O bojích v Jižním Súdánu a palestinských pachatelích atentátu nad Lockerbie
Dnešní pořad se podrobněji zaměří na situaci v Jižním Súdánu, který stojí na pokraji občanské války. V dalších příspěvcích se podíváme do Egypta, který prohlásil Muslimské bratrstvo za teroristickou organizaci, do Řecka, které zakročilo proti neonacistické straně Zlatý úsvit, nebo do Sýrie, kde sílí obavy z neochoty prezidenta ke kompromisu. Přineseme také teorii o pozadí atentátu na americký letoun nad Lockerbie před pětadvaceti lety a informace o zahájení nového vyšetřování dalšího nacistického dozorce v Německu.
O co jde v Jižním Súdánu?
Od minulého týdne zahynuly možná i tisíce lidí v Jižním Súdánu a přes 60.000 obyvatel uteklo z domovů před boji, které vyvolal spor dvou politických soupeřů a které stále častěji přerůstají v etnické nepokoje. Oběma rivaly jsou prezident Salva Kiir, jenž patří k etnické skupině Dinka, a jeho bývalý viceprezident Riek Machar, který je etnický Nuer. Prezident Kiir Machara odvolal z funkce a brzy potom vypukly násilnosti – vládní vojáci začali zabíjet Nuery v městě Juba, zatímco ve státě Jonglei zase neurské milice vraždí Dinky. Macharovy jednotky obsadily stát Unity, kde se nacházejí největší ropná pole, a Machar oznámil, že je připraven vyjednávat, ale jen když Kiir propustí jeho zadržené stoupence. Ten to odmítá a etnické střety pokračují. OSN a Spojené státy ze země evakuovaly své lidi a rostou obavy z občanské války.
Kiir a Machar tvořili nesourodou dvojici vůdců nejmladšího státu světa od samého počátku – jsou z různých kmenů a různých krajů a k moci je dovedla rozdílná cesta, píše Washington Post. Kiir, který téměř nikdy neodkládá svůj kovbojský klobouk, je polní velitel s minimálním vzděláním, zatímco Machar má britský doktorát a nosí západní obleky. Podle politologů byl jejich názorový střet pravděpodobný, ne-li přímo nevyhnutelný. Kiir Machara propustil v červenci, a když před necelými dvěma týdny vypukly střety mezi vojáky obou táborů, obvinil Machara z pokusu o puč. Během několika dní se boje rozšířily a Macharovi vojáci ovládli některé důležité části země.
Analytikové a diplomaté si nejsou jisti, zda Machar od začátku usiloval o státní převrat. Střet spíš jen rozdmýchal etnické a politické napětí, které dlouho panovalo ve vládě i armádě. Teď se však zdá, že Macharovi vojáci chtějí vládu skutečně svrhnout anebo přinejmenším oslabit její schopnost vládnout na některých územích Jižního Súdánu. Rivalita mezi oběma politiky je odrazem bouřlivé cesty země k samostatnosti i její nejisté politické a ekonomické budoucnosti. Podle odborníků je současný střet vyvrcholením rostoucí vnitřní opozice ve vládním Súdánském lidovém osvobozeneckém hnutí a zároveň sílícího konfliktu uvnitř armády.
Machar minulý týden nakonec dospěl k názoru, že prezident musí odstoupit, protože „nedokáže udržet jednotu národa, zabíjí lidi jako mouchy“ a snaží se z jejich vzájemného sporu udělat etnický konflikt. Názory se však různí. Jejich rivalita je stará už přes dvacet let, kdy se oba dostali do vysokého postavení v Súdánském lidovém osvobozeneckém hnutí, ale každý jinak.
Kiir bojoval jako polní velitel už v první súdánské občanské válce v šedesátých letech a po druhé občanské válce se stal předsedou strany a prvním viceprezidentem Súdánu. I díky jeho politické obratnosti se nakonec Jižní Súdán na základě výsledků referenda osamostatnil a vyhlásil v roce 2011 nezávislost. Ti, kdo ho znají, o něm říkají, že je poctivý, pokorný a pečlivý, a nesouhlasí s Macharovým tvrzením, že je to autokrat. Podle expertů na Súdán Kiir nelpí na moci a nemá žádné diktátorské sklony; je jen zahlcen obtížnými úkoly, které musí prezident nové země plnit.
Machar za první občanské války chodil na vysokou školu v Chartúmu jako jeden z mála Jihosúdánců, jimž režim studium povolil. Vystudoval inženýrství a pokračoval ve studiu ve Skotsku a Británii, kde si udělal doktorát ze strategického plánování. Teprve potom se zapojil do Súdánského lidového osvobozeneckého hnutí a hned díky svému vzdělání získal vysokou pozici. Oženil se s britskou humanitární pracovnicí Emmou McCuneovou, která před dvaceti lety zahynula při automobilové nehodě.
