O chrámy nešlo. Proč stovky let soupeření Thajska a Kambodži vyústily v střet a desítky mrtvých
Po staletí existovaly vedle sebe a vzestup a sláva jedné znamenaly úpadek druhé. Letos v létě ale přerostla odvěká rivalita do krveprolití. Kambodža a Thajsko sáhly po zbrani a výsledkem jsou desítky mrtvých, 300 tisíc lidí na útěku a cestovní ruch v ohrožení. Proč spolu Kambodžské a Thajské království válčí? Proč je mír tak křehký a obě strany tvrdí, že nevěří jedna druhé? A jaký podíl na tom nesou autoritářské režimy v obou královstvích?
Zlatým věkem českých zemí je období vlády Lucemburků, tedy prakticky celé 14. století až přibližně do poloviny století patnáctého. V Daleké Indočíně – někdy také označované jako Zadní Indie – se silné státní útvary střídaly rovnoměrně a dá se říct, že se dostalo na každého.
Čtěte také
Laos, Barma, Vietnam i Thajsko svého času ovládaly obrovské a bohaté území a právě v odvěké rivalitě královských říší Indočíny je třeba hledat příčiny problémů, které tam přetrvaly dodnes.
Neslavnějším a nejsilnějším královstvím v historii Thajska bylo to, které se jmenovalo Ayutthaya (Ajutája). Po čtyřech staletích se rozpadlo v roce 1767.
Sláva Angkorské říše trvala mezi 9. a 15. stoletím.
Čtěte také
„Ať už příčinou pádu téhle gigantické a vysoce vyspělé říše bylo sucho, nájezdy okolních armád nebo cokoli jiného – i Angkor nakonec zanikl. Jenže dodnes zůstal v původním obyvatelstvu - tedy Khmérech - pocit, že za pád impéria může někdo jiný. A sice nepřející sousedé. Hlavně Thajci, Barmánci a Číňané,“ vysvětluje internetový týdeník Timeline.
Pád obou říší na dohled od sebe zanechal dodnes v obou národech obrovský pocit křivdy. Školní osnovy v obou zemích věnují tématu velký prostor a nostalgie pořád podněcuje nacionalistické proudy jak v Thajsku, tak v Kambodži.
Západ, nebo Čína?
Od konce druhé světové války směrovalo Thajsko ke spojenectví se Západem, zejména Spojenými státy. Už od 50. let měli Američané v Thajsku vojenské základny a v době vietnamského konfliktu z nich pravidelně startovaly americké letouny na své mise nad Laos, Vietnam a Kambodžu.
Čtěte také
Levicové myšlenky neměly v zemi své místo a nemají ho ani dnes, komunistická strana je v zemi zakázáma. To ale nebrání Thajsku prohlubovat spolupráci s Čínou.
Ssousední Kambodža šla jinou cestou. Ještě v 60. letech ji Západ nazýval Švýcarskem Indočíny a král Norodom Sihanuk byl prototypem osvíceného vladaře. Podcenil ale Čínu.
Ta nakonec vyzbrojila Rudé Khmery a těm stačilo šest let, aby Švýcarsko Indočíny proměnili ve zbídačenou a utrápenou pustinu. Následná obnova přinesla korupci nevídaných rozměrů, takřka nesplatitelný mezinárodní dluh a nedůvěru Západu.
Čtěte také
A je to dnes paradoxně Čína, která tahá Kambodžu z jednoho z největších politických a ekonomických průšvihů 20. století.
„Ve skutečnosti je to bludný kruh. Kambodža je dnes v podstatě jen další čínskou provincií. Čínští politici a čínské firmy uplatili vládnoucí špičky a Kambodžu si rozkrájely jako dort. Ty obrovské, čínské investice do dopravy a do infrastruktury nemá Kambodža čím splácet a v čínském chřtánu tak mizí celé království. Ani příští generace tenhle dluh nedokáží splatit,“ zoufá si v thajském exilu kambodžský novinář Twong.
O chrámy nešlo
Na první pohled běžná ekonomicko-politická rivalita mezi dvěma sousedními státy, Thajskem a Kambodžou, letos v červnu přerostla v otevřený, vojenský konflikt.
Kambodžská královská armáda nasadila houfnice a raketomety, thajská strana vracela úder stejným typem zbraní, ale záhy poslala do akce stíhací letouny F-16. Ostré přestřelky trvaly více než dva týdny a obě strany se vzájemně obviňují z vyprovokování konfliktu a vstupu na území sousedního státu.
Čtěte také
Podle OSN muselo na obou stranách hranice uprchnout do bezpečí skoro 300 000 lidí, mrtví se počítají na desítky. Následovalo okamžité uzavření hranice a varování desítek zahraničních ambasád svým občanům, aby letos tyhle turistické ráje ve svých plánech vynechali.
Média včetně těch českých zúžila příčinu nečekaně vyhroceného a rychle eskalujícího konfliktu na přetahovanou o starověké hinduistické chrámy, které stojí v hraničním pásmu obou zemí.
Kvůli nepřesnému zakreslení francouzskými koloniálními úřadníky na začátku 20. století teď hraniční čára prochází na několika místech přímo prostředkem prastarých staveb. A Thajsko i Kambodža si je každý nárokují po své, třebaže Mezinárodní soudní dvůr v Haagu už v 60. letech minulého století rozhodl, že patří Kambodži.
Víc si poslechněte v Zaostřenu Davida Jakše, audio je nahoře.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
