
Necelý měsíc před volbami je však stále jedna třetina voličů nerozhodnuta. Vzhledem k popularitě Angely Merkelové je to překvapivé. A ještě překvapivější je, že až do předminulého týdne nebyla volebním tématem krize eurozóny. Němečtí daňoví poplatníci jsou velmi rozhořčeni, že vláda jejich penězi zachraňuje jihoevropské země. Udržení eura však podporuje nejen CDU Angely Merkelové, ale i sociální demokraté, a proto je obě strany vynechaly ze svých kampaní.
Předminulý týden však ministr financí Wolfgang Schaeuble oznámil, že země eurozóny budou muset poskytnout další půjčku Řecku, chtějí-li evropskou měnu zachránit. Bude to už třetí půjčka a Němce bude stát miliardy. Kolik přesně, raději Merkelová ani neřekla. Protože euro a ambice Evropské unie proměnit se ve federální stát však podporuje i sociálně-demokratická SPD, voliči vědí, že cesta k omezení německé suverenity a další evropské politické integraci bude pravděpodobně pokračovat. A tak se čeká nízká volební účast rodilých Němců. Muslimové však doufají, že svými četnými hlasy zvolí kandidáty, kteří budou podporovat islamizaci Německa. Už teď je tak jasné, co budoucnost Německu přinese – další evropskou integraci a islamizaci, soudí Gatestone Institute.
Egypt možná nezakáže Muslimské bratrstvo
Egypt začíná couvat od původního záměru rozpustit Muslimské bratrstvo, píše agentura Reuters. Prozatímní premiér Házim Bibláwí řekl, že by se bratrstvo nemělo zakazovat ani vylučovat z politického procesu. Jeho nečekaný výrok vyvolal spekulace, jestli vláda neplánuje politické řešení krize. Ještě 17. srpna Bibláwí podpořil rozpuštění Muslimského bratrstva a předložil návrh v tomto smyslu ministrovi sociálních věcí, do jehož působnosti spadá povolování politických stran. Teď se spíše kloní k přísnému dohledu nad islamisty s tím, že o jeho budoucnosti rozhodnou jeho činy.
Muslimské bratrstvo vzniklo v roce1928 av roce 1954 je úřady rozpustily. Přesto za třicetileté vlády prezidenta Husního Mubaraka řídilo síť dobročinných organizací a jeho členové kandidovali ve volbách jako nezávislí. Po svržení Mubaraka pak v roce 2011 založilo politickou Stranu svobody a spravedlnosti a její kandidáti vyhráli pět celonárodních hlasování, včetně prezidentských voleb loni v červnu. Současná prozatímní vláda slibuje volby během několika měsíců, ale podle ní jim musí předcházet přijetí nové ústavy.
Situace v Egyptě se pozvolna uklidňuje. Stále však platí noční zákaz vycházení av nocije takový klid, že lze těžko uvěřit, že Egypt nedávno zažil nejkrvavější týden ve své historii. Při likvidaci tábora stoupenců Mursího bylo zabito přes 900 lidí, včetně stovky policistů a vojáků. Úřady zakázaly protesty jako „hrozbu národní bezpečnosti“ a vyhlásily „válku terorismu“. Strach a zatčení Mursího a vůdců Muslimského bratrstva islamisty umlčely. Skrývají se dokonce i dva islamističtí poslanci, kteří jen občas zveřejní videonahrávku. Podle organizací sledujících dodržování lidských práv bylo jen v Káhiře zatčeno více než dva tisíce příznivců Mursího.
Mezitím probíhá příprava návrhu nové ústavy. Ta by měla znovu zavést volební systém, který platil za Mubarakovy vlády, což zklamalo nové malé strany. Dále má zrušit zákaz kandidovat pro bývalé členy Mubarakovy vlády a odstranit problematický islamistický tón ústavy, která vznikla za vlády Muslimského bratrstva.
Mnoho Egypťanů je po zkušenostech v posledních dvou a půl letech přesvědčeno, že stabilitu země dokáže obnovit pouze armáda. A strůjce červencového svržení Mursího, ministr obrany generál Abdal Fatáh Sisí, vypadá jako kandidát na budoucího prezidenta, i když tvrdí, že o to nestojí. O jeho možné kandidatuře se začalo spekulovat, když se minulý týden objevil v civilním oděvu. Egypťané si myslí, že by kandidovat měl – v současnosti je nejpopulárnějším člověkem v zemi. Kandidaturu ale zatím neoznámil vůbec nikdo.
Poprava Kimovy milenky v KLDR
Severokorejský vůdce Kim Čong-un dal popravit svou bývalou milenku, která byla slavnou zpěvačkou, píše server deníku National Post. Jihokorejské tiskové zdroje podle něj potvrdily, že populární zpěvačka Hjon Sung-wol byla mezi tuctem umělců, kteří byli zastřeleni za porušení zákonů zakazujících pornografii. Hjon byla zatčena s jedenácti dalšími lidmi 17. srpna a o tři dny později byli všichni popraveni. Trest smrti vykonala popravčí četa samopaly. Jejich rodinní příslušníci byli nuceni popravě přihlížet a potom byli všichni posláni do táborů nucených prací.
Zabití odsouzenci byli členové různých severokorejských orchestrů, stejně jako Hjon. Také manželka Kim Čong-una je zpěvačka a vyskytly se spekulace, že se jí nelíbilo, že je bývalá milenka jejího manžela tak populární. Hudebníci byli údajně obviněni, že se natáčeli při pohlavním styku a pak se snažili videonahrávky prodávat. Někteří byli zatčeni s Biblí, což je v Severní Koreji zakázaná kniha.
Odborník na Severní Koreu Tošimicu Šigemura z tokijské univerzity Waseda řekl britskému Telegraphu, že mnohem pravděpodobněji byli umělci popraveni z politických důvodů. Kdyby podle něj jen natáčeli pornografická videa, nemuseli by zemřít. Hjon zpívala vlastenecké písně a s Kim Čong-unem měla poměr ještě za vlády jeho otce Kim Čong-ila, který s tím nesouhlasil a přinutil syna, aby se se zpěvačkou rozešel. Ta se později provdala za armádního důstojníka. Některé jihokorejské servery však uvedly, že měla s Kimem znovu poměr po jeho nedávném sňatku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