Machar se v roce 1991 od Súdánského lidového osvobozeneckého hnutí odtrhl a založil vlastní stranu podporovanou etnickými Nuery. V témže roce mu byla připsána odpovědnost za nuerský masakr Dinků v městě Bor. Spolupracoval s chartúmskou vládou, která ho využívala k oslabení svých odpůrců, a osvobozeneckému hnutí se tak značně odcizil. V roce 2002 se však do něj vrátil a po vyhlášení nezávislosti z něj Kiir udělal viceprezidenta, aby upokojil Nuery.
Machar však v první polovině letošního roku Kiira stále hlasitěji kritizoval a to přimělo prezidenta k jeho propuštění. Brzy nato Machar Kiira obvinil z diktátorských sklonů. Podle odborníků měl Machar vždycky příliš velké ambice a při svém vzestupu k moci mu nevadilo riskovat a obětovat životy druhých. Experti jsou si proto jistí, že teď už Machar o státní převrat usiluje.
Egyptské Muslimské bratrstvo: z bývalých vládců teroristé
Egyptská prozatímní vláda prohlásila Muslimské bratrstvo za teroristickou organizaci. Rozhodnutí oznámil vicepremiér Husám Ajsá, jehož cituje server egyptského deníku Al-Ahrám. Podle něj vládu k rozhodnutí vedla řada nedávných útoků na kostely a další objekty, které prokazatelně spáchali členové bratrstva. V úterý si vyžádal 16 mrtvých pumový útok v Mansúře, k němuž se přihlásila islamistická skupina Ansár bejt al-makdís, ale egyptská média i řada politiků, včetně Liberální ústavní strany Muhammada Baradeje, jej připisuje Muslimskému bratrstvu. Ve čtvrtek zničila bomba autobus v Káhiře a zranila pět lidí. Násilí zmítá Egyptem od červencového svržení islamistického prezidenta Muhammada Mursího a většina obyvatel z jeho rozpoutání obviňuje bratry.
Podle expertů však může být vládní rozhodnutí právně zpochybněno. Profesor práva Amr Šalakání z Americké univerzity v Káhiře je přesvědčen, že premiér nic takového rozhodnout nemůže, protože v Egyptě neexistuje žádný protiteroristický zákon, který by ho k tomu zplnomocňoval, a nemůže tak učinit ani na základě článku 86 Trestního zákoníku, na který se odvolává. Podle Šalakáního může vládní rozhodnutí snadno zvrátit správní soud.
Řada oslovených odborníků se shoduje, že kabinet k němu vedla hysterie v ulicích vyvolaná zhoršenou bezpečnostní situací, ale ta se tím nezlepší. Otázky vznikají i z hlediska lidských práv, soudí odborníci. Jelikož neexistuje žádný seznam členů bratrstva, úřady by teď mohly zatknout kohokoli, kde nedokáže, že k bratrstvu nepatří, což ale dokázat nelze. Bezpečnostní expert Fuád Alám je ale přesvědčen, že to dělat nebudou, protože zadržet mohou někoho jen za porušení zákona. Alám však upozornil, že prohlášení bratrstva za teroristickou organizaci by potřebovalo širší mezinárodní podporu. Ministerstvo zahraničí chce vyzvat arabské země, aby také prohlásily své odnože Muslimského bratrstva za teroristou organizaci. Vláda také zakázala oficiální deník politické odnože bratrstva, Strany svobody a spravedlnosti.
Řečtí neonacisté přišli o státní příspěvky
Řecký parlament schválil zrušení finančních příspěvků pro neonacistickou stranu Zlatý úsvit, jejíž předáci jsou ve vazbě a čelí obvinění z vedení zločinecké organizace, píše Financial Times. Proti hlasovali jen poslanci Zlatého úsvitu a pravicové strany Nezávislí Řekové. Neonacisté tak přijdou o svůj díl z 873.000 eur státních dotací parlamentním stranám, který jim bude chybět v květnových volbách do evropského parlamentu.
Předseda Zlatého úsvitu Nikos Mihaloliakos a další dva poslanci byli zatčeni po vraždě antifašistického rappera, kterého ubodal jeden stoupenec strany. Z vyšetřování unikla videonahrávka, na které Mihaloliakos říká, že je neonacista a nevěří v demokracii, a poslanci jeho strany se na ní zdraví nacistickým pozdravem. Další tři jejich kolegové byli obviněni z příslušnosti ke zločinecké organizaci, a šest jiných, včetně Mihaloliakosovy manželky, byli zbaveni poslanecké imunity.
