O Miroslavě Němcové, americko-afghánském sporu a íránském prezidentovi

Svět ve 20 minutách
Svět ve 20 minutách

Dnešní pořad přinese americký názor na kandidaturu Miroslavy Němcové na post premiérky. Bude se také věnovat první plánované schůzce Spojených států s povstaleckým hnutím Taliban a rozhněvané reakci afghánského prezidenta Hamída Karzaje. K dalším tématům patří nové informace o novém íránském prezidentovi Hasanovi Rúháním, o vývoji v kauze bývalého ředitele Mezinárodního měnového fondu Dominiqua Strauss-Kahna nebo činnosti Hizballáhu v Evropě. V závěru vás seznámíme i s jedním historickým objevem.


Miroslava Němcová – oblíbená, ale nezkušená

Kandidátka ODS na premiérku Miroslava Němcová je považována za poctivou, ale nezkušenou političku, píše k české krizi americký deník New York Times. Je populární a skromná a je známa jako zastánce tržní ekonomiky. Česká média jí ve čtvrtek začala říkat „Železná Lady“ podle bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové. Analytikové však varují, že Němcová je mnohem smířlivější a málokdy usilovala o moc nebo vliv.

Deník cituje komentátora Hospodářských novin Jindřicha Šídla, podle kterého má Němcová omezené zkušenosti v zahraniční politice i každodenním politickém rozhodování a za kandidátku ji vybrali hlavně proto, že není poznamenána žádným skandálem. Největší aféra, která se s ní spojuje, byla, že svému synovi jednou půjčila služební auto, a to moc velký skandál není, soudí Šídlo. Podle něj je její nejsilnější stránkou pověst neúplatnosti a to, že není napojena na žádnou lobbistickou skupinu. Stojí však dlouhodobě v pozadí a nebyla nikdy vystavena žádné zkoušce.

Kandidátkou na předsedkyni vlády za ODS je šéfka Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová (vlevo). Její nominaci oznámil úřadující předseda ODS Martin Kuba (vpravo)

Němcová je považována za poslušnou členku ODS, pokračuje New York Times po popisu českého skandálu okolo vedoucí kabinetu bývalého premiéra Petra Nečase Jany Nagyové, který k nominaci Němcové vedl. Cituje také průzkum veřejného mínění, podle kterého je Němcová čtvrtou nejdůvěryhodnější političkou v Česku. Na prvním místě se umístil ministr zahraničí a předseda koaliční TOP 09 Karel Schwarzenberg, „kuřák dýmky“, jak ho popsal deník. Schwarzenberg sice Němcovou označil za „báječnou dámu“, ale poznamenal, že její nominace ukazuje, že ve vládní ODS moc kvalifikovaných kandidátů na premiéra není. Němcová však nemá jmenování ani zdaleka jisté, protože potřebuje souhlas prezidenta, upozorňuje New York Times.


Americká jednání s Talibanem – nový spor s Karzajem

V posledních dnech svitla reálná naděje na jednání o míru v Afghánistánu, které by mělo ukončit 12 let trvající konflikt. Brzy však zase pohasla. Spojené státy oznámily, že se už příští týden vůbec poprvé sejdou se zástupci afgánského povstaleckého hnutí Taliban, napsala agentura Reuters. Schůzka se má konat v katarském Dauhá. Vysoký představitel Talibanu Tajíb Aghá, bývalý náčelník hlavního štábu povstalců, řekl v rozhovoru pro katarskou televizi Al-Džazíra, že přesné datum zatím stanoveno nebylo. Nejvyšší američtí vojenští představitelé sice pochybují, že Taliban uzavře mír, ale považují za důležité s ním jednat.

Podle nejmenovaného amerického činitele by se jednání v Dauhá měli zúčastnit i zástupci radikálního talibanského křídla Hakkání, které je považováno za nejnebezpečnějšího nepřítele Spojených států. Taliban uvedl, že je rovněž ochoten zvážit mírová jednání s afghánským státem. Dokonce už mezi nimi proběhly první tajné neoficiální rozhovory, potvrdil jiný představitel Talibanu. Podle něj bude hnutí téměř jistě jednat s afghánskou Nejvyšší mírovou radou, kterou v roce 2010 založil prezident Hamíd Karzaj s cílem dosáhnout dohody s Talibanem. Hnutí až dosud odmítalo s Karzajovou vládou jednat s tím, že jsou to „loutky a lokajové“ Spojených států a dalších západních zemí.

Oznámení o chystaných rozhovorech v Dauhá přišlo v tentýž den, kdy tam Taliban otevřel své oficiální zastoupení. I to bylo součástí dohody mezi Washingtonem, afghánskou vládou a povstalci. V čele úřadu bude stát Muhammad Naím, který zahájení jeho činnosti oznámil na tiskové konferenci. Podle něj zastoupení reprezentuje „Islámský emirát Afghánistán“, což je název, který Taliban používal během své nedlouhé vlády v zemi v 90. letech.