Podpora Zlatého úsvitu po vraždě oblíbeného rappera klesla, ale potom znovu stoupla po listopadovém zastřelení dvou členů strany před kanceláří strany v Aténách. Přihlásila se k němu levicová extremistická skupina Lidové bojové revoluční síly s tím, že je to pomsta za rapperovu smrt. Nikdo však nebyl dopaden. Podpora Zlatého úsvitu stoupla natolik, že by se strana znovu dostala do parlamentu – podle průzkumu z minulého týdne by skončila jako třetí se skoro devíti procenty, uzavírá deník.
Syrskému prezidentovi roste sebedůvěra
Už v lednu se má ve Švýcarsku konat mezinárodní konference o Sýrii, které by se měli zúčastnit zástupci režimu prezidenta Bašára Asada i povstaleckých skupin. Server katarské televize Al-Džazíra spekuluje, že Asad na konferenci opět nominuje sám sebe na prezidenta, a vyvolá tím spor se svým spojencem Ruskem. Podle něj to Damašek naznačil, když náměstek ministra zahraničí Fajsál Mikdad položil řečnickou otázku: „Proč by syrský občan neměl mít právo kandidovat?“ Reagoval tak na prohlášení svého ruského protějšku Michaila Bogdanova, že Asad by se měl podobných náznaků před konferencí zdržet.
O neshodách mezi Moskvou a Damaškem v otázce Asadovy kandidatury se zmiňuje i panarabský londýnský deník Al-Hajját. Podle něj Asad svůj úmysl kandidovat ve volbách koncem příštího roku zopakoval už několikrát. Cituje také nejmenované diplomatické zdroje, podle nichž Spojené státy varovaly Rusko, že v takovém případě budou volby považovat za nelegitimní. List se obává, že Asad přesvědčil Západ, že bojuje proti teroristům, a nikoli proti vlastním lidem. Proto by podle něj měla nadcházející konference najít řešení, které by konflikt utlumilo, a ne potvrdilo, že režim bojuje proti terorismu.
Al-Džazíra také odvysílala rozhovor s vůdcem islamistické skupiny Džabhát Nusra, která je napojena na al-Káidu, a Spojené státy ji proto zapsaly na seznam teroristických organizací. Vůdce Abú Muhammad Džulání prohlásil, že až Asad padne, Nusra nebude v Sýrii vládnout sama, ale pomocí rad, které budou rozhodovat o právních otázkách a plnit roli „spravedlivé islámské vlády podle božího zákona“. V zemi bude samozřejmě platit islámské právo šaría, zdůraznil Džulání.
Další panarabský londýnský deník Ašark al-Awsat přišel s překvapivou hypotézou, že Džulání možná spolupracuje s Asadem. Podle něj nemůže být náhoda, že se na syrském bojišti objevily islamistické skupiny zrovna v době, kdy Asadovi začalo pomáhat libanonské šíitské hnutí Hizballáh. „Nikdo si nemůže myslet, že tyto skupiny chtějí Asada svrhnout nebo se dostat do nebe. Je jisté, že je řídí syrský režim a jeho íránští spojenci stejně, jako v letech 2006 a 2007 řídili libanonsko-palestinský Fatah al-Islám v Libanonu, který tam bojoval proti nepřátelům z Hizballáhu,“ soudí list.
Spáchali atentát nad Lockerbie Palestinci?
Svět si nedávno připomněl pětadvacetileté výročí pumového atentátu na americké civilní letadlo PanAm nad skotským Lockerbie, při kterém zahynulo všech 259 lidí palubě a jedenáct dalších na zemi. Byl to nejhorší teroristický útok na britském území a největší na americké civilisty před atentáty z 11. září 2001. Všeobecně se soudí, že jej spáchala Libye, a také za něj byl na doživotí odsouzen Libyjec Abdal Basat Midžráhí. Po osmi letech ve skotském vězení byl ale propuštěn z humanitárních důvodů kvůli rakovině a vloni zemřel. Nejmenovaný bývalý činitel izraelských bezpečnostních služeb teď řekl izraelskému serveru Times of Israel, že atentát v roce 1988 provedla Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Hlavní velení Ahmada Džibríla.
Podle něj izraelské tajné služby zachytily v měsících před útokem zprávy, že se takový atentát chystá, a protože operaci připravoval Džibríl, domnívaly se, že terčem útoku má být izraelské letadlo. Všechny své poznatky předaly britským a americkým tajným službám, ale s tím, že se připravuje útok na izraelský letoun. Citovaný zdroj však nepochybuje, že útok si u Palestinců objednala Libye, jejíž vůdce Muammar Kaddáfí za něj také později přijal odpovědnost a vyplatil odškodné pozůstalým obětí. Bývalý izraelský zpravodajec si však není jistý, že atentátníkem byl odsouzený Midžrahí – spíš ho Kaddáfí přesvědčil, aby na sebe vzal vinu v libyjském státním zájmu.