Hamída Karzaje však plánovaná schůzka Američanů s Talibanem rozhněvala, protože Spojené státy uvedly, že se má konat bez přítomnosti afghánských vládních představitelů. Washington však předpokládal, že po jeho schůzce s Talibanem budou následovat separátní bilaterální jednání afghánské mírové rady s Talibanem. Karzaj však prohlásil, že se mírových rozhovorů nezúčastní, dokud z nich Spojené státy neodstoupí, píše agentura AP. Jednání s Talibanem podmínil i zastavením jeho útoků, z nichž ten poslední zabil čtyři Američany na základně Bagrám.

Afghánský prezident Hamíd Karzaj

Další hněv Karzaje vyvolala skutečnost, že Taliban při otevření svého úřadu v Dauhá použil pro Afghánistán název „Islámský emirát Afghánistán“. Také Katar uvedl, že Taliban porušil dohodu, podle které se mělo zastoupení jmenovat „politický úřad afghánského Talibanu v Dauhá“. Karzaj zároveň přerušil jednání s Američany o bezpečnostní dohodě, která má stanovit podmínky dalšího pobytu jejich vojáků po stažení hlavního kontingentu. Jeho úřad vydal prohlášení, podle kterého Nejvyšší mírová rada do Dauhá nepojede, dokud „mírový proces nebude výlučně afghánský“ a dokud Taliban nezastaví veškeré útoky v zemi.

Spojené státy se pokusily bouři uklidnit a přiměly Taliban, aby z budovy v Dauhá sundal svou vlajku a přejmenoval ho na „Úřad mírových jednání“, píše BBC. Zatím však stále není jasné, zda bude Karzaj s rozhovory s Talibanem souhlasit. Přitom to vypadalo tak nadějně – Taliban s Karzajem odmítal jednat čtyři roky. BBC podotýká, že současný spor jen ukazuje, jak velké problémy budou mírový proces v Afghánistánu provázet.


Nejasná minulost nového íránského prezidenta

Nový íránský prezident Hasan Rúhání možná vzbudil v mezinárodním společenství naděje, že Írán změní dosavadní postoj v otázce svého jaderného programu nebo alespoň zpomalí jeho tempo. Pozornější pohled na postup Rúháního v době, kdy byl jaderným vyjednavačem, však odhalí chmurnější obrázek, píše izraelský server Times of Israel. Rúhání hned po svém zvolení podpořil těsnější spolupráci se Západem, aby zmírnil mezinárodní sankce. Chce usilovat o větší transparentnost jaderného programu, aby „celému světu ukázal, že všechna íránská opatření a činnost odpovídají mezinárodním předpisům a mechanismům“, prohlásil.

Když byl Rúhání v letech 2003 – 2005 jaderným vyjednavačem, jaderný program na dva roky pozastavil, protože Írán se obával, že se po iráckém diktátorovi Saddámu Husajnovi stane dalším terčem amerického útoku. Odborník na Írán Sasan Aghlani z londýnského politologického institutu Chatham House však připomíná, že Rúhání jaderný program později zase obnovil, navíc v době vlády reformistického prezidenta Mohammada Chátamího. Aghlani zdůrazňuje, že jaderný vyjednavač jedná zcela podle příkazů nejvyššího duchovního vůdce, ajatolláha Chameneího.

Podle Aghlaniho i dalších oslovených íránistů je Rúhání i osobně přesvědčen o nutnosti ve zbrojním jaderném programu pokračovat. Od odstupujícího prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda se liší jen tím, že dává přednost mírnější a smířlivější rétorice. Experti upozorňují, že Rúhání je nekompromisním stoupencem zakladatele islámské republiky ajatolláha Chomejního a vůči Izraeli nechová o nic větší lásku než Ahmadínežád. Jediný rozdíl spočívá v jejich stylu.

Analytik amerického serveru Foreign Policy Elias Groll je dokonce přesvědčen, že Rúhání chce svět postavit před hotovou věc, tedy přimět jej, aby se smířil s faktem, že Írán je jaderná velmoc. Groll připomíná, že Rúhání už v roce 2004 řekl: „Až svět uvidí, že jsme dokončili palivový cyklus a máme příslušnou technologii, situace bude jiná. Svět také nechtěl, aby měl atomovou bombu Pákistán, ale nakonec s ním začal spolupracovat.“ Server připomíná, že dnes má Írán k získání atomové bomby mnohem blíž než v době Rúháního výroku. Podle politologů je nyní ve výhodě a tón jednání se Západem určuje on. Ztratit tuto výhodu by byla pro Rúháního politická sebevražda, shodují se odborníci.

Hasan Rúhání byl zvolen novým prezidentem Íránu

Britský Telegraph zase zkoumá životopis Rúháního. V posledních týdnech došlo k podivně vysokému počtu zásahů na jeho stránce ve Wikipedii – přibyla řada dodatků a mnoho jiných informací naopak zmizelo. Stránka například tvrdí, že Rúhání studoval práva v Glasgow, ale tam o tom nevědí. Podle nezávislých badatelů, kteří záznamy prověřovali, není na univerzitě v Glasgow o Rúháního doktorátu práv ani zmínka, a škola dokonce vůbec nenašla žádný záznam o studentovi takového jména.

O Glasgow a tamějším studiu práv hovořil i předvolební dokumentární film o Rúháním. Telegraph si však všímá, že dokument neuvedl datum tohoto studia. Film naznačil, že to bylo v 70. letech, kdy byl Rúhání aktivním oponentem perského šáha. Jenže univerzita Glasgow Caledonian byla založena až v roce 1993. Když na to zvědavci poukázali, dostali od jednoho stoupence Rúháního odpověď, že Rúhání získal doktorát až v roce 1999, a to pod jménem Feridon.

Ani to ale nehraje, píše Telegraph. Předvolební film jasně tvrdil, že Rúhání studoval už před islámskou revolucí v roce 1979, a kdyby získal doktorát až o dvacet let později, znamenalo by to, že na něm pracoval v době, kdy stál v čele íránské Nejvyšší bezpečnostní rady a byl členem Rady expertů. To by byl tedy výkon. Jeho životopis navíc tvrdí, že Rúhání v téže době osobně sedm let vedl vlastní středisko znalců a doktorát tehdy neměl. Wikipedie původně uváděla, že Rúhání studoval na univerzitě v Glasgow, ale v polovině dubna někdo tento údaj změnil na univerzitu Glasgow Caledonian. Tehdy se také objevilo jméno Feridon.

Panarabský deník Ašark al-Awsat si zase všímá, že Rúhání prožil i osobní tragédii – jeho starší syn spáchal v roce 1992 sebevraždu na protest proti otcově těsnému spojení s režimem ajatolláhů. V dopise na rozloučenou tehdy napsal: „Nenávidím tvou vládu, tvé lži, tvou zkaženost, náboženství, dvojaké jednání i tvé pokrytectví. Stydím se, že žiji v prostředí, kde jsem nucen každodenně lhát svým přátelům a tvrdit jim, že můj otec není součástí tohoto režimu. Tvrdit jim, že můj otec miluje tento národ, zatímco já sám jsem přesvědčen, že to není pravda. Je mi špatně, když tě vidím, otče, jak líbáš ruku Chameneímu.“ Oficiální íránský tisk tehdy sebevraždu Rúháního syna připsal nenaplněné lásce. Rúhání jeho čin ostře odsoudil jako hřích, ale dal syna paradoxně pohřbít v areálu zakladatele islámské republiky ajatolláha Chomejního.


Strauss-Kahn by měl být zproštěn obvinění z kuplířství

Státní žalobce ve francouzském Lille doporučil, aby bylo zastaveno trestní stíhání proti bývalému řediteli Mezinárodního měnového fondu Dominiqueovi Strauss-Kahnovi, píše deník Financial Times. Podle žalobce proti němu neexistuje dostatek důkazů. Strauss-Kahn byl podezřelý ze zapojení do organizace provozující síť prostitutek v Lille. Podle listu padne konečné rozhodnutí během měsíce.

Strauss-Kahn připouští, že se účastnil večírků, na nichž byly i prostitutky, ale vždycky tvrdil, že nevěděl, že jde o prostitutky, a kategoricky popíral, že by se podílel na organizování sítě placených sexuálních služeb. Obvinění bylo vzneseno brzy poté, co ho v květnu 2011 pokojská v newyorském hotelu nařkla z pokusu o znásilnění, a Strauss-Kahn byl zatčen, odveden v poutech do vazby a po svém propuštění držen v domácím vězení. Nakonec byl osvobozen, ale hned potom ho z pokusu ze znásilnění obvinila jedna francouzská spisovatelka. Newyorský případ ho donutil vzdát se vedoucí funkce v Mezinárodním měnovém fondu i záměru kandidovat na prezidenta za socialistickou stranu. Byl tehdy silným kandidátem a čekalo se jeho vítězství.

Dominique Strauss-Kahn se svým právníkem Williamem Taylorem

V současnosti je Strauss-Kahn na svobodě – byl propuštěn na kauci ve výši 100.000 eur. V případu organizování prostituce v Lille žalobce doporučil obvinit 12 jiných lidí. Po incidentu v New Yorku a osvobození tamějším soudem pro nedostatek důkazů a nevěrohodnost hlavní svědkyně se Strauss-Kahn zúčastnil několika mezinárodních konferencí, ale držel se v ústraní. Jeho loňský projev v Cambridgi vyvolal protestní demonstrace studentek této britské univerzity, připomíná Financial Times.