Americko-britské vyšetřování atentátu v počátcích naznačilo zapojení Džibrílovy Lidové fronty pro osvobození Palestiny – Hlavního velení. Džibríl, který se narodil nedaleko Tel Avivu a po vzniku Státu Izrael se vystěhoval do Sýrie, má za sebou dlouhou historii pumových útoků na letadla a jejich únosů. Už v roce 1970 se přihlásil k odpálení švýcarského letounu na trase do Izraele, na jehož palubě zahynulo všech 47 lidí. A dva roky před Lockerbie veřejně prohlásil, že „žádné izraelské ani americké letadlo není v bezpečí“.
Dva měsíce před Lockerbie zatkla německá policie Džibrílovu pravou ruku, Hafíze Dalkamúního, a další členy Lidové fronty, u kterých při domovní prohlídce našla výbušná zařízení vestavěná do přenosných rádií Toshiba. Podobný mechanismus byl podle vyšetřovatelů použit i k odpálení letadla. Pak se však britsko-americká pozornost překvapivě zaměřila na Libyi, zřejmě kvůli nálezu zbytku dálkového ovladače v troskách letounu, který vyšetřovatele do Libye dovedl. Podle serveru se Libye hodila i proto, že si Spojené státy nechtěly znepřátelit Sýrii, kde má Lidová fronta sídlo, ani hlavního syrského spojence Írán. Teherán tehdy zadržoval západní rukojmí, o jejichž propuštění Washington usiloval, a v téže době také budoval koalici proti iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi.
Server připomíná, že tři měsíce po atentátu vyjádřil přesvědčení, že pachatelem je Džibrílova Lidová fronta, i tehdejší izraelský ministr průmyslu Ariel Šaron. Podezření, že jej Lidová fronta provedla na libyjskou objednávku, dokonce nevyloučil ani soudní proces s Midžrahím. Džibríl svůj podíl na útoku vždycky popíral a mluvčí Lidové fronty to nedávno zopakoval. Možná se však brzy objeví více informací – Libye minulý týden potvrdila, že umožní britským a amerických vyšetřovatelům vyslechnout vězněného bývalého ředitele tajných služeb Abdulláha Senúsího, který byl ve funkci i v inkriminované době.
Další vyšetřování nacistického dozorce v Německu
Berlínské státní zastupitelství zahájilo vyšetřování dalšího muže podezřelého z nacistických válečných zločinů, píše agentura AP. Jeho jméno zatím nezveřejnila a říká mu jen Horst P. Je mu 87 let a je podezřelý, že dělal dozorce v koncentračním táboře Dachau, kde se podílel na vraždění vězňů. Prokuraturu na něj upozornilo Středisko Simona Wiesenthala. Její ředitel Efraim Zuroff uvedl, že na údajného dozorce dostal tip v rámci současné kampaně, která pomocí plakátů v několika německých městech nabízí odměnu za informace vedoucí k dopadení posledních žijících nacistických zločinců. Ukázalo se, že Horst P. skutečně v Dachau dozorcem byl.
Německý Bild s mužem okamžitě udělal rozhovor, ale Horst P. v něm popřel, že by se byl podílel na zabíjení. Nicméně připustil, že „když nějaký vězeň dělal problémy, ohlásil jsem ho a on byl odveden a převezen do zvláštního tábora. V některých případech jsem je už nikdy neviděl, ale taky jsem se po nich nikdy neptal“.
Německé úřady v současnosti vyšetřují 30 bývalých dozorců z vyhlazovacího tábora Osvětim. Vycházejí z předpokladu, že když někdo pracoval v táboře smrti, jehož jediným účelem bylo zabíjení, může být trestně stíhán za napomáhání vraždě. To však neplatí v případě Dachau, což nebyl výlučně vyhlazovací tábor, i když v něm zahynuly desetitisíce lidí. V případu Horsta P. tak obžaloba bude muset najít konkrétní důkazy o konkrétním zločinu či zločinech, než budou moci podezřelého oficiálně obžalovat. Podle Efraima Zuroffa zde však takové podezření je.
Ani Bild neuvedl jméno muže a nenapsal, kde bydlí. Otiskl však fotografii fotokoláže, kterou má bývalý dozorce na zdi ve svém bytě jihovýchodně od Berlína. Fotokoláž je označena názvem Mein Kampf a na fotografiích je Horst P. v uniformě. Podle zdrojů Bildu prý také jednou prohlásil, že se přidal k jednotkám SS, „protože mu řekli, že je tam legrace“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