V Německu řádí Hizballáh

Evropská unie je už delší čas pod tlakem, aby zapsala libanonské šíitské hnutí Hizballáh na seznam teroristických organizací, ale stále váhá, přestože důkazů o jeho záškodnictví je víc než dost – naposledy jeho lidé provedli loňský útok na autobus s izraelskými turisty v bulharském Burgasu, při kterém zahynulo šest lidí. Hizballáh je považován za teroristickou organizaci ve Spojených státech, Kanadě, Izraeli, Austrálii, Bahrajnu, Egyptě, a dokonce i v Nizozemsku a Británii. Izraelský deník Jerusalem Post teď získal novou zprávu německé zpravodajské služby, podle které je Hizballáh v Německu nebezpečně aktivní.

Hizballáh má v Německu 950 členů, z toho 250 v Berlíně. V Dolním Sasku provozuje sirotčince, jejichž skutečnou aktivitou je shromažďování finančních prostředků pro rodiny sebevrahů, kteří útočí na Izraelce, uvádí zpráva. Podle předního evropského experta na íránský režim a terorismus Hizballáhu Wahieda Wahdat-Hagha je však už dávno všeobecně známo, že Berlín je jedním z největších středisek Hizballáhu v Evropě. Za libanonské občanské války v roce 1982 uteklo do Německa mnoho šíitů a Berlín se stal magnetem i pro libanonské uprchlíky napojené na Hizballáh. Podle Wahdat-Hagha proto nikoho nepřekvapuje, že se v Berlíně každý rok koná pochod na takzvaný Den al-Kudsu, jak Arabové říkají Jeruzalému. Jeho účastníci tak v Berlíně už od roku 1996 každoročně požadují zničení Izraele.

Berlínský úřad na ochranu ústavy, který má na starosti bezpečnost města a připravil i zmíněnou zprávu, uvádí, že se Hizballáh v Německu chová nenápadně a pouze provozuje sirotčince. Podle politologů však tyto sirotčince podporují sebevražedné atentáty v Izraeli a jeho zničení. Kancléřka Angela Merkelová tvrdí, že izraelské bezpečnostní zájmy jsou součástí zájmů Německa, ale sirotčince Hizballáhu v Dolním Sasku odmítá dát zavřít už od roku 2005.

Angela Merkelová

Německo nicméně podporuje zařazení takzvaného ozbrojeného křídla Hizballáhu na evropský seznam teroristických organizací. Stejné přání má Francie a Británie, ale proti jsou Rakousko, Irsko, Dánsko, Itálie a Švédsko. Podle Wahdat-Hagha se lidé v Německu bojí, že když se Hizballáh na seznamu ocitne, začne provádět atentáty v Německu místo v Izraeli.


Významný objev v Sobiboru

Ve vyhlazovacím táboře Sobibor byl 68 let po druhé světové válce objeven tunel určený k útěku vězňů, píše britský Telegraph. Nachází se v hloubce půldruhého metru a je deset metrů dlouhý. Vede z tábora od jednoho z vězeňských baráků pod ploty z ostnatého drátu. Jde o první konkrétní a hmatatelný důkaz, že se vězňové snažili z tábora smrti prokopat. V Sobiboru zahynulo za 17 měsíců existence tábora na čtvrt milionu lidí.

Tunel objevili náhodou polští archeologové, kteří prováděli vykopávky u baráku Sonderkommanda a našli dvě zakopané řady ostnatého drátu. Kopali dál a narazili na tunel tak široký, že se do něj vešel člověk. Sonderkommando tvořili vězňové určení k likvidaci těl lidí zavražděných v plynových komorách. Tato depresivní práce jim však umožnila zůstat naživu a vyhnout se osudu ostatních. V Sobiboru takto získali čas k vyhloubení tunelu.

Sobibor

Archeologové jsou však přesvědčeni, že tento tunel nikdy k útěku využit nebyl. Žádné zprávy o úspěšném útěku ze Sobiboru neexistují, jen v říjnu 1943 z tábora uprchlo na 600 vězňů při ozbrojeném povstání. Asi 300 jich doběhlo až do lesů, ale převážná většina byla dopadena a zavražděna a další zahynuli v minovém poli okolo tábora. Experti soudí, že sobiborský tunel byl patrně odhalen dřív, než mohl být použit, a pak byl zasypán. O Sobiboru je toho relativně málo známo ve srovnání s ostatními nacistickými tábory smrti. Přežilo ho jen velmi málo lidí. Brzy po povstání v roce 1943 Himmler nařídil srovnat Sobibor se zemí a vysázet na jeho místě stromy, aby po jeho existenci nezbyla ani stopa.